47 C 219/2020-28 — Městský soud v Brně

<b>Stručné odůvodnění:</b> (§ 157 odst. 4 občanského soudního řádu) 1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá vydání rozsudku, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 161 Kč z titulu neuhrazeného pojistného, 42 Kč v podobě kapitalizovaného úroku z prodlení a 190 + 300 Kč z titulu upomínek adresovaných žalovanému. 2. Soud za splnění podmínek § 115a, § 101 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání a dne 22. 1. 2021 vyhlásil rozsudek. 3. Z listinných důkazů zjistil soud následující skutkový stav: 4. Žalobce uzavřel dne [datum] s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] [PSČ] [anonymizováno]. Pojistné bylo sjednáno ve výši 620 Kč, které mělo být placeno ročně. Předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli – produkt s značením 1BB (důkaz smlouvou). V sazebníku je uveden upomínací poplatek s upozorněním na možný zánik smlouvy 190 Kč a 300 Kč za upomínku k zaplacení dlužného pojistného (sazebník účinný od 1. 6. 2019). 5. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné dne [datum]. Žalovaný byl žalobcem vyzván k zaplacení dlužného pojistného dopisem z [datum], s poučením, že pokud neuhradí pojistné nejpozději do [datum], tak pojištění zanikne. Pojistná smlouva tak zanikla ve smyslu § 2804 občanského zákoníku ke dni dne [datum] pro nezaplacení pojistného. Dluh na pojistném představuje částku 161 Kč za období od [datum] do [datum]. Žalobce dále požaduje zaplatit částku 190 Kč a 300 Kč jako upomínací poplatek a kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 42 Kč (vzniklý z částky 161 Kč za dobu od [datum] do [datum], tj. podání žaloby). 6. Mezi žalobcem a žalovaným vznikl smluvní závazkový právní vztah pojištění ve smyslu § 2758 a násl. občanského zákoníku. V tomto smluvním závazkovém vztahu se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Žalobce tedy byl zavázán krýt pojistný zájem žalovaného a poskytnout pojistné plnění v případě nahodilé pojistné události, a žalovaný byl povinen platit žalobci pojistné stanovené smlouvou po celou dobru trvání právního poměru. Žalovaný tuto základní povinnosti porušil, od [datum] byl v prodlení, pročež jej žalobce vyzval v souladu s § 2804 občanského zákoníku k zaplacení dluhu v dodatečné lhůtě, která překračovala 1 měsíc. Žalovaný ani tak dluh nezaplatil, takže pojištění k [datum] zaniklo. Za celé období 1. 4. 2019 – 5. 7. 2019 je žalovaný povinen pojistné zaplatit. 7. Na základě výše zjištěného skutkového stavu a po právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že žaloba je v části požadovaného pojistného 161 Kč důvodná, a to včetně práva žalobce na zaplacení úroků z prodlení z částky 161 Kč (§ 1970 občanského zákoníku, nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Výše zákonných úroků z prodlení za žalobcem požadované období činí 10 Kč. 8. Pokud jde o částku 190 Kč, 300 Kč a částku 32 Kč (představuje kapitalizovaný úrok z částky 490 Kč za dobu od 6. 7. 2019 do 27. 2. 2019), soud dospěl k závěru, že žaloba v této části důvodná není, a to v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11, podle kterého„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu (podobně jako rozhodčí doložka) zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.).“ 9. Citovaný nález se uplatní analogicky, a to tak, že vedlejší smluvní dokumenty jako obchodní podmínky či sazebníky poplatků nesmějí sloužit k tomu, aby do nich byla obsažena ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná (např. povinnost platit částku 190 Kč) a o kterých lze předpokládat, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou. Pokud tak i přesto podnikatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Ujednání je tak neplatné s ohledem na § 55 odst. 2, § 56 odst. 1, § 39 a 37 odst. 1 občanského zákoníku. Zde soud poukazuje např. na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 19 c 344/2016 (dostupný na ASPI pod č. JUD342745CZ:„ Dodatkové platební povinnosti ve spotřebitelské smlouvě nemohou být zásadně ujednány ve všeobecných obchodních podmínkách, ale na listině, na které je podpis spotřebitele. Pokud jsou dodatkové platební povinnosti ujednány mimo listinu, na které je podpis spotřebitele, pak je takové ujednání (z právního poměru vzniklého do [datum]) absolutně neplatné. Při aktuálně účinné právní úpravě (§ 2048 a násl. o. z.) pak soud k takovému (dříve absolutně neplatnému) ujednání nepřihlédne, ledaže sám spotřebitel se jeho aplikace dovolá.“ 10. Dále, sazebník poplatků nebyl učiněn ve smlouvě součástí smlouvy, a proto na částku 190 a 300 Kč (a na kapitalizovaný úrok z prodlení 32 Kč) dopadá přiměřeně aplikovatelný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 282/2016 o neurčitosti poplatku (§ 37 odst. 1 obč. zák.):„ Závěr odvolacího soudu, že ujednání o poplatku je platné, ve světle právních závěrů zastávaných v rozhodovací praxi dovolacího soudu neobstojí pro neurčitost ujednání o výši či způsobu určení výše poplatku ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák. Takové ujednání nevyplývá ani z písemné smlouvy a ani z písemných obchodních podmínek, které jsou její součástí (§ 273 obch. zák.). Odkazem na sazebník požadavek určitosti sjednání výše, popř. způsobu určení výše poplatku naplněn není. Z obsahu smlouvy a obchodních podmínek se nepodává, že žalovaní byli při uzavírání smlouvy se sazebníkem seznámeni a že se stal součástí smlouvy (tak jako tomu bylo v případě obchodních podmínek).“ 11. Na základě popsaných úvah soud žalobu v části poplatků zamítl. 12. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch pouze částečný (viz výrok I.), neúspěch přitom převažoval (viz výrok II.); za těchto okolností by měl na náklady řízení (poměrně rozdělené) nárok žalovaný, ten však v řízení zůstal nečinný a žádné náklady mu nevznikly.