42 C 170/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30.10.2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 2.017 Kč s příslušenstvím, představující dlužné pojistné za období od [datum] do [datum], to vše z titulu pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se k věci na výzvu soudu nevyjádřil, žalobkyně vyjádřila svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobkyní) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva [číslo] – pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla [značka automobilu], r. z. [anonymizováno], s počátkem pojištění ode dne [datum] a sjednanou výší pojistného 2.988 Kč ročně rozvrženou do čtvrtletních splátek, což je patrné z této smlouvy a detailu platby. Součástí smlouvy byly Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, na základě nichž došlo dopisem ze dne [datum] k navýšení pojistného na částku 3.280 Kč ročně (4 x 820 Kč). Žalovaný předepsané pojistné splatné dne [datum] neuhradil. Žalobkyně proto žalovaného vyzvala k úhradě dlužného pojistného, a to upomínkou ze dne [datum] se lhůtou k zaplacení do [datum] a s upozorněním o možném zániku pojištění. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné pojistné ani přes výzvu ve stanovené lhůtě neuhradil, zaslala mu žalobkyně dne [datum] oznámení o zániku pojištění ke dni [datum], se stanovením lhůty dodatečné splatnosti k [datum]. Žalovaný však i přes předžalobní výzvu ze dne [datum] dlužné pojistné neuhradil. Nedoplatek na pojistném za období od [datum] do [datum] je tvořen poměrnou částkou pojistného ve výši 2.017 Kč. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1.1.2014. 6. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“). 7. Právním posouzením soud dospěl závěru, že mezi účastníky byla ve smyslu § 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve spojení s § 2758 o. z. uzavřena dne [datum] pojistná smlouva, podle které byl žalovaný povinen platit žalobkyni za pojistné období sjednané lhůtní pojistné, později navýšené dle smluvních podmínek, což však nesplnil, když ani přes výzvy žalobkyně žalovaný dlužné pojistné ve stanovené lhůtě neuhradil. Pojištění tak marným uplynutím této lhůty, tj. ke dni [datum] ve smyslu § 12 odst. 1 písm. e) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla zaniklo. Vzhledem k tomu, že žalovaný po dobu trvání pojistného vztahu řádně a včas pojistné nehradil, náleží žalobkyni vedle nároku na zaplacení dlužného pojistného v poměrné výši za období od [datum] do [datum] v částce 2.017 Kč. Není pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobkyni též úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po zániku pojištění. S ohledem na uvedené skutečnosti shledal soud žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšné žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2.017 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o.s.ř.). 9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.