47 C 78/2021-50 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 16. 12. 2020 (podána téhož dne) se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 44 850 Kč na jistině, 525 Kč na úrocích, 1 050 Kč na poplatku za vyhodnocení úvěru, tj. celkem 46 425 Kč, a zákonných úroků z prodlení z částky 44 850 Kč za dobu od 17. 12. 2017 do zaplacení. Svůj nárok žalobce opřel o smlouvu o úvěru ze dne 23. 8. 2016, č. sml. [číslo], na základě které původní věřitel ([právnická osoba], [IČO]) poskytl žalovanému dne 23. 8. 2016 částku 45 000 Kč jakožto hotovostní spotřebitelský úvěr. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli částku 82 800 Kč, a to v 16 splátkách, poslední splatné dne 16. 12. 2017. Žalobce uvedl, že předmětnou pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy ze dne 11. 12. 2019 o postoupení pohledávky, kterou uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], coby právní nástupcem původního věřitele. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, nereagoval na žádnou z výzev soudu ani předvolání, po celou dobu řízení byl pasivní. 3. Z provedených důkazů soud zjistil tento skutkový stav: 4. Dne 23. 8. 2016 uzavřela [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], a žalovaný smlouvu o úvěru, č. sml. [číslo]. Podle této smlouvy žalovaný obdržel částku 45 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy a zavázal se vrátit věřiteli částku 82 800 Kč, která zahrnovala vedle jistiny částku 37 800 jakožto celkové náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný byl povinen splácet úvěr měsíční splátkou 5 175 Kč, splatnou do 30. dne od uzavření smlouvy. Každá další splátka byla splatná do 30 dnů od splatnosti předchozí splátky. Splátek bylo naplánováno 16 (důkaz: smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2016). 5. Žalovaný označil jako svou adresu pro doručování: [adresa žalovaného] (důkaz: smlouva o úvěru [číslo] ze dne 23. 8. 2016). 6. Původní věřitel zkoumal úvěryschopnost žalovaného dle těchto kritérií: (i) maximální počet tří závazků u jiných věřitelů ověřený interním systémem poskytovatele zápůjčky, (ii) 0 zahájených exekučních řízení, (iii) negativní lustrace v insolvenčním rejstříku, (iv) při podání žádosti o poskytnutí zápůjčky bylo požadováno uvedení příjmů, výdajů, (v ) lustrace v ISIR, Centrální evidenci exekucí a databázích inkasních agentur. 7. Ze scoringové karty k úvěru [číslo] soud zjistil, že žalovaný dosáhl hodnocení 25 bodů, přičemž pro rozmezí hodnocení 25 – 40 bodů bylo možné dle interních pravidel věřitele poskytnout žalovanému úvěru až do výše 70 000 Kč. Soud považuje za důležité zmínit, že bodové hodnocení žalovaného bylo velmi hraniční, když pro rozmezí o pouhý bod nižší, tj. 10 – 24 bodů, bylo stanoveno, že lze poskytnout úvěr max. 25 000 Kč (důkaz: scoringová karta k úvěru [číslo]). 8. Ze smlouvy o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 soud zjistil, že tuto uzavřel původní věřitel a společnost [právnická osoba], [IČO]. Na základě této smlouvy o prodeji části závodu nabyla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] divizi spotřebitelských úvěrů původního věřitele. Dále byly specifikovány pohledávky, které [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] nabyla, speciálně v příloze [číslo]. Z této přílohy soud zjistil, že na straně 9 zahrnuje mj. pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru, č. sml. [číslo] (důkaz: smlouva o prodeji části závodu ze dne 8. 9. 2018 a její příloha [číslo]). Na základě těchto právních skutečností se novým věřitelem žalovaného stala společnost [právnická osoba], [IČO]. 9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 soud zjistil, že tuto uzavřela společnost [právnická osoba], [IČO], jakožto postupitel a žalobce jakožto postupník, nabyvatel. Na základě této smlouvy nabyl žalobce pohledávku za žalovaným, když ta je výslovně uvedena v souboru převáděných pohledávek v příloze [číslo] jako položka [číslo]. Na základě těchto právních skutečností se novým věřitelem žalovaného stal žalobce (důkaz: smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 12. 2019 a dokument„ čitelná část přílohy“). Postoupení pohledávky bylo žalovanému na jím uvedenou adresu oznámeno dopisem ze dne 6. 2. 2020, v kterém byla postoupená pohledávka řádně označena (důkaz: dopis ze dne 6. 2. 2020 zaslaný [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]). 10. Z dokumentu transakční historie vyplynulo, že žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 36 375 Kč. Jednotlivé splátky byly započteny vždy dle platného předpisu splátek, jenž byl nedílnou součástí smlouvy, na poplatky, úrok a následně jistinu úvěru. 11. Při právním posouzení soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.), neboť úvěrová smlouva byla uzavřena po 1. 1. 2014, tedy za účinnosti tohoto zákona. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky a podle § 2399 odst. 1 o. z. platí, že úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 12. Právní poměr mezi stranami se řídí také zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, neboť úvěrová smlouva coby rozhodná právní skutečnost byla uzavřena dne 23. 8. 2016. Zákon o spotřebitelském úvěru byl nahrazen novým zákonem č. 257/2016 Sb. až s účinností od 1. 12. 2016, proto je třeba aplikovat předchozí právní úpravu. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Soud dospěl k závěru, že původní věřitel nedostatečně vyhodnocoval úvěruschopnost žalovaného, tudíž smlouva je neplatná, a to absolutně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3180/2018, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Žalobce nepředložil jediný doklad o příjmové či výdajové stránce žalovaného v době sjednávání úvěrové smlouvy. Žalobce nepředložil žádné podklady, z kterých by se vůbec mohl podávat obraz o osobních, majetkových a výdělkových poměrech žalovaného v době sjednávání úvěru. Žalobce, resp. tehdejší věřitel, se spolehl na tvrzení uvedené žalovaným – o průměrném čistém výdělku 80 000 Kč a průměrných měsíčních výdajích ve výši 20 000 Kč a o průměrných měsíčních příjmech celé domácnosti ve výši 100 000 Kč. Pouhá tvrzení, aniž byla čímkoliv doložena, jsou nedostatečná (k tomu viz např. Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Ústavní soud v nálezu ze dne 26. února 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé doplnění čísel do formuláře věřitele k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení úvěryschopnosti s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. 15. To plyne tím spíše s ohledem na to, že v Žádosti o poskytnutí úvěru je zatrženo v kolonce„ zaměstnání“ nikoli na dobu neurčitou či určitou či OSVČ, ale výlučně kolonka„ Ostatní (např. brigáda, ÚP, OSSZ)“. Je až tzv.„ do očí bijící“ značně snížená pravděpodobnost a věrohodnost tvrzení, že by žalovaný např. z brigády či od OSSZ nebo od úřadu práce dosahoval průměrného čistého měsíčního příjmu 80 000 Kč. 16. Věřitel nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru omezenost nároku věřitele vůči žalovanému. 17. Věřiteli tak vzniklo právo na vrácení poskytnuté částky 45 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalovaného ve smyslu § 2991 o. z. a násl. 18. Vzhledem k faktu, že žalovaný žalobci již zaplatil částku 36 375 Kč (viz i tvrzení žalobce v bodě I. podání z 14. 6. 2021 a důkaz na č. l. 37), je žalobou uplatněný nárok důvodný jen co do rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou vrácenou, tj. 8 625 Kč. 19. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného se splněním dluhu, jedná se v řešené věci o závazek splatný nikoliv dle smlouvy, ale u bezdůvodného obohacení jde o splatnost na výzvu (§ 1958 odst. 2 o. z.). 20. V reakci na výzvu soudu k označení a předložení důkazů o doručení vyrozumění o postoupení pohle