37 C 205/2020-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 12. 10. 2020 domáhala uložení povinnosti žalovanému, aby jí zaplatil částku 400 000 Kč s příslušenstvím, představující dlužnou zápůjčku poskytnutou z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 19. 10. 2015. 2. Žalovaný návrh žalobkyně ani z části neuznal s tím, že smlouvu uzavřel jako jednatel společnosti [právnická osoba] za tuto společnost, která uvedené prostředky rovněž obdržela, zaevidovala ve svém účetnictví a splácí je, a v projednávané věci tak žalovaný není pasivně legitimovaný. 3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že žalovaný s žalobkyní dne 19. 10. 2015 uzavřel smlouvu o půjčce částky 400 000 Kč s úrokem ve výši 6,5 % ročně splatné do 19. 10. 2017, jak se z této smlouvy (č. l. 3) podává. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. (č. l. 13) se podává, že žalovaný je jejím jednatelem od 25. 9. 2007. Žalobkyně dne 19. 10. 2015 zaslala na ve smlouvě dohodnutý účet č. [bankovní účet] částku 400 000 Kč, jak je zřejmé z potvrzení o platbě (č. l. 21). Ani přes opakované upomínání – výzva ze dne 22. 1. 2020 (č. l. 15 s dodejkou č. l. 20 p. v.), 6. 5. 2020 (č. l. 17 s dodejkou č. l. 17 p. v.), 4. 3. 2020 (č. l. 18 s dodejkou č. l. 18 p. v.), jak je zřejmé z těchto výzev, žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil, s tím, že na uzavření takové smlouvy si nevzpomíná, jak se podává z jeho přípisu zástupci žalobkyně ze dne 28. 2. 2020 (č. l. 19 s kopií obálky č. l. 19 p. v.). 4. Skutečnost, že předmětnou smlouvu uzavřel žalovaný na svůj účet a nikoliv v zastoupení [právnická osoba] s.r.o. na účet této společnosti je zřejmá ze skutečnosti, že je ve smlouvě výslovně uvedeno, že jedná jako fyzická osoba, je v ní označen svým jménem, svým datem narození, svým rodným číslem a adresou, která se liší od adresy sídla [právnická osoba] s.r.o. uvedené v obchodním rejstříku. Ze způsobu označení dlužníka ve smlouvě je tedy bez jakýchkoliv pochybností zřejmé, že ji uzavřela fyzická osoba, když v případě právnické osoby by musel být připojen její název, IČ nebo sídlo. Rovněž z podpisu smlouvy je zřejmé, že žalovaný smlouvu uzavřel jako fyzická osoba sám za sebe, když u jeho podpisu v rozporu s ustanovením § 161 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ”) chybí označení právnické osoby, za kterou by měl jednat, razítko této osoby nebo alespoň označení, že jedná za někoho jiného např. jako jeho jednatel. Ve světle těchto skutečností je třeba vnímat uvedení„ jednatel dlužníka” v čl. III. smlouvy jako zřejmou nesprávnost, která na platnost smlouvy stejně nemůže mít vliv, když dle ustanovení § 436 odst. 1 OZ kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému, není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem, by bylo třeba vycházet z této nevyvratitelné právní domněnky. V otázce, kdo je dlužníkem z předmětné smlouvy nehraje roli, na čí účet byla zapůjčená částka poskytnuta, podstatné je, že to bylo na účet stranami smlouvy dohodnutý, ani kdo ji vede v účetnictví, a proto s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení tyto skutečnosti soud nezkoumal. Tvrzení žalovaného, že smlouva byla uzavřena jinou osobou je tak třeba považovat za účelové, motivované snahou vyhnout se plnění předmětného závazku. 5. Pro nadbytečnost již soud k důkazu neprováděl výslech jednatele žalobkyně ani jeho manželky, jež měli prokázat uzavření smlouvy žalovaným na jeho účet. Pokud žalovaný navrhoval k důkazu provést listiny od [právnická osoba] s.r.o., tyto přes výzvu soudu nepředložil, a soud je tedy nemohl provést. 6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla ve smyslu § 2390 OZ uzavřena smlouva o zápůjčce částky 400 000 Kč, za což se žalovaný ve smyslu § 2392 odst. 1 OZ zavázal uhradit úrok ve výši 6,5 % ročně. Protože na předmětný dluh nebylo dosud ničeho uhrazeno, jak uvedla žalobkyně, přičemž žalovaný své tvrzení o opaku přes výzvu soudu ze dne 6. 1. 2021 (č. l. 24) nikterak neprokázal, přestože důkazní břemeno v tomto ohledu tížilo právě jeho a o následcích jeho neunesení byl poučen, zavázal jej soud k uhrazení dlužné částky s dohodnutým úrokem ve výši 6,5 % ročně žalobkyni. Vedle toho má žalobkyně ve smyslu § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny. Lhůtu k plnění pak soud ve smyslu § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) stanovil třídenní. Pokud žalovaný naznačoval neplatnost předmětné smlouvy pro rozpor vůle účastníků jí uzavřít s jejich projevem, je třeba podotknout, že i toto jeho tvrzení jako účelové bylo vyvráceno, a to kopií vlastní směnky, kterou podepsal, a předmětnou smlouvu jako platnou v čl. III. tedy plnil. 7. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 39 600 Kč za čtyři úkony právní služby po 9 900 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva a účast při jednání soudu) stanovenou podle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za čtyři úkony právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 1 200 Kč a náhradou soudního poplatku ve výši 16 000 Kč. Jelikož byl úkon spočívající v účasti na jednání soudu proveden mimo sídlo zástupce žalobkyně, soud odměnu za právní pomoc navýšil o náhradu za ztrátu času za 14 půlhodin po 100 Kč tedy 1 400 Kč dle § 14 advokátního tarifu, a cestovné spočívající v použití osobního motorového vozidla BMW X83 za cestu [obec] – Brno a zpět ve vzdálenosti 2 x 296 km. Průměrná spotřeba nafty činí dle TP 6,7 litrů na 100 km, cena pohonných hmot dle vyhl. č. 589/2020 Sb. činí 27,20 Kč za 1 litr nafty, a paušální náhrada za 1 km jízdy dle stejného předpisu činí 4,40 Kč. Cestovné včetně náhrad za ztrátu času činí celkem 3 684 Kč. [příjmení] za odměnu advokáta, režijní paušály, cestovné a náhradu za ztrátu času pak byla v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 OSŘ navýšena o 21 % DPH, tedy o částku 9 636 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 71 520 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně.