43 C 47/2021-65 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalované domáhal zaplacení 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z uvedené částky od 30.6.2014 do zaplacení z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 30.5.2014, na základě které poskytl právní předchůdce žalobce [právnická osoba] žalované finanční prostředky ve výši 1.000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku splatit nejpozději do 29.6.2014, avšak nehradila ani částečně. [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovanou postoupila smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Žalovaná ve vyjádření k žalobě potvrdila, že si od právního předchůdce žalobce částku 1.000 Kč půjčila. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. [právnická osoba] poskytla na základě žádosti žalované o půjčku dne 2.6..2014 žalované finanční prostředky ve výši 1.000 Kč (žádost o půjčku, informace [právnická osoba]). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila dne 21.12.2017 společnost [právnická osoba] pohledávku za žalovanou žalobci (oznámení o postoupení pohledávky). Zástupce žalobce vyzval žalovanou úhradě do 7 dnů dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 2.3.2020 (předžalobní výzva, poštovní podací arch). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je převážně důvodná. Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Poskytnutá zápůjčka měla s ohledem na postavení poskytovatele a žalované povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými informacemi o tom, jakým způsobem jeho právní předchůdce ověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud proto v souladu s ustanovením § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru má za to, že společnost [právnická osoba] své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nedostála, a smlouva je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Právní předchůdce žalobce žalované na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 1.000 Kč. Žalované tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat ve smyslu ustanovení § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace vyplývá z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovanou k plnění dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 2.3.2020, který byl žalované při běžném chodu věcí doručen třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 5.3.2020, posledním dnem poskytnuté sedmidenní lhůty byl 12.3.2020 a ode dne následujícího je žalovaná v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož požadovaná výše je nižší než dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 1.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1.000 Kč od 13.3.2020 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobce nebyl úspěšný v řízení pouze co do poměrně nepatrné části, a proto mu soud přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč, odměny advokáta po 200 Kč a paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 1 a 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.) za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, žaloba) a z částky 189 Kč odpovídající 21 % dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., platební místo podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.