35 C 127/2019-44 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalované úhrady částky 250 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 23. 12. 2016 uzavřel se žalovanou ústně smlouvu o zápůjčce, v níž si sjednali poskytnutí bezúročné zápůjčky ve výši 250 000 Kč s tím, že žalovaná tuto částku vrátí formou měsíčních splátek ve výši 5 000 Kč, a to počínaje lednem 2017. Ještě téhož dne žalobce převedl žalované na účet uvedenou částku a následně tuto dohodu stvrdili listinou nazvanou jako potvrzení o půjčce z 3. 1. 2017. Jelikož žalovaná neuhradila žádnou ze zde dohodnutých splátek, žalobce dne 1. 2. 2019 od smlouvy odstoupil. 2. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že žalobce je otec jejího bývalého přítele, s nímž se rozešla po mnohaletém vztahu. Pokud se jedná o částku 250 000 Kč, tyto peníze byly určeny pro jejího bývalého přítele, tedy syna žalobce. Peníze byly poskytnuty na účet žalované z toho důvodu, že syn žalobce bankovní účet v té době aktivně nevyužíval. Žalovaná namítla, že byla pouze inkasním místem. Syn žalobce žalovanou ujišťoval, že peníze průběžně vrací. Žalovaná dále namítla, že jednání žalobce je v rozporu jak se skutečným stavem, tak i v rozporu s dobrými mravy, kdy dával peníze pro svého syna na její účet a po rozchodu s jeho synem chce peníze po žalované. 3. Soud z provedeného dokazování zjistil následující skutkový stav. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že částka 250 000 Kč byla žalobcem poukázána na účet žalované dne 23. 12. 2016, k připsání uvedené částky na účet žalované došlo dne 27. 12. 2016. Žalovaná popřela uzavření ústní smlouvy o zápůjčce, když namítla, že k zaslání prostředků na její účet žalované došlo z toho důvodu, že syn žalobce neměl z čeho žít. Následně pak dne 3. 1. 2017 na základě požadavku žalobce mělo dojít k sepsání předloženého potvrzení o půjčce. 4. Z uvedeného potvrzení o půjčce vyplynulo, že dne 3. 1. 2017 si účastníci spolu sepsali listinu označenu jako potvrzení půjčky, kde je jako dlužník uvedená žalovaná a jako věřitel žalobce. U žalované došlo i k ověření pravosti podpisu. V této listině je uvedeno, že žalovaná potvrdila převzetí půjčky ve výši 250 000 Kč dne 27. 12. 2016 od pana [celé jméno žalobce] staršího, tedy žalobce. Dále bylo uvedeno, že půjčka bude splácena měsíčně po částce 5 000 Kč, počínaje měsícem lednem 2017. V případě nesplácení dluhu bude částka vymáhána soudně. Pokud tedy žalovaná uváděla, že si neuvědomovala dopad uvedené listiny, soud pouze pro úplnost zdůrazňuje, že jako dlužník je zde uvedena výlučně žalovaná. Není zde žádná zmínka o tom, že by se jednalo o prostředky pro syna žalobce, kdy z dikce této listiny je patrné, že sama žalovaná jako dlužník potvrdila převzetí půjčky v částce 250 000 Kč a současně bylo uvedeno, že tato půjčka bude splácena měsíčně po částce 5 000 Kč, počínaje měsícem lednem 2017. Žalovaná navrhla vyslechnout syna žalobce k okolnostem, že tento neměl bankovní účet v předmětné době a dále také k tomu, že to byl on, pro něhož předmětná zápůjčka ve skutečnosti byla, a že tuto zápůjčku měl splácet či splácel. Svědek se k uvedenému vyjádřil tak, že ví o tom, že žalovaná dluží jeho otci, tedy žalobci, nějaké peníze. Pokud bylo namítáno, že se jednalo o prostředky pro něj, tak potvrdil, že rodiče jim (mu a žalované) nějakým způsobem vypomohli, mělo se jednat o částku 50 000 Kč či 60 000 Kč, avšak to je jiná věc, která se netýkala předmětné zápůjčky. Potvrdil, že v předmětné době neměl bankovní účty. Pokud bylo namítáno, že měl na žalovanou nějakým způsobem činit nátlak, aby podepsala převzetí této zápůjčky, tak svědek jednoznačně uvedl, že on po ní vůbec nepožadoval podpis nějakého potvrzení, u žádného jednání či žádných dohod vztahujících se k předmětné zápůjčce nebyl, pouze z doslechu ví, že se mělo jednat o prostředky na nákup zboží do firmy žalované. 5. Z listiny odstoupení od smlouvy z 1. 2. 2019 spolu s dodejkami adresovanými na adresu [adresa žalované], [obec], vyplynulo, že předmětného dne žalobce odstoupil od smlouvy o půjčce, a to z toho důvodu, že žalované byla předmětná zápůjčka ve výši 250 000 Kč poskytnuta dne 27. 12. 2016 a i přes dohodu o splácení v měsíčních splátkách po 5 000 Kč, počínaje lednem 2017, nedošlo k úhradě žádné měsíční splátky. Jelikož k datu výzvy již měla být dle údajů v listině uvedených zaplacena 13. splátka, odstoupil žalobce od smlouvy o zápůjčce, kdy odeslání formou doporučené zásilky na výše uvedené adresy dokládají dodejky z 1. 2. 2019, a to na obě výše uvedené adresy, k jejich uložení došlo dne 4. 2. 2019. Obě tyto listiny se vrátily nevyzvednuty žalobci zpět. V této výzvě byla žalovaná vyzvána, aby celou částku ve výši 250 000 Kč vrátila žalobci do 7 dnů od doručení tohoto dopisu. Žalovaná potvrdila, že se v předmětné době (tedy v únoru 2017) zdržovala na adrese [adresa žalované], namítla však, že předmětné odstoupení jí není známo. 6. Soud pro nadbytečnost neprováděl k důkazu listinu příkaz k převodu, když skutečnost, že částka 250 000 Kč byla poukázána žalobcem na účet žalované a na účet žalované byla i připsána byla nesporná. 7. Z provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobce se po žalované domáhal úhrady částky 250 000 Kč z titulu poskytnuté zápůjčky ve smyslu ustanovení § 2390 a nsl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), přičemž z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce žalované předmětnou částku poskytl, když tuto poukázal na účet žalované dne 23. 12. 2016 a žalovaná tuto částku obdržela na svůj účet dne 27. 12. 2016, což nebylo mezi účastníky sporné. Navíc uvedené dokládá i potvrzení o zápůjčce ze dne 3. 1. 2017. Pokud žalovaná namítala, že předmětné prostředky byly na její účet poukázány jen z důvodu, že se jedná o tzv. inkasní místo a že prostředky byly určeny pro syna žalobce, toto z provedeného dokazování nevyplynulo. Syn žalobce tuto skutečnost nepotvrdil a navíc je toto tvrzení i v rozporu s předmětným obsahem potvrzení o půjčce ze dne 3. 1. 2017. Pokud žalovaná uváděla, že v potvrzení o půjčce neviděla nic výjimečného a neuvědomovala si dopady uvedené listiny a toto tvrzení se soudu jeví jako vysoce nepravděpodobné. Na této listině je žalovaná uvedena jako dlužník, je v ní výslovně potvrzeno převzetí půjčky v částce 250 000 Kč a je zde dohodnuto, že bude půjčka splácena měsíčně po částce 5 000 Kč, a to počínaje lednem 2017. Není proto zjevné, jak jinak si mohla žalovaná tuto listinu vysvětlovat. V uvedené listině není uvedeno, že by potvrzovala převzetí půjčky pro jinou osobu. Pokud žalovaná namítala, že tato listina neprokazuje uzavření ústní smlouvy o zápůjčce, zde soud uvádí, že zápůjčka je reálný kontrakt a k jejímu uzavření dochází předáním peněz, k čemuž došlo dne 27. 12. 2016 připsáním na její účet a obsah ujednání účastníků pak potvrzuje předmětné potvrzení o půjčce, které soud posoudil jako dlužní úpis ve smyslu ust. § 1952 odst. 1 o.z. Soud neměl důvod při zohlednění všech okolností případu nevěřit, že pokud nebylo sporu o časové ose (datum poukázání prostředků žalobce, připsání na účet žalované a následné podepsání potvrzení o zápůjčce), že potvrzení skutečně stvrzuje účastníky ústně dohodnutý obsah smlouvy, kdy pokud by tomu tak nebylo, žalovaná by nepochybně listinu takového obsahu nepodepsala. Pokud žalovaná tvrdila, že předmětné peněžní prostředky byly určeny pro syna žalobce, tak toto z jeho svědecké výpovědi nevyplynulo a ačkoliv byla soudem v souladu s ustanovením § 118a o.s.ř. vyzvána k prokázání tohoto tvrzení, nebyl ze strany žalované označen žádný další důkaz k prokázání tohoto sporného tvrzení o účelu peněz zaslaných na její účet pro syna žalobce. Žalovaná byla poučena o následcích nesplnění této výzvy v podobě neúspěchu co do jimi uplatněné obrany a ani po tomto poučení k uvedenému tvrzení neoznačili žádné další důkazy. Následně pak žalovaná v rámci závěrečného návrhu ještě doplnila, že listinu potvrzení o půjčce z 3. 1. 2017 podepsala z důvodu opakovaných žádostí syna žalobce o podpis této listiny, kdy však nutno uvést, že syn žalobce tuto skutečnost jednoznačně popřel. Soud s ohledem na namítaný nátlak na žalovanou vyzval tuto v souladu s ust. § 118a o.s.ř. k označení důkazu k prokázání tohoto svého sporného tvrzení, avšak žalovaná, ačkoliv byla poučena o následcích nesplnění této výzvy, žádné důkazy k uvedenému tvrzení neuvedla. Žalovanou bylo obecně namítáno, že se v projednávané věci jedná o jednání rozporné s dobrými mravy, a to z toho důvodu, že peníze byly sice zaslány na účet žalované, ale pro žalovanou určeny nebyly, když tato byla pouze platebním místem. K výzvě soudu tuto námitku specifikovali tak, že za situace, kdy otec bývalého přítele žalované, tedy žalobce, pošle peníze pro svého syna na účet jeho tehdejší přítelkyně, tedy žalované a tento je následně spotřebuje, a až po rozchodu žalované se synem žalobce je požadováno vrácení předmětných již spotřebovaných prostředků zpět, je takovéto jednání rozporné s dobrými mravy. Zde nutno uvést, že prvotně z provedeného dokazování žádným způsobem nevyplynulo, že by se jednalo o