49 C 54/2021-72 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 11.438,77 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (částečně přitom úroky i úroky z prodlení kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že podle smlouvy o úvěru ze dne 20. 9. 2017 poskytl žalovanému (převodem na jeho bankovní účet) dne 22. 9. 2017 částku ve výši 40.000 Kč a tuto částku se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1.307 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný přestal splácet, žalovaný„ zesplatnil“ úvěr ke dni 18. 1. 2020. 2. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2021, č. j. 49 C 54/2021-29, soud vyzval žalobce, aby – mimo jiné – doplnil skutková tvrzení o tom, kdy a jaké částky žalovaný žalobci zaplatil a jak byly tyto platby započteny. V této části na výzvu soudu žalobce naprosto nereagoval. 3. Podáním doručeným soudu dne 10. 9. 2021 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do částky 1.394 Kč (tuto částku žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobce dne 15. 6. 2021, žalobce ji„ zaúčtoval“ na smluvní úrok). 4. V rozsahu částečného zpětvzetí tedy soud řízení zastavil (výrok I.) postupem podle ustanovení § 96 odst. 2 o. s. ř., aniž k tomu vyžadoval souhlas žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo dříve, než soud ve věci začal jednat (srov. ustanovení § 96 odst. 3 a 4 o. s. ř.). 5. Žalovaný se ve věci – přes výzvu soudu – nevyjádřil. 6. Ve věci bylo nařízeno jednání na 14. 9. 2021, k jednání byli řádně a včas předvoláni oba účastníci, nedostavil se žádný z nich (žalobce svou neúčast omluvil, žalovaný nikoli). U jednání ve věci hodlal soud postupem podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit žalobce, že dosud neuvedl rozhodná skutková tvrzení (zejména tvrzení o výši částky zaplacené žalovaným a o tom, jak žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru reálně ověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet – učinil-li tak tedy nad rámec toho, co žalobce již uvedl v písemných podáních adresovaných soudu), hodlal jej vyzvat k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání. Svou neúčastí u jednání (byť řádně omluvenou) žalobce v tomto postupu soudu zabránil. 7. Soud tedy provedl dokazování listinnými důkazy, které žalobce označil k důkazu a soudu předložil. Ze žádné listiny nicméně soud nevzal za prokázané, že by žalobce jako poskytovatel úvěru před uzavřením smlouvy o úvěru dne 20. 9. 2017 reálně ověřoval, zda je žalovaný schopný poskytnutý úvěr splácet. 8. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 4. 9. 2017 je (pravděpodobně – zde soud odkazuje na velmi, velmi nízkou kvalitu listiny, kterou žalobce soudu předložil a která je co do doplněných údajů na hranici čitelnosti) uvedeno mimo jiné, že žalovaný je svobodný a bydlí sám v nájemním bytě, a to od roku 1990. Ze spisu naprosto není zřejmé, jaké žalovaný reálně vynakládal prostředky na toto bydlení, bdělý poskytovatel úvěru by nepochybně zjišťoval náklady na bydlení, zjišťoval by, zda v bytě žalovaný nebydlí s rodiči (čemuž nasvědčuje okolnost, že v bytě bydlí od svého narození) aj. Ve formuláři je dále uvedeno, že žalovaný má příjem z nájemného v částce 20.500 Kč měsíčně (což není nijak doloženo), naopak ve formuláři naprosto chybí údaj o příjmu ze mzdy (přitom v bodě 27 formuláře je uveden název zaměstnavatele žalovaného, tj. [právnická osoba]), v bodě 51. formuláře je uvedeno, že příjem je žalovanému„ poukazován do jiné banky nebo na účet v [anonymizováno], jehož není (žalovaný, pozn. soudu) majitelem“, číslo účtu zde není vyplněno. 9. Z výpisu z účtu žalovaného za období 1. 8. 2017 – 31. 8. 2017 soud zjistil, že si žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru vyžádal od žalovaného tento výpis, a z výpisu je pak zřejmé, že žalobci byla dne 10. 8. 2017 vyplacena částka 18.250 Kč od [právnická osoba], hned dne 12. 8. 2017 žalovaný vybral z účtu částku 16.000 Kč, následně dne 13. 8. 2017 vybral částku 1.000 Kč a dne 17. 8. 2017 vybral částku 1.000 Kč. K čemu žalovaný použil tyto prostředky, z výpisu není zřejmé. Bdělý poskytovatel úvěru by pak podle názoru soudu měl vzít v úvahu, že žalovaný fakticky týden po připsání mzdy na bankovní účet veškeré prostředky ze mzdy spotřeboval (či alespoň vybral z účtu), aniž bylo zřejmé, jakým způsobem s nimi naložil. Bdělý poskytovatel úvěru by nepochybně informaci, jak bylo s prostředky naloženo (zda jimi žalovaný např. splácel jiné, v běžně dostupných registrech nezjistitelné, závazky typu půjčky od rodinných příslušníků, vyživovací povinnost, či zda prostě neuspokojoval své potřeby v míře, která přesahovala jeho reálné možnosti a poměry. 10. Z hlediska posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr je podle názoru soudu zcela irelevantní, jaké jsou obvyklé (běžné) výdaje v domácnosti v daném místě a čase. Proto soud také nezjišťoval, jaké bylo v obě uzavření smlouvy životní minimum, jaké byly průměrné výdaje domácnosti na osobu apod. Tyto údaje naprosto nemají vypovídací hodnotu ve vztahu k žalovanému. 11. Vzhledem k tomu, že žalobce s výjimkou ověření výše příjmu (příjem byl doložen potvrzením ze dne 4. 9. 2017, což vzal soud za prokázané touto listinou), výpisu z účtu žalovaného za srpen 2017 (což je samo o sobě poměrně krátké období, navíc již obsah tohoto výpisu měl vzbudit žalobcovu pozornost, srov. shora) a lustrace systémů registrujících dlužníky naprosto nijak reálně neověřoval, zda žalovaný je schopný poskytnutý úvěr splácet, hodnotí soud smlouvu o úvěru ze dne 20. 9. 2017 jako absolutně neplatnou, neboť žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. S ohledem na důsledky, které nesplnění této povinnosti má též pro širší společnost (neboť důsledky neschopnosti dlužníka dluh splácet se nedotýkají jen dlužníka, ale též společnosti jako celku, když na ni mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence; k tomu shodně srov. též odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru v projednávané věci též zjevně narušuje veřejný pořádek, a hodnotí ji jako absolutně neplatnou podle ustanovení § 588 o. z. (k neplatnosti smlouvy o úvěru v důsledku neposouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet srov. též závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, či Ústavního soudu v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18; k totožným závěrům dospěl též Soudní dvůr EU v rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 12. Vztah mezi žalobcem a žalovaným tak bylo možno posoudit toliko jako vztah z bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 an. o. z. Soud vzal za prokázané, že dne 22. 9. 2017 žalobce poskytl žalovanému částku 40.000 Kč (o tom svědčí obsah výpisu z účtu žalovaného za období 22. 9. – 30. 9. 2017). Ze skutkových tvrzení žalobce ani jinak z obsahu spisu ovšem nelze zjistit, jaké částky a kdy žalovaný žalobci zaplatil (je zřejmé, že nějaké částky zaplatit musel, neboť žalobce se domáhal na jistině částky 11.438,77 Kč, nikoli částky 40.000 Kč). Vzhledem k tomu, že na písemnou výzvu soudu v tomto směru nereagoval a ani následně se žalobce k jednání soudu nedostavil, čímž zabránil soudu v postupu podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., jak shora uvedeno, zůstalo v řízení neosvětleno, jaké částky a kdy žalovaný žalobci zaplatil, a tedy též to, jaká částka k doplacení z titulu bezdůvodného obohacení zbývá. 13. Za této situace soudu nezbylo, než žalobu – v části, v níž nebyla vzata zpět – zamítnout (výrok II.). 14. Nad rámec shora uvedeného soud dodává, že tímto rozhodnutím v žádném případě nehodlá projevovat snahu o ochranu dlužníků, kteří neplní řádně a včas své povinnosti. Ani neplnění platebních povinností (zde případně na straně žalovaného) však není důvodem pro to, aby protistrana (zde žalobce) naprosto rezignovala na plnění základních procesních povinností (zde povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní). 15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalovanému, který byl ve věci úspěšný v naprosto převažující části, žádné náklady v řízení dosud nevznikly.