44 C 160/2021-20 — Městský soud v Brně

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 19. 2. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 13.445,50 Kč s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla dne 1. 5. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] platná a účinná ve znění smlouvy ze dne 5. 8. 2019 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli uzavřít smlouvu projevil verifikační platbou ze svého účtu na účet právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 17.351 Kč, přičemž žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 19.300 Kč, a to do 30. 8. 2019. Žalovaný svou povinnost nesplnil. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou ze dne 16. 11. 2020 postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Žalobkyně žalobou požaduje nesplacenou jistinu ve výši 9.300 Kč, dále náhradu nákladů upomínání ve výši 100 Kč (2 zaslané upomínky po 50 Kč) a smluvní pokutu ve výši 4.045,50 Kč (sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny ve výši 9.300 Kč za dobu od 31. 8. 2019 do 8. 11. 2020). Dále žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 10 % ročně, a to za dobu od 31. 8. 2019 do 8. 11. 2020 kapitalizovaný na částku 1.108,36 Kč, a dále za dobu od 21. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes předžalobní výzvu. 2. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil. 3. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný skutečně dne 1. 5. 2019 nebo dne 5. 8. 2019 uzavřel se spol. [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo]. Doložená Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 1. 5. 2019 ani Smlouva o úvěru [číslo] ze dne 5. 8. 2019 nejsou podepsány. Z doloženého výpisu z účtu pak plyne, že žalovaný tzv. verifikační platbu ve výši 0,01 Kč zaslal na účet [právnická osoba] již dne 27. 7. 2018. Logicky tak žalovaný nemohl touto verifikační platbou projevit svou vůli uzavřít Smlouvu o úvěru [číslo] ze dne 1. 5. 2019 či ze dne 5. 8. 2019, a to proto, že tato verifikační platba byla zaslána o několik měsíců dříve. V řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel dne 1. 5. 2019 nebo dne 5. 8. 2019 se [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo]. 4. Z provedených důkazů nicméně vyplynulo, že [právnická osoba] zaslala žalovanému na jeho bankovní účet dne 2. 5. 2019 částku 5.000 Kč, dne 20. 5. 2019 částku 10.000 Kč a dne 24. 5. 2019 částku 2.600 Kč (výpisy z účtu). Celkem tedy [právnická osoba] zaslala žalovanému na jeho bankovní účet částku 17.600 Kč. 5. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 4. 12. 2020. 6. Předžalobní výzvou ze dne 27. 1. 2021, předanou k poštovní přepravě dne 29. 1. 2021, žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 13.774 Kč s přísl. a to nejpozději do 12. 2. 2021. 7. Podle § 561 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. 8. Podle § 562 odst. 1 občanského zákoníku písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 9. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Jelikož se žalobkyně nařízeného jednání soudu dne 9. 12. 2021 nezúčastnila, soud ji nemohl vyzvat a poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. a v řízení tak nebylo prokázáno, že by žalovaný uzavřel dne 1. 5. 2019 nebo dne 5. 8. 2019 se [právnická osoba] Smlouvu o úvěru [číslo]. Nicméně vzhledem ke skutečnosti, že [právnická osoba] zaslala žalovanému bankovním převodem celkem částku 17.600 Kč, soud na daný skutkový stav nahlížel jako na bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor [právnická osoba] Pohledávka za žalovaným byla postoupena ze [právnická osoba] na žalobkyni. Povinnost vydat bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku má tak nyní žalovaný vůči žalobkyni. Jelikož se nařízeného jednání dne 9. 12. 2021 žalovaný nezúčastnil, soud jej nemohl vyzvat a poučit ve smyslu § 118a o. s. ř. k tomu, aby tvrdil a prokázal, jakou přesně částku již [právnická osoba] či následně žalobkyni zaplatil (jakou část bezdůvodného obohacení již vrátil). Soud proto vycházel z tvrzení žalobkyně uvedeného v žalobě, že žalovaný nadále dluží žalobkyni na jistině úvěru částku 9.300 Kč (a tedy, že žalovaný z poskytnuté částky již uhradil žalobkyni či její právní předchůdkyni 8.300 Kč). Soud má proto za to, že žalovaný nadále dluží žalobkyni na bezdůvodném obohacení částku 9.300 Kč. 11. Bezdůvodné obohacení je splatné na výzvu. Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze považovat předžalobní výzvu ze dne 27. 1. 2021 (předanou k poštovní přepravě dne 29. 1. 2021), kterou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 12. 2. 2021. Od 13. 2. 2021 je tedy žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení. Žalobkyni tedy od 13. 2. 2021 do zaplacení náleží úrok z prodlení z nevráceného bezdůvodného obohacení (§ 1970 občanského zákoníku, § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). 12. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě částečně vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 9.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9.300 Kč od 13. 2. 2021 do zaplacení. Ve zbytku soud žalobu zamítl, neboť nebylo prokázáno uzavření Smlouvy o úvěru [číslo] žalobkyně proto nemá nárok na smluvní pokutu, na náhradu nákladů za zaslané upomínky ani na úrok z prodlení před 13. 2. 2021. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Po provedené kapitalizaci úroků z prodlení ke dni rozhodnutí soudu byla žalobkyně úspěšná v 64,8 % předmětu řízení (ohledně částky 10.064,38 Kč), žalovaný byl úspěšný v 35,2 % předmětu řízení (ohledně částky 5.467,88 Kč). Po odečtení neúspěchu od úspěchu má tedy žalobkyně vůči žalovanému právo na náhradu 29,6 % nákladů řízení. Náklady řízení představuje soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení. Náklady právního zastoupení jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalobkyně advokátem podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a za jeden úkon právní služby po 150 Kč (jednoduchá výzva k plnění), dále třemi paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky po 100 Kč a částkou 220,50 Kč odpovídající 21% dani z přidané hodnoty z odměny a náhrad. Celkem tak žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2.070,50 Kč. Z uvedené částky má žalobkyně právo na náhradu 29,6 %, tj. 612,87 Kč.