39 C 110/2021-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svojí žalobou podanou soudu dne 16. 12. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu toho, že právní předchůdce žalobce ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným 11. 11. 2016 smlouvu o úvěru, když takto vzniklá pohledávka za žalovaným z titulu nesplácení úvěru byla postoupena na současného žalobce. 2. Pokud soud vydal v této právní věci platební rozkaz, nepodařilo se jej doručit do vlastních rukou žalovanému. Za tohoto stavu byl vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. 3. V žalobě žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání dle § 115a o.s.ř. Žalovanému na zjištěnou adresu jeho bydliště v [obec] byla doručována žaloba, výzva k vyjádření k žalobě a výzva k vyjádření k postupu soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Tyto písemnosti byly žalovanému doručeny fikcí na základě sdělení dle § 49 odst. 4 o.s.ř., které bylo s poučením žalovanému vyvěšeno na úřední desce soudu dne 15. 7. 2021. Přes poučení v tomto sdělení žalovaný nijak nereagoval, obsílku si nevyzvedl, a proto došlo k naplnění fikce, že desátým dnem od data vyvěšení výše zmíněného sdělení se považuje tento den za den doručení žalovanému. 4. Žalovaný se nevyjádřil ani k žalobě ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., soud měl tedy za to, že i žalovaný svojí nečinností dal najevo, že souhlasí s rozhodnutím bez jednání. 5. Soud v této právní věci provedl dokazování čtením listinných důkazů doložených do spisu, a to zejména pak smlouvou o úvěru [číslo] ze dne 11. 11. 2016, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 11. 11. 2016, předpisem splátek ke smlouvě o úvěru, formulářem kontaktní osoby pro žalovaného, čestným prohlášením žalovaného z 11. 11. 2016, informacemi o klientovi – spoludlužník/úvěrovaný [číslo] z 11. 11. 2016, formulářem pro scoringovou kartu k úvěru [číslo] předžalobní výzvou žalovanému z 26. 2. 2020, poštovním podacím lístkem z 26. 2. 2020, smlouvou o postoupení pohledávek z 11. 12. 2019, prohlášením o pravosti podpisu z téhož data, smlouvou o prodeji části závodu. 6. Po zhodnocení všech výše uvedených důkazů jednotlivě a ve vzájemném souhrnu vzal soud za prokázaný tento následující skutkový děj: 7. Z jiné úřední a rozhodovací činnosti byla soudu známa existence právního předchůdce žalobce, a to [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o., [IČO]. Tato obchodní korporace, resp. část obchodního závodu byla smlouvou o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 převedena na firmu [právnická osoba], [IČO] (smlouva o prodeji části závodu z 8. 9. 2018, přílohy k této smlouvě). 8. Původní věřitel žalovaného, resp. poskytovatel úvěru, firma [právnická osoba], uzavřela se žalovaným dne 11. 11. 2016 smlouvu o úvěru, když z bližšího obsahu této smlouvy soud zjistil, že jediným úvěrovaným byl žalovaný, tedy [celé jméno žalovaného], kterému byl poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 23 000 Kč Náklady na spotřebitelský úvěr byly vyčísleny ve smlouvě částkou 16 560 Kč, když žalovaný měl celkovou výši úvěru 39 560 Kč vrátit právnímu předchůdci žalobce po dobu 13 měsíců v pravidelných splátkách 2 990 Kč, když první splátka byla splatná 30. dnem po uzavření této smlouvy a každá další splátka až do zaplacení měla být hrazena 30. den od splatnosti předchozí splátky. Úvěr měl být splácen v hotovosti. Smlouva byla uzavřena 11. 11. 2016, když z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo dále zjištěno, že žalovanému byly poskytnuty informace a poučení, co se týče charakteru poskytnutého spotřebitelského úvěru. Z předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo] na jméno žalovaného soud zjistil, že žalovanému byl poskytnut úvěr 23 000 Kč, k čemuž bylo nutno připočítat administrativní poplatek, přičemž celková výše splátky takto poskytnutého úvěru ve výši jistiny shora uvedené činila 2 990 Kč. Žalovaný vyplnil v rámci uzavření smlouvy o úvěru i formulář ohledně kontaktní osoby, když se jednalo o matku a jeho přítelkyni. Žalovaný čestně prohlásil 11. 11. 2016, že jeho zasílací adresa je [ulice a číslo] v [obec], když z formuláře informace o klientovi soud zjistil, že tento formulář byl pouze a toliko přiložen, nebyl však vyplněn. Žalovaný úvěr obdržel na základě podané žádosti o poskytnutí úvěru z 11. 11. 2016, když z tohoto formuláře soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy o úvěru pracoval jako technik solárních panelů s příjmem 17 000 Kč měsíčně čistého s průměrnými měsíčními výdaji 6 000 Kč. Celkové výdaje v průměru na domácnost činily 15 000 Kč, a průměrný příjem 30 000 Kč. Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, cestovním pasem, pracovní smlouvou a výplatními páskami. Potvrdil v tomto formuláři, resp. v žádosti, že má zkušenosti a znalosti ohledně spotřebitelských úvěrů, a že mu obsah smlouvy byl řádně vysvětlen. Ze scoringové karty k úvěru [číslo] soud zjistil, že tato karta se týká bonity žalovaného a jeho případné schopnosti či neschopnosti splácet úvěr, když žalovaný dosáhl 16 bodů, což odpovídá poskytnuté výši úvěru (scoringová karta k úvěru, žádost o poskytnutí úvěru z 11. 11. 2016, nevyplněný formulář informace o klientovi, čestné prohlášení žalovaného z 11. 11. 2016, formulář kontaktní osoby a předpis splátek ke smlouvě o úvěru z 11. 11. 2016, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru z 11. 11. 2016, rozhodčí smlouva a smlouva o úvěru [číslo] ze dne 11. 11. 2016). Ze skutkových tvrzení žalobce vyplynulo, že žalovanému byl úvěr 23 000 Kč poskytnut v hotovosti jako spotřebitelský úvěr, když žalovaný měl takto poskytnutý úvěr s kapitalizovaným úrokem, poplatkem za vyhodnocení úvěru, sjednání úvěru a inkasním poplatkem zaplatit v celkové výši 38 870 Kč, když žalovaný měl uhradit poslední splátku 6. 12. 2017. Žalovanému byl úvěr poskytnut, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy 11. 11. 2016, když žalovaný na úvěru ničeho, ani částečně, neplatil. Žalovaný tak dluží žalobci 32 880 Kč, když tato částka se sestává z jistiny úvěru 23 000 Kč, neuhrazený úrok za úvěr 4 004 Kč dle článku II. úvěrové smlouvy, neuhrazeného poplatku za vyhodnocení úvěru 5 876 Kč. Žalovaný tedy na poskytnutém úvěru ničeho, ani částečně neuhradil, dluží tak žalobcem požadovanou částku ve výši žalobní jistiny. Sám žalovaný zůstal v této věci naprosto nečinný, písemně ani jinou relevantní formou se nevyjádřil, neuvedl tedy ničeho právně ani skutkově podstatného či významného pro jiné posouzení této věci. Žalovaný ani neprokázal, že by dluh, byť částečně, zanikal jeho plněním. 9. Co se týče právní kvalifikace věci, s ohledem na dataci uzavření smlouvy o úvěru s původním věřitelem je nutno na tuto věc aplikovat dikci ustanovení § 3028 odst. 1 OZ, přičemž soud tuto právní věc posoudil dle platných právních předpisů k datu uzavření smlouvy o úvěru. Na základě podané žádosti a následným uzavřením smlouvy o úvěru došlo mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dle § 1721 a násl. OZ k uzavření smlouvy, která má charakter smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ, kde tímto typem smlouvy se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky v měně dle § 2396 OZ. Žalovanému byl úvěr poskytnut v souladu s ustanovením § 2397 OZ, s přihlédnutím k § 2398 odst. 1 OZ, kde nebyl sjednán účel úvěru. Žalovaný měl poskytnutý úvěr řádně a včas splácet, což neučinil, kdy ze strany žalovaného tak došlo k porušení § 2399 odst. 1 OZ. 10. Takto vzniklá pohledávka byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce současného v souladu s ustanovením § 1879 a násl. OZ, když soud k vlastnictví pohledávky provedl k důkazům smlouvu o postoupení pohledávky včetně příloh ze dne 11. 12. 2019. Žalovaný tak měl plnit postupníkovi, když neplnil ani původnímu poskytovateli úvěru ani novému vlastníku pohledávky za žalovaným. 11. Žalovaný byl dle § 142a odst. 1 o.s.ř. písemně upomenut o uhrazení dluhu, když žalovaný na tuto předžalobní výzvu žádným způsobem nereagoval, ostatně i v tomto řízení zůstal naprosto nečinný (předžalobní výzva z 26. 2. 2020, poštovní podací list z téhož data). 12. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno. 13. Soud přiznal úspěšnému žalobci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. náklady řízení, které se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 156 Kč, odměny za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva k plnění a podání žaloby) při sazbě 300 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 vyhl. 177/1996 Sb. Ke každému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč za úkon (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). Celkovou odměnu za právní zastoupení ve výši 1 200 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce doložil, že je registrován jako plátce této daně. Pro úplnost soud uvádí, že ohledně nákladů řízení byla aplikována dikce § 14b advokátního tarifu, nebo