38 C 153/2021-31 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 4. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 2.000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 22. 10. 2003 byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a následně [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), a žalovaným uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací [číslo]. Žalobce se domáhá smluvní pokuty ve výši 2.000 Kč za nevrácení zařízení, které měl žalovaný v důsledku poskytování služeb pronajaté. K zaplacení dlužné částky byl žalovaný opakovaně vyzýván. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalovaný s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] 22. 10. 2003 uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem bylo poskytnutí služby [název služby] [] [] a internet [název] [] Součástí smlouvy byla vratná záloha za zapůjčení zařízení ve výši 1.000 Kč, všeobecné smluvní podmínky právního předchůdce žalobce a ceník právního předchůdce žalobce. Dohodou ze dne 2. 6. 2009 rozšířili služby o [název služby] [] [] []. Dne 29. 4. 2015 žalovaný potvrdil v zakázkovém listu převzetí zařízení HD USB STB (SN: [číslo]). Součástí zakázkové listu je ujednání o smluvní pokutě dle ceníku, pokud žalovaný nevrátí pronajaté přijímací zařízení včas a v pořádku s odkazem na podmínky. Dle čl. 7 a 7.6 všeobecných podmínek účinných od 15. 1. 2016, jestliže uživatel nevrátí zařízení nejpozději do 14 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí, nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je poskytovatel oprávněn účtovat uživateli smluvní pokutu dle ceníku. Dle čl. 7 a 7.6 všeobecných podmínek účinných od 1. 1. 2015, jestliže uživatel nevrátí zařízení nejpozději do 7 dnů od data ukončení smlouvy, a to na své náklady a nebezpečí, nebo vrátí zařízení ve stavu nefunkčním nebo ve stavu, který zjevně neodpovídá běžnému opotřebení, je poskytovatel oprávněn účtovat uživateli smluvní pokutu dle ceníku. Smluvní pokuta za nevrácení zařízení činila dle ceníku žalobce ze dne 25. 6. 2018 částku 2.000 Kč. Žalobce odstoupil od smlouvy přípisem ze dne 27. 6. 2018 a vyzval žalovaného k vrácení zařízení do 24. 7. 2018. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných částek. Dle výpisu z obchodního rejstříku žalobce se stal žalobce právním nástupcem společnosti [právnická osoba] na základě fúze sloučením ze dne 1. 4. 2020. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalovaný byl dle inominátní smlouvy s prvky smlouvy o nájmu dle ustanovení § 1746 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), povinen hradit poplatky za poskytované služby. Součástí smlouvy, resp. všeobecných obchodních podmínek a zakázkového listu měla být dohoda o smluvní pokutě dle ust. § 2048 a násl. OZ. Ujednání o smluvní pokutě obsažená ve všeobecných obchodních podmínkách, potažmo v ceníku, tedy ne přímo ve smlouvě, byla součástí spotřebitelské smlouvy, když smlouva byla uzavřena mezi žalobcem, podnikatelem, v rámci jeho podnikatelské činnosti, jak je soudu všeobecně známo, a žalovaným jako spotřebitelem. Aby soud mohl smluvní pokutu vzniklou na základě všeobecných smluvních podmínek přiznat, musel by být na obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy, připojen podpis žalovaného. Žalobce jako důkaz předložil všeobecné obchodní podmínky bez podpisu žalovaného. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11, plyne, že v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko listiny, na níž spotřebitel připojuje svůj podpis. Tento závěr Ústavního soudu se vázal obecně na jakýkoliv druh spotřebitelské smlouvy a nebyl vázán pouze na úpravu smluvní pokuty, platnou před 1. 1. 2014, když se jednalo zároveň o výklad v souladu se směrnicí Rady č. 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, která je nadále platná. Ujednání o smluvní pokutě obsažené přímo v zakázkovém listě, nesplňuje požadavky na určitost stanovené § 553 odst. 1 OZ, když citované ujednání při určení výše smluvní pokuty jen neurčitě odkazuje na jakýsi„ ceník“, který není nikde jinde v zakázkovém listě jako samostatné listině dostatečně specifikován (Zakázková listina sama o sobě neobsahuje ujednání, že by byla součástí jakékoliv smlouvy. Dle obsahu se má jednat o příjmový pokladní doklad.). Žalobce až v žalobě odkazuje na určitý ceník, který sám vydává a aktualizuje bez možnosti žalovaného do tohoto procesu zasahovat (takže se jedná o jakousi jinou obdobu všeobecných obchodních podmínek, k aktualizaci například v tomto případě došlo den před výpovědí dané smlouvy). Lze tak uzavřít, že ze shora uvedených důvodů soud považuje ujednání o smluvní pokutě uvedené alespoň částečně v obchodních podmínkách za zdánlivé právní jednání, a proto v nároku soud žalobu zamítnul. V úvahu by případně přicházelo i zamítnutí pro neurčitost smluvní pokuty, když žalobce předložil dvě různá ujednání (v obchodních podmínkách a v zakázkovém listu) o smluvní pokutě vztahující se k jednomu porušení smluvní povinnosti. 7. Výrok o nákladech řízení soud odůvodňuje § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovanému dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.