43 C 77/2020-57 — Městský soud v Brně

Žalobou se žalobce po žalovaném domáhal (poté, co bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby co do smluvní pokuty ve výši 5.422 Kč částečně zastaveno) zaplacení 4.100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.000 Kč od 14.7.2015 do zaplacení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“) poukázal žalovanému na základě rámcové smlouvy a smlouvy o zápůjčce částku 2.900 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku splatit do 13.7.2015, neuhradil však ničeho. Žalovaná částka sestává z jistiny 3.000 Kč, poplatku za zpracování žádosti o zápůjčku 600 Kč a poplatku za zaslání výzvy žalovanému 500 Kč. Věřitel svoji pohledávku za žalovaným postoupil smlouvou o postoupení pohledávek na žalobce. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Věřitel zaslal žalovanému poštovní poukázkou dne 24.6.2015 finanční prostředky ve výši 2.900 Kč (podací stvrzenka k poštovní poukázce). Smlouvou o postoupení pohledávek postoupil věřitel pohledávku za žalovaným žalobci (smlouva o postoupení pohledávky ze dne21 .11.2016). Zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dopisem odeslaným prostřednictvím pošty dne 6.12.2016, zásilka byla uložena dne 7.12.2016 (předžalobní výzva, podací lístek, zásilka). Právním posouzením zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Poskytnutá zápůjčka měla s ohledem na postavení poskytovatele a žalované povahu spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Podle ustanovení § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle § 9 nesplnil. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitelem představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy. Schopnost žadatele úvěr splácet je poskytovatel povinen posoudit na základě dostatečných informací. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří, na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené podklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ze dne 26.1.2012, sp. zn. I. ÚS 199/11, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ze dne 20.3.2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Ohledně splnění uvedené povinnosti žalobce uvedl pouze to, že v den posouzení žádosti byl žalovaný úvěruschopný, aniž uvedl, jaké údaje věřitel posuzoval, soud proto v souladu s ustanovením § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru má za to, že věřitel své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí nedostál, a smlouva je tak podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná. Právní předchůdce žalobce žalovanému na základě neplatné smlouvy poskytl finanční prostředky ve výši 2.900 Kč. Žalovanému tak vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat ve smyslu ustanovení § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), a to žalobci, jehož aktivní věcná legitimace vyplývá z ustanovení § 1879 o.z. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu (§ 1958 odst. 2 o.z.). Žalobce vyzval žalovaného k plnění dopisem, jenž se dostal do sféry dispozice žalovaného dne 7.12.2016 a žalovaný byl povinen plnit bez zbytečného odkladu, ode dne 8.12.2016 je žalovaný v prodlení, a žalobce má od tohoto dne právo na úrok z prodlení (§ 1970 o.z.), jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě co do částky 2.900 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2.900 Kč od 8.12.2016 do zaplacení vyhověl (výrok I.) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.). Lhůta k plnění byla určena podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 2.900 Kč, neúspěšný co do částky 6.622 Kč (ohledně nichž byla žaloba zamítnuta a řízení zastaveno, což je třeba pokládat za obdobu procesního neúspěchu). Převážně procesně úspěšnému žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly (výrok III.). Rozsah odůvodnění odpovídá ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., dle kterého v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.