47 C 156/2020-212 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal v řízení zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku a tvrdil, že s žalovaným uzavřel – dne 6. 10. 2016 (tvrzení v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu), resp. dne 26. 1. 2017 (pozdější tvrzení v řízení) - smlouvu, na základě které žalovaný potvrdil souhlas se vznikem členství ve specifikovaném fitness centru žalobce (na adrese [adresa]) a že žalovaný zavázal platit měsíční členský poplatek ve výši 499 Kč, a to i v případě, že člen služby klubu neužívá. Poplatek byl splatný vždy k 1. dni kalendářního měsíce (čl. 10 všeobecných obchodních podmínek). V žalobě žalobce uvedl, že se domáhá v tomto řízení zaplacení členského poplatku za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018. 2. Žalovaný namítl, že žádnou smlouvu s žalobcem nepodepsal, neuzavřel. 3. Pokud by žalobce prokázal svá tvrzení, pak by soud případně uzavřenou smlouvu mezi účastníky podřadil pod § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve smyslu smlouvy inominátní (dále jako„ o. z.“) (“ (1) Zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.“). 4. Soud nicméně zamítl žalobu z více následujících důvodů. 5. Žalobce neprokázal, že by žalovaný kdykoli uzavřel žalobcem předloženou písemnou členskou smlouvu (zahrnující členský poplatek ve výši 499 Kč). 6. Žalovaný zpochybnil pravost podpisu na členské smlouvě v tom smyslu, že by šlo o jeho podpis. Žalobce na to reagoval tak, že navrhl důkaz znaleckým posudkem z obou písmoznalectví. Soud vyhověl takovému důkaznímu návrhu žalobce a znalce ustanovil. Z důkazu znaleckým posudkem i výslechem znalce [celé jméno znalce] z oboru písmoznalectví však soud zjistil, že není postaveno na jisto, není bezpečně zjištěno, že žalovaný členskou smlouvu podepsal, a že je pouze pravděpodobné, že žalovaný členskou smlouvu podepsal, přičemž nejde o pravděpodobnost vysokou (u dvou podpisů nízká míra pravděpodobnosti, u jednoho podpisu toliko střední, tedy nikoli vysoká míra pravděpodobnosti). 7. Skutečnost, že by žalovaný podepsal členskou smlouvu, nebyla bezpečně zjištěna ani ve spojení s dalšími důkazy. 8. Žalobce svým postupem v řízení v důsledcích snižoval věrohodnost žalobního tvrzení, že žalovaný členskou smlouvu skutečně podepsal a snižoval věrohodnost žalobcem postupně předkládaných důkazů. Žalobce nejprve přiložil k žalobě členskou smlouvu, která zjevně neobsahovala podpis žalovaného. I přes okamžitou (již v odporu) námitku žalovaného žalobce v podání z 7. 9. 2020 napsal, že má za to, že žalovaný smlouvu podepsal. Později, 9. 6. 2021, však žalobce znalci doručil originál smlouvy obsahující další tři podpisy na členské smlouvě, které nebyly přítomny na kopii členské smlouvy přiložené k žalobě a které tedy byly zjevně dopsány až po vyplnění a podpisu kopie smlouvy přiložené ke smlouvě. Jednalo se již v tom o nestandardnost. 9. Soud proto vyzval žalobce, ať do 15 dnů od doručení této výzvy soudu vysvětlí nesoulad mezi kopií žalobcem předloženou do spisu a mezi originálem předloženým znalci, a to zejména v tom smyslu, proč na originále jsou další tři podpisy, které nebyly v kopii poskytnuté žalobcem soudu, a rovněž ať žalobce uvede, kdy a kdo tento originál podepsal v jaké kolonce a proč tyto podpisy nebyly přítomné již v kopii poskytnuté soudem. Zástupce žalobce soudu napsal prostřednictvím svého zástupce, že požádal klienta o vyjádření a očekává jeho stanovisko, avšak 13. 7. 2021 žalobce soudu napsal, že„ dle sdělení klienta, klient neví dohledat a identifikovat s ohledem na odstup času, kdo a jak podepsal členskou smlouvu v rukách soudu. V příloze posílám originál smlouvy, který dle sdělení klienta podepsal žalovaný.“. Následně však žalobce svá tvrzení doplnil, jelikož v podání z 12. 9. 2021 již předložil skutkovou verzi – že zaměstnanec žalobce dne 6. 10. 2016 nechal smlouvu podepsat někým, koho žalovaný poslal, a že žalovaný smlouvu podepsal při své první návštěvě žalovaného 26. 1. 2017. Žalobce tu přesvědčivě nevysvětlil již to, jak je možné, že – i přes výslovný dotaz soudu – žalovaný dne 13. 7. 2021 nevěděl dohledat a identifikovat konkrétní soudem dotazované skutečnosti, aby následně – 12. 9. 2021 – to již věděl. Takový postup žalobce – ve spojení s přiložením k žalobě kopie smlouvy neobsahující tři podpisy, které měly být údajně obsaženy na originále smlouvy již v době podání žaloby – znevěrohodňuje tvrzení žalobce i důkazy jím předložené. To platí tím spíše, když žalobce v podání z 12. 9. 2021 napsal, že u žalovaného byla v systému žalobce poznámka, že při první návštěvě musí originál smlouvy dopodepsat; pokud je to pravda, tak není zřejmé, proč to žalobce nenapsal již před 12. 9. 2021, a to i na výzvu soudu. 10. To platí tím spíše, že na jednu stranu žalobce tvrdí, že jeho zaměstnanec údajně nechal vyplnit a podepsat členskou smlouvu 6. 10. 2016 zástupcem žalovaného, aniž by však bylo vůbec uvedeno v členské smlouvě, že je smlouva podepisována se zástupcem a jakým konkrétním zástupcem a aniž by žalobce předložil plnou moc udělenou žalovaným třetí osobě; takový žalobcem tvrzený děj vyznívá iracionálně, odporuje běžné praxi uzavírání smluv (žalobce je podnikatel). 11. Koneckonců žalobci nic nebránilo, aby označil důkaz svědeckou výpovědí těch jeho zaměstnanců, kteří se takto údajně chovali – tedy jak výslech zaměstnance, který smlouvu údajně podepisoval 6. 10. 2016, tak zaměstnance, který smlouvu údajně dával k podpisu žalovanému 26. 1. 2017. Přitom žalobce předkládal k důkazu údajné sjetiny ze svého interního systému, v nichž měly být podrobně zaznamenány ty které údaje. Například předložil údajný screen složky s fotografiemi s uvedením čísla fotografie a data pořízení fotografie a screen profilu člena ze systému s uvedením cesty k fotografii. Pak však by žalobci nemělo činit problém identifikovat zaměstnance, který fotografii žalobce do systému 26. 1. 2017 vkládal, a který by z logiky věci rovněž dával žalovanému smlouvu k podpisu. Koneckonců v žalobcem předloženém důkazu č. 18 (screen profilu člena ze systému s uvedením cesty k fotografii) jsou uváděny konkrétní jména a příjmení osob, které tam ten který údaj vkládaly a jsou tam uvedeny i poznámky ohledně žalovaného s uvedením křestního jména osob, které tam tu kterou poznámku údajně vkládaly. 12. Žalobce v podání z 12. 9. 2021 napsal, že u žalovaného byla v systému poznámka, že při první návštěvě musí originál smlouvy dopodepsat. Žalobce však toto své tvrzení o poznámce v systému neprokázal. Přitom samotný žalobce předložil k důkazu několik písemných důkazů ze svého systému, které se jevily jako printscreen z počítače; pak však není zřejmé, proč nepředložil obdobný důkaz ze systému i o tvrzené poznámce o nutnosti dopodepsání smlouvy žalovaným. 13. Soud nemohl nevidět ani fakt, že ačkoli žalobce tvrdil v žalobě předžalobní výzvu podle § 142a o. s. ř., ve skutečnosti šlo o výzvu téměř v plném rozsahu předcházející vzniku údajného dluhu žalovaného, jelikož ve výzvě se poukazuje na údajný dluh žalovaného u žalobce zcela jiný – ve výši 7 865,88 Kč, se splatností 22. 12. 2017. Taková výzva tvrdící údajný ještě jiný dluh žalovaného vůči žalobci, který se nepodával nejen z tvrzení žalobce, ale ani z jím předložených sjetin jeho interního systému (včetně výpisu účtu pro žalovaného u žalobce), přiléhavě dokresluje nepřesvědčivost žalobní verze žalobce, nevěrohodnost důkazů předložených žalobcem, včetně dvou verzí členské smlouvy. 14. Při hodnocení důkazů soud přihlíží – v souladu s § 132 o. s. ř. – nejen k důkazům samotným, ale ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. 15. Nejprve žalobce tvrdil, že jde o dluh na členských poplatcích za dobu od 1. 1. 2018 do 31. 7. 2018, přičemž měsíční poplatek činí 499 Kč. Nicméně výpočtem 8 x 499 Kč lze dospět jen k částce 3 992 Kč a nikoli k žalobní částce 3 019 Kč. 16. V podání z 7. 9. 2020 žalobce uvedl, že žalovaný neuhradil žalobci za období až od 1. 3. 2018 do 31. 7. 2018 celkem částku 3 019 Kč. Avšak v takovém případě by dlužná částka činila 2 495 Kč (5 x 499 Kč), tedy nikoli žalovaných 3 019 Kč. 17. Žalobce přiložil k žalobě tvrzený výpis z účtu pro žalovaného vedený údajně u žalobce, v němž končí účet žalovaného 31. 7. 2018 a je tam uveden celkový dluh žalovaného 3 019 Kč. Nicméně později (v podání z 12. 9. 2021) samotný žalobce přiznal, že takový výpis z účtu je skutečně nejasný a že export dat proběhl nesprávně a že se v něm objevují zmatečné informace. Žalobce proto soudu doručil 12. 9. 2021 výpis z účtu původního systému ([anonymizována dvě slova]). Nicméně tento poslední výpis z účtu ([anonymizována dvě slova]) – byť je datován 7. zářím 2021 – uvádí„ transakce ke dni 31. 1. 2018“ a skutečně výpis končí 31. 1. 2018. Tedy takový výpis nezahrnuje žalobcem tvrzený dluh za období únor, resp. březen až červenec 2018. Z toho plyne, že poslední tvrzen