39 C 153/2021-56 — Městský soud v Brně

Původní žalobce ([právnická osoba]) se svojí žalobou podanou soudu dne 1. 2. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a to z titulu dluhu na pojistném. Platební rozkaz vydaný v této věci se žalovanému nepodařilo doručit, proto byl tento dle § 173 odst. 2 o.s.ř. zrušen. Žalobce a žalovaný byli vyzváni k vyjádření, zda budou souhlasit s postupem soudu dle § 115a o.s.ř. (rozhodnutí bez jednání). Nadto byla žalovanému do jeho datové schránky doručována i žaloba a výzva k vyjádření k žalobě. Žalobce souhlasil s rozhodnutím bez jednání, byť byly výše zmíněné písemnosti žalovanému doručovány do datové schránky fikcí 11. 9. 2021, žalovaný se nevyjádřil ani k samotné žalobě ani k postupu soudu dle § 115a o.s.ř., soud měl proto za to, že i žalovaný souhlasí s rozhodnutím bez jednání. V mezidobí došlo k fúzi původního žalobce s [právnická osoba], o čemž soud rozhodl v rámci rozhodování o nástupnictví usnesením z 21. 10. 2021, č. j. 39 C 153/2021-52, když soud pro stručnost odkazuje na odůvodnění tohoto usnesení. Soud tedy nadále pokračoval v rámci tohoto řízení na straně žalobce s obchodní korporací, která je blíže specifikována v záhlaví tohoto rozsudku. V rámci provedeného dokazování soud především konstatuje, že z jiné úřední a rozhodovací činnosti je mu známa existence právního předchůdce žalobce i žalobce současného, když se jedná o obchodní korporaci podnikající v oblasti pojišťovnictví. Žalovaný jako fyzická osoba uzavřel s [právnická osoba] dne 5. 2. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejíž součástí jsou pojistné podmínky pro pojištění vozidel. Z bližšího obsahu této smlouvy uzavřené na základě návrhu žalovaného na uzavření pojistné smlouvy vyplynulo, že jejím předmětem je zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, [značka automobilu], [anonymizováno] [číslo], když žalovaný sjednal pojištění tohoto vozidla od 5. 2. 2019 na dobu neurčitou. Kromě samotného pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla bylo sjednáno i připojištění asistence, přičemž žalovaný měl dle smlouvy hradit pojistné ve čtvrtletních splátkách ke každému 5. dni měsíce února, května, srpna a listopadu toho kterého roku. Splátka pojistného za čtvrtletní období výše uvedené činila 2 770 Kč. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným tedy došlo dle § 2 a násl. zákona o pojistné smlouvě, s přihlédnutím k § 3 zákona č. 168/1999 Sb., k uzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla vlastněného a provozovaného žalovaným. Uzavřením tohoto typu smlouvy žalovaný splnil svou zákonnou povinnost dle § 4 zákona č. 168/1999 Sb. (informace k pojistné smlouvě č. l. 37, návrh žalovaného na uzavření pojistné smlouvy pro pojištění vozidel z 5. 2. 2019, [číslo]). Žalovaný měl tedy hradit roční pojistné 11 128 Kč, když za následné pojistné období od 5. 2. 2020 do 4. 2. 2021 došlo k navýšení předpisu ročních splátek pojistného na částku 2 782 Kč (informace o výši pojistného z 8. 11. 2019). Původní splátka pojistného, jak vyplynulo z výše uvedeného, činila 2 770 Kč čtvrtletně, když žalovaný, zřejmě v reakci na navýšení pojistného, od února 2020 zvýšené pojistné nezaplatil přesto, že byl o nové výši pojistného a o dluhu na pojistném informován (upomínka z 6. 1. 2020). Protože žalovaný následně již pojistné ve zvýšené výši nehradil, byl informován o tom, že jeho pojištění zaniklo (oznámení z 9. 3. 2020). Za dobu trvání pojistné ochrany (5. 2. 2020 – 23. 2. 2020) žalovaný pojištění nehradil, když po tuto dobu trvala pojistná ochrana ze smlouvy. Poměrná část dluhu na pojistném za období, ve kterém žalovaný pojištění nehradil, činí žalobcem požadovanou částku 3 539 Kč, když pro úplnost soud považuje za nutné uvést, že žalovaný nehradil nejen zvýšené pojistné, ale dluží i splátku na pojistném splatnou 5. 11. 2019 původně ve smlouvě v dohodnuté výši 2 770 Kč. Celkový dluh od 5. 11. 2019 do data zániku pojištění 23. 2. 2020 tedy činí výši žalobní jistiny, když žalovaný byl před podáním žaloby o zaplacení této částky vyzván předžalobní upomínkou 16. 10. 2020. Původní žalobce, resp. pojistitel zanikl fúzí s novým žalobcem, když o tomto, jak bylo uvedeno výše, již soud rozhodoval usnesením z 21. 10. 2021. Sám žalovaný se k žalobě písemně ani ústně nevyjádřil, když bylo v tomto řízení prokázáno, že mezi žalobcem, resp. jeho právním předchůdcem jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem, resp. pojištěným došlo dle § 1721 a násl., s přihlédnutím k § 2758 odst. 1 OZ, k uzavření pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo zákonné pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb. Žalovaný jako pojištěný dle § 2766 OZ na základě pojistného zájmu dle § 2761 OZ uzavřel smlouvu o pojištění odpovědnosti, o čemž mu byla dle § 2775 odst. 1 OZ vystavena pojistka. Žalovaný měl hradit pojistné dle § 2782 odst. 1 OZ, když od 5. 11. 2019 splátku pojistného a další zvýšené pojistné od 5. 2. 2020 nehradil. Přesto, že byl písemně upozorněn na svůj dluh na pojistném, dluh nevyrovnal, proto došlo k zániku pojistné smlouvy dle § 2804 OZ. Žalobce jako pojistitel má nárok na zaplacení poměrné části dluhu na pojistném dle §§ 12 a 13 zákona o pojistné smlouvě. Po aplikaci právní kvalifikace této věci k prokázanému skutkovému ději nezbývá soudu nic jiného, než konstatovat, že žaloba je důvodná, a proto jí také bylo v celém rozsahu vyhověno. Žalovaný je v prodlení s úhradou jednotlivých splátek a poměrných částek na pojistném od dat uvedených ve výrokové části tohoto rozsudku, když výše úroků z prodlení je v souladu s § 2 vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Úspěšnému žalobci soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení se sestávají ze soudního poplatku 400 Kč, odměny za právní pomoc za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva žalovanému k plnění) při sazbě 200 Kč za úkon (§ 14b odst. 1 bod 1 vyhl. 177/1996 Sb.). Ke každému provedenému úkonu soud připočetl náhradu hotových výdajů 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. 177/1996 Sb.). K aplikaci § 14b advokátního tarifu na výši náhrady nákladů řízení soud přikročil z toho důvodu, že žaloba je podána na standardizovaném formuláři, přičemž tentýž žalobce vede u zdejšího soudu větší množství sporů, které jsou skutkově i právně obdobné, resp. totožné. Celkovou částku na náhradě nákladů řízení za právní pomoc ve výši 900 Kč soud navýšil o 21 % DPH, neboť právní zástupce žalobce je registrován jako plátce této daně. Na náhradě nákladů řízení musí tedy neúspěšný žalovaný zaplatit žalobci částku specifikovanou ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.