43 C 29/2021-71 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 12.4.2015 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 23.2.2015, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] žalovanému finanční prostředky ve výši 1.000 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit nejpozději do 11.4.2015, avšak nehradil ani částečně. [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] vyplatila žalovanému finanční prostředky ve výši 1.000 Kč (žádost o půjčku, prohlášení). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila dne 21.12.2017 společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovaným žalobci (oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě do 7 dnů dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 15.6.2020 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Poskytnutá zápůjčka měla s ohledem na postavení poskytovatele a žalované povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru má za to, že společnost [právnická osoba] své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nedostála, a smlouva je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 1.000 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat ve smyslu ustanovení § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace vyplývá z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 15.6.2020, který byl žalovanému při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 18.6.2020, posledním dnem poskytnuté sedmidenní lhůty byl čtvrtek 25.6.2020 a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 26.6.2020 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nebyl úspěšný v řízení pouze co do poměrně nepatrné části, a proto mu soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.). Za doplnění žaloby soud žalobci náhradu nepřiznal, neboť tento náklad neshledal potřebným k účelnému uplatňování práva, když žalobce tímto podáním nahrazoval nedostatky návrhu (srov. ustanovení § 79 odst. 1 a 2 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.