41 C 43/2021-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 21. 1. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.178 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. rozsudku. V odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že dne 2. 1. 2018 byla mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 6.295 Kč. Žalovaný byl povinen úvěr splácet ve 24 pravidelných měsíčních splátkách po 262 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla při sjednána na 0 % ročně. Žalovaný na dluh uhradil částku 4.792 Kč. Následně však své povinnosti přestal plnit, a z tohoto důvodu došlo ke zesplatnění úvěru ke dni 11. 4. 2019 Žalovaný však nadále ničeho neuhradil. Žalovaná částka se skládá z původní jistiny úvěru ve výši 2.689 Kč, nákladů vymáhání za upomínání žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 230 Kč a smluvní pokutu vzniklou na základě smlouvy a prodlením žalovaného se splácením úvěru ve výši 268 Kč. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. 3. Soud na základě výsledků přípravy jednání dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci proti rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměli námitek (žalobce s takovým postupem souhlasil již v návrhu a žalovaný se k výzvě soudu s doložkou dle § 101 odst. 4 o. s. ř. nevyjádřil). Soud proto postupoval podle § 115a o. s. ř. a dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 4. Z předložených listin soud zjistil, že účastníci spolu uzavřeli dne 2. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] přičemž šlo o účelový úvěr k úhradě ceny za mobilní telefon. Žalovaný měl úvěr splácet v 24 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 262 Kč. Přímo ve smlouvě též byla, pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru, sjednána smluvní pokuta ve výši 10% ze splatné jistiny, případně též úroků a pojistného, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky. V úvěrových podmínkách, se kterými žalovaný souhlasil, je též v bodě 5.2 uvedeno, že v případě prodlení žalovaného má žalobce právo na náhradu nákladů vzniklých ve spojení s upomínáním, pokud se dostane do prodlení s úhradou svých závazků z předmětné smlouvy. 5. S ohledem na datum vniku právního poměru mezi účastníky posuzoval soud závazkový vztah mezi účastníky již dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ občanský zákoník“). 6. Podle ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Z předložených listin bylo spolehlivě zjištěno, že žalobce a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, přičemž šlo o účelový spotřebitelský úvěr, když poskytnutý úvěr sloužil k nákupu mobilního telefonu. Žalovaný se zavázal k úhradě splátek úvěru, ovšem své povinnosti nedostál a dostal se do prodlení se splácením úvěru. Žalovaný byl během řízení pasivní, nijak nárok žalobce nezpochybnil, ani netvrdil, že by jej splnil, anebo že by se jej zbavil jiným způsobem. Soud proto po zhodnocení tvrzení žalobce a předložených listin dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná, a to včetně požadované smluvní pokuty, která byla uvedena přímo ve smlouvě a její výše není nepřiměřeně vysoká, tak nákladů na vymáhání, jež žalobce vynaložil v souvislosti s prodlením žalovaného. Právo na náhradu těchto nákladů je zakotveno v úvěrových podmínkách, s nimiž žalovaný souhlasil, a požadované náklady jsou ze strany žalobce přiměřené. Protože se žalovaný dostal do prodlení s hrazením peněžitého závazku, přiznal soud žalobci též právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 142/1994 Sb. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že je přiznal procesně úspěšnému žalobci. Tomu náleží částka 1.489 Kč Tyto náklady se skládají ze soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny právního zastoupení ve výši 900 Kč a náhrady DPH ve výši 168 Kč. Náhrada nákladů za odměnu právního zastoupení byla určena dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“). Soud přiznal žalobci náhradu nákladů za tři úkony právní služby, a to za převzetí a přípravu zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a) a. t.), zaslání předžalobní výzvy (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.) a podání žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d) a. t.) ve výši 200 Kč za úkon dle ustanovení § 14b a. t., dále paušální náhradu hotových výdajů ve výši 100 Kč za každý úkon dle dikce § 14b odst. 5 písm. a) a. t. 10. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. 11. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 12. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. obsahuje rozsudek pouze stručné odůvodnění.