37 C 39/2020-39 — Městský soud v Brně

Žalobkyně se po žalovaném žalobou soudu doručenou dne 17. 12. 2019 domáhala zaplacení částky 7360 Kč s příslušenstvím z titulu dlužné části kupní ceny koncového zařízení prodaného žalovanému z titulu smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací, jejíž součástí byla i kupní smlouva, a dlužného pojistného ve výši 652,75 Kč. Soud k projednání věci samé příslušný dle ustanovení čl. 25 nařízení Brusel I bis, když žalovaný má občanství Slovenské republiky a strany se na příslušnosti českých soudů dohodly v odst. [číslo] rámcové smlouvy, nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a ve věci bylo lze rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů /§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ”) /. Z předložených listinných důkazů učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci: Žalovaný s žalobkyní dne 13. 3. 2017 a 14. 3. 2017 uzavřel účastnické smlouvy, jejichž součástí byly i všeobecné obchodní podmínky, ve kterých mimo jiné koupil koncové zařízení typu Samsung Galaxy J5 IMEI [číslo] za kupní cenu 2 999 Kč, kdy částku 1 389 Kč uhradil při převzetí zařízení, a zbývající část kupní ceny se žalovaný zavázal uhradit ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 70 Kč splatných s příslušným vyúčtováním služeb, pod ztrátou výhody splátek, resp. Samsung Galaxy A5 IMEI [číslo] za kupní cenu 9 999 Kč, kdy částku 4 249 Kč uhradil při převzetí zařízení, a zbývající část kupní ceny se žalovaný zavázal uhradit ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč splatných s příslušným vyúčtováním služeb, pod ztrátou výhody splátek, jak vyplývá z těchto smluv. Žalovaný na splátkách neuhradil ničeho. Dne 14. 3. 2017 se žalovaný připojil k pojištění, jak vyplývá ze souhlasu s pojištěním, a to pojištění„ [anonymizována tři slova] Samsungu Galaxy A5 a zavázal se hradit pojistné ve výši 199 Kč měsíčně, jak je zřejmé z certifikátu o pojištění, a zařízení Samsung Galaxy J5, za které se zavázal hradit pojistné ve výši 99 Kč měsíčně, jak je zřejmé z přehledu závazku (č. l. 18). V projednávané věci soud aplikoval ustanovení § 2118 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, neboť účastníci ve všeobecných obchodních podmínkách dohodli, že se jejich vztahy budou řídit českým právem, dle kterého kupující za koupenou věc zaplatí kupní cenu a věc převezme. Žalobkyně žalovanému prodala koncová zařízení, toto mu předala, žalovaný jí však za to neuhradil celou dohodnutou kupní cenu a vznikl mu tak dluh ve výši 7 360 Kč Vedle toho žalobkyně s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu ve smyslu § 2758 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaný nehradil ani dohodnuté pojistné a vznikl mu tak na něm za období 13. 3. 2017 až 19. 5. 2017 dluh ve výši 652,75 Kč. Tím, že žalovaný svůj dluh neuhradil včas, dostal se do prodlení podle § 1968 občanského zákoníku, a je tak povinen podle § 1970 téhož zákona a § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zaplatit též úroky z prodlení, které žalobkyně požaduje ve výši pouze 8 % ročně, přestože výše zákonného úroku z prodlení je vyšší. Žalovanému tak soud uložil povinnost dlužnou částku uhradit ve lhůtě stanovené v souladu s § 160 odst. 1 OSŘ. Procesně plně úspěšné žalobkyni soud přiznal dle § 142 odst. 1 OSŘ právo na náhradu nákladů řízení, která je tvořena odměnou ve výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby vč. jejího doplnění ze dne 29. 4. 2020, které nelze považovat za účelný úkon, neboť uváděné skutečnosti již měly být součástí žaloby, a předžalobní výzva) stanovenou podle § 14b odst. 1 bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou nákladů za tři úkony právní služby po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč, náhradou soudního poplatku ve výši 400 Kč a částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobkyně plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 189 Kč Celkem tak náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen žalobkyni zaplatit činí 1 489 Kč. Je tak povinen učinit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ, dle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobkyně. Soud v projednávané věci není toho názoru, že by bylo na místě neaplikovat shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, když žaloba je podána na ustáleném vzoru a ve vztahu k žalovanému nebylo třeba vynaložit více sil, než v jiných případech k tomu, aby byla kompletní a byly v ní uvedeny všechny rozhodné skutečnosti. Protože ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz soudní poplatek za žalobu činí dle položky 1 odst. 1 písm. a) Sazebníku soudních poplatků za použití položky 2 odst. 2 Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč, zaplaceno bylo 400 Kč, soud tedy dle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů k uhrazení doplatku zavázal žalovaného, který byl ve věci zcela neúspěšný, nemá vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení a v řízení nevyplynuly důvody pro jeho osvobození od placení soudních poplatků. Lhůtu k plnění pak soud žalovanému určil dle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 OSŘ ve spojení s § 202 odst. 2 OSŘ obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.