43 C 102/2020-72 — Městský soud v Brně

Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení 9.628,80 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od 9.5.2019 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce ze dne 30.11.2018. Žalovaná částka sestává z jistiny 8.000 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.628,80 Kč. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listin zjistil soud následující skutkový stav. [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy o půjčce [číslo] dne 30.11.2018 finanční prostředky ve výši 8.000 Kč (smlouva o půjčce, sdělení [právnická osoba]) Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24.7.2019 (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě ve lhůtě sedmi dnů dopisem ze dne 24.7.2019 odeslaným prostřednictvím pošty dne 24.7.2019 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Poskytovatel spotřebitelského úvěru má podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“) povinnost posoudit schopnost žadatele úvěr splácet a spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací, nespoléhá se pouze na údaje tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá doložit, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že poskytovatel úvěru posouzení provedl na základě informací, které mu žalovaný poskytl, a sice že jeho měsíční příjem činí 45.000 Kč a měsíční výdaje 10.000 Kč a nahlédl do databáze CRIBIS.cz, z níž neplynulo, že by byl žalovaný zatížen závazkem v exekuci. Soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, když se spolehl na údaje tvrzené samotným žadatelem a tyto si nenechal nijak doložit, obzvlášť když žalovaný uvedl nadprůměrný příjem 45.000 Kč. Protože poskytovatel úvěru nesplnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, je uzavřená smlouva dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. neplatná (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18). Právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 8.000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), které je povinen vydat, a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace se podává z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem ze dne 24.7.2019, posledním dnem poskytnuté lhůty byl 31.7.2019, a ode následujícího je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 8.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 8.000 Kč od 1.8.2019 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, jenž byl v řízení procesně úspěšný co do částky 8.000 Kč, tj. 83 % a neúspěšný co do částky 1.628,80 Kč, tj. 17 %, má po odečtení neúspěchu od úspěchu právo na náhradu nákladů řízení ve výši 66 % Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny za zastoupení advokátem za tři úkony právní služby po 200 Kč (příprava a převzetí právního zastoupení, výzva k plnění, žaloba) a tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč za tytéž úkony (§ 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty a náhrad, tj. celkem 1.489 Kč, z toho 66 % činí 983 Kč. Za podání, jímž žalobce doplnil žalobu, soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním kompenzoval nedostatky žaloby (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř.