41 C 118/2020-119 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 29. 10. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 7.500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že žalovanému poskytl služby na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 26. 3. 2019 a smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací ze dne 28. 3. 2019. Podle obsahu smluvních ujednání se účastníci uvedených smluv dohodli na tom, že v rámci obchodní akce HW BONUS žalobce prodá žalovanému koncová zařízení, a to 3 ks telefonu Huawei Y5, přičemž se účastníci dohodli, že žalovaný za tato zařízení místo standardní ceny ve výši 2.795 Kč za jedno zařízení, uhradí za všechna zařízení pouze částku 885 Kč. Na zbytek kupní ceny mu pak měl žalobce poskytnout slevu, a to za předpokladu, že žalovaný dodrží smluvní podmínky vyplývající ze smluv o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedodržel, když se dostal do prodlení s úhradou vyúčtování [číslo] [číslo]. Tímto vznikla žalovanému povinnost uhradit žalovanou částku jako doplatek za ceny za koncová zařízení. 2. Žalovaný se, ani přes výzvu soudu, k žalobě nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (na výzvu soudu k vyjádření k soudem zamýšlenému rozhodnutí věci bez nařízení jednání s doložkou podle § 101 odst. 4 o. s. ř. se žalovaný nevyjádřil a žalobce vyslovil s takovým postupem souhlas již v návrhu). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Na základě předložených listin, soud učinil následující závěry o skutkovém stavu. Na základě dodatku ke smlouvě ze dne 26. 3. 2018, č. OMS [číslo] byla žalovanému poskytnuta sleva ve výši 2.500 Kč na zařízení HUAWEI Y5 2018, IMEI [číslo]. Na základě dodatku ke smlouvě ze dne 26. 3. 2018, č. OMS [číslo] byla žalovanému poskytnuta sleva ve výši 2.500 Kč na zařízení HUAWEI Y5 2018, IMEI [číslo]. Na základě dodatku ke smlouvě ze dne 28. 3. 2018, č. OMS [číslo] byla žalovanému poskytnuta sleva ve výši 2.500 Kč na zařízení HUAWEI Y5 2018, IMEI [číslo]. Žalovaný oproti svému podpisu potvrdil, že dne 13. 3. 2019 převzal zařízení HUAWEI Y5 2018, IMEI [číslo] a zařízení HUAWEI Y5 2018, IMEI [číslo] a dne 26. 3. 2019 zařízení HUAWEI Y5 2018, IMEI [číslo]. Za každé z těchto zařízení uhradil částku 295 Kč a na zbytek ceny (2.500 Kč za zařízení) mu byla poskytnuta sleva. Žalovaný byl žalobcem vyzván k doplatku kupní ceny za zařízení ve výši poskytnuté slevy daňovým dokladem [variabilní symbol], [variabilní symbol] a [variabilní symbol], a to každým z těchto dokladů v částce 2.500 Kč. Podle čl. VI. pravidel makretingové akce HW BONUS – BŘEZEN 2019 je trvání nároku na slevu podmíněno tím, že po dobu 24 měsíců od sjednání smluvního vztahu účastník slevové akce nedostane do prodlení s úhradou ceny za poskytované služby. Žalobce po žalovaném požadoval zaplacení vyúčtování [číslo] [číslo] obsahující nedoplatky za předchozí fakturační období. 5. S ohledem na datum vzniku právního poměru posuzoval soud právní poměr mezi účastníky podle ustanovení zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). 6. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. 7. Na základě ustanovení § 548 odst. 1 o. z. lze vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní. Dle odst. 2 téhož ustanovení je podmínka odkládací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky jednání nastanou. Podmínka je rozvazovací, závisí-li na jejím splnění, zda právní následky již nastalé pominou. 8. Dikce § 1970 o. z. stanoví, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Výši těchto úroků pak stanoví § 3 nařízení vlády č. 253/2013 Sb. 9. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Žalobce a žalovaný uzavřeli dne 26. 3. 2019 a dne 28. 3. 2019 dvě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací (ustanovení § 63 zákona č. 127/2005 Sb.). Dále žalobce uzavřel příslušné dodatky k těmto smlouvám, jejichž obsahem byly též kupní smlouvy na celkem tři koncová telekomunikační zařízení. Tyto zařízení žalovaný převzal a zaplatil za ně část kupní ceny. Na zbytek kupní ceny byla žalobci poskytnuta sleva, jejíž trvání bylo podmíněno rozvazovací podmínkou, že se žalovaný nedostane do prodlení s úhradou svých závazků vůči žalobci. Žalobce se však dostal do prodlení s placením vyúčtování (která nereklamoval, ani jinak nerozporoval) vzniklých na základě smluv o poskytování telekomunikačních služeb, přičemž z těchto smluv vyplývala i předmětná sleva. Došlo tak k porušení podmínek ze strany žalovaného a ztráty nároku na poskytnutou slevu. Žalobce tak oprávněně požadoval úhradu zbytku kupní ceny v celkové částce 7.500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 7.500 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit požadovaný úrok z prodlení dle nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po dni, ve kterém nastala splatnost daňových dokladů vyzývajících žalovaného k úhradě žalované částky. 10. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/ 1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) podle kterého soud přiznal úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému, který úspěch neměl ve výši zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a dvou paušálů po 100 Kč podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., což jsou žalobcem účelně vynaložené náklady. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 o. s. ř.