49 C 40/2021-106 — Městský soud v Brně

Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 4.588,70 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (část úroků z prodlení přitom kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 16. 7. 2014 žalovaný uzavřel smlouvu o revolvingovém úvěru s [právnická osoba], ve smlouvě byl sjednán úvěrový rámec 10.000 Kč a povinnost žalovaného čerpanou částku průběžně splácet. Žalovaný svou povinnost splácet čerpanou částku neplnil, ke dni 31. 12. 2017 proto banka„ zesplatnila“ úvěr a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci smlouvou ze dne 18. 2. 2020. Podle obsahu podání ze dne 17. 3. 2021 žalobce čerpal průběžně částky v celkové výši 77.892,63 Kč a tyto průběžně splácel, takto zaplatil částky v celkové výši 88.260,20 Kč. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – nevyjádřil. Ve věci bylo nařízeno jednání na 9. 9. 2021, na němž soud hodlal poučit žalobce o tom, že dosud neuvedl rozhodná skutková tvrzení o tom, zda – nad rámec toho, co žalobce uvedl v písemných podáních – poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru ověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet a k označení důkazů k prokázání takového tvrzení podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. K jednání dne 9. 9. 2021 se ovšem žalobce nedostavil, čímž soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. zabránil (svou neúčast přitom omluvil). Vzhledem k tomu, že se k jednání nedostavil ani žalovaný, ač předvolán řádně a včas, soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (srov. ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.): Dne 16. 7. 2014 žalovaný a [právnická osoba], podepsali smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo]. Ve smlouvě byl (mj.) sjednán závazek banky poskytnout žalovanému peněžní prostředky„ do určité výše“ a žalovaný se je zavázal„ vrátit, zaplatit úroky, poplatky a splnit veškeré povinnosti podle smlouvy“. V žádosti o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty ze dne 16. 7. 2014 (která byla bance doručeno, o čemž svědčí podpis zástupce banky na této listině) žalovaný uvedl, že žádá o denní limit pro výběr hotovosti v částce 3.000 Kč a denní limit pro bezhotovostní nákupy 10.000 Kč. V žádosti žalovaný dále uvedl, že jeho průměrný měsíční příjem za tři měsíce byl 10.503 Kč,„ ostatní životní náklady“ uvedl v částce 0 Kč, celkový čistý měsíční příjem domácnosti uvedl 25.000 Kč, uvedl, že je zaměstnán u [anonymizováno] a stanice zájmových činností na dobu určitou a že je rozvedený. Z dalších listin předložených k důkazu navržených žalobcem soud nevzal za prokázané, že by [právnická osoba], před uzavřením smlouvy (dne 16. 7. 2014) jakkoli ověřovala poměry žalovaného a jeho schopnost čerpaný úvěr splatit. Provedl-li soud k důkazu další listiny, další pro rozhodnutí ve věci významná skutková zjištění z nich neučinil. 1. Po právní stránce soud věc posoudil takto: Smlouvu, kterou dne 16. 7. 2014 uzavřeli žalovaný a [právnická osoba], soud hodnotí jako absolutně neplatnou, neboť [právnická osoba], zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala (neověřovala) majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. Již ze žádosti o úvěr je na první pohled a bez nutnosti podrobného ekonomického zkoumání zřejmé, že klient banky s pravděpodobností blížící se jistotě nebude schopen závazky ze smlouvy plnit. Jestliže je jeho čistý měsíční příjem cca 10.500 Kč, jde o částku, z níž se snad schopen pokrýt ty nejzákladnější životní potřeby (bydlení, strava, základní ošacení), nikoli však řádně splácet úvěr v jakékoli výši, navíc úročený smluvním úrokem. Poskytovateli úvěru muselo být již v okamžiku, kdy mu byla žádost doručena, zřejmé, že čerpáním úvěru žalovaný hodlá doplnit nedostatečné prostředky, tj. prostředky, které mu chybí k pokrytí jeho potřeb nad rámec příjmu ze zaměstnání, a že chyběly-li mu tehdy, tím spíše nebude schopen řádně platit splátky bance, tj. vynakládat další prostředky. Řádným neposouzením, případně naprostou rezignací na povinnost ověřit poměry žalovaného tak, aby bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet, poskytovatel úvěru porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (tj. ke dni 5. 11. 2015). S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Mezi žalovaným a [právnická osoba], tedy podle neplatné smlouvy nevznikl závazkový právní vztah. Jejich vztah by tak teoreticky bylo lze posoudit podle ustanovení § 2991 an. o. z. jako závazek z jiného právního důvodu (bezdůvodné obohacení). Vzhledem k tomu, že žalovaný bance podle tvrzení žalobce zaplatil více (celkem 88.260,20 Kč), než čerpal (celkem 77.892,63 Kč), nelze žalobci žalovanou částku ani její část přiznat ani z titulu bezdůvodného obohacení. Vzhledem k tomu, že soud nenalezl žádný jiný právní důvod pro vyhovění žalobě, nezbylo mu, než žalobu jako nedůvodnou zamítnout (výrok I.). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto, jak ve výroku II. uvedeno, podle ustanovení § 142 o. s. ř. Žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému, který byl ve věci jinak zcela úspěšný, v řízení žádné náklady nevznikly.