49 C 94/2021-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se – žalobou doplněnou k výzvě soudu - domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 58.200 Kč s úroky a úroky z prodlení ve výši, z částek a za dobu, jež rozvedl (úrok z prodlení přitom částečně kapitalizoval). Žalobu zdůvodnil zejména tím, že dne 1. 12. 2017 žalovaný uzavřel smlouvu o úvěru se společností [právnická osoba], podle této smlouvy čerpal částku ve výši 35.000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy a tuto částku se zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 28 % ročně vrátit v třinácti měsíčních splátkách po 4.550 Kč. V rozporu s ujednáním ve smlouvě žalovaný nesplácel řádně a včas, ke dni 1. 1. 2019 došlo k „ zesplatnění“, smlouvou ze dne 24. 6. 2020 byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci s účinností k 8. 7. 2020. Žalovaný celkem vrátil 21.100 Kč. Žalovaný byl poprvé vyzván k zaplacení žalované částky přípisem odeslaným dne 18. 12. 2020. 2. Žalovaný se ve věci – ač k tomu soudem vyzván – ve lhůtě mu k tomu soudem určené ani do dnešního dne nevyjádřil. K jednání nařízenému na 14. 10. 2021, ač předvolán řádně a včas, se pak bez omluvy nedostavil, aniž soudu sdělil jakýkoli důvod, který by mu v účasti bránil. Za této situace soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 3. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění: 4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že ji dne 1. 12. 2017 podepsali [právnická osoba] a žalovaný, že podle ní [právnická osoba] žalovanému při podpisu smlouvy poskytl„ bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr“ ve výši 35.000 Kč, že podle ní měl žalovaný zaplatit smluvní úrok ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut (tj. 25,85 % ročně; přesná výše smluvního úroku ve smlouvě vypočtena není, propočtem lze však zjistit, že na položce označené jako„ úrok“ se jedná o částku 9.800 Kč), poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1.400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 7.700 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 6.650 Kč. Žalovaný podle této smlouvy měl platit 13 měsíčních splátek ve výši 4.550 Kč měsíčně, splatných k 11. dni v měsíci. Ve smlouvě je dále uvedeno mj., že zaplacené splátky se budou započítávat nejprve na úroky, následně na poplatky a až následně poté na poskytnutou jistinu (bod III.3 smlouvy). V bodě V.4 smlouvy je sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, maximálně do výše jedné poloviny poskytnuté jistiny (tj. v projednávané věci do výše 17.500 Kč, pozn. soudu). 5. Ze žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 1. 12. 2017 soud zjistil, že jde o předtištěný formulář, který je ručně vyplněný a podepsaný žalovaným, je v něm uvedeno mj., že žalovaný je zaměstnaný (pracovní smlouva uzavřena na dobu určitou do 31. 12. 2017), je ženatý, žije v domácnosti s manželkou a dvěma dětmi do šesti let, bydlí v pronajatém bytě či domě, ze mzdy má příjem v částce 12.020 Kč měsíčně, dále má příjem z brigády ve výši 9.000 Kč měsíčně, tedy celkem 21.020 Kč měsíčně. Výdaje jsou uvedeny tyto: bydlení„ včetně energie“ 6.000 Kč,„ stravování, výživné“ 4.000 Kč,„ ostatní výdaje“ 500 Kč, tj. průměrné měsíční výdaje žadatele celkem 10.500 Kč. Z informací uvedených v žádosti [právnická osoba] ověřoval pouze zaměstnání (srov. pracovní smlouvu) a příjem ze mzdy (srov. doložené mzdové lístky za srpen – říjen 2017), avšak naprosto nic jiného. Přitom na první pohled je i osobě se znalostmi na laické úrovni zřejmé, že přinejmenším uváděné výdaje jsou zcela nereálné (srov. například náklady na bydlení a zejména stravu pro manžele se dvěma dětmi útlého věku, nemluvě o tom, že tabulka nijak nepočítá s dalšími náklady typu náklady na dopravu, léky, běžné zboží pro domácnost (drogerie) apod. Rovněž pozoruhodné je to, že zatímco příjem ze mzdy poskytovatel úvěru ověřoval (srov. přiložené mzdové lístky), tvrzený příjem z brigády již nikoli. Přitom bez tohoto příjmu je i při tvrzených nereálně nízkých výdajích naprosto vyloučeno, že by žalovaný byl schopen splácet řádně sjednané splátky ve výši 4.550 Kč měsíčně. Ze shora uvedené žádosti a doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu je zřejmé, že [právnická osoba] před poskytnutím úvěru nijak nezjišťoval či jakkoli reálně neověřoval majetkové a jiné poměry žalovaného, z nichž by si mohl učinit závěr o tom, zda žalovaný je reálně schopný čerpanou částku a další částky podle této smlouvy žalobci vrátit. 6. Z pracovní smlouvy a mzdových lístků žalovaného za období srpen – říjen 2017 soud vzal za prokázané, že je poskytovatel úvěru vyžadoval od žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru. 7. Z pracovní smlouvy je dále zřejmé, že žalovaný byl zaměstnán na dobu určitou od 1. 3. 2017 do 31. 12. 2017, tzn. poskytovatel úvěru nemohl bez dalšího vycházet z toho, že žalovaný bude mít v době, v níž měl splácet poskytnutý úvěr, příjem z tohoto pracovního poměru (zde soud připomíná, že první splátka byla podle smlouvy o úvěru ze dne 1. 12. 2017 splatná dne 1. 1. 2018, tj. v době, kdy již doložený pracovní poměr netrval). 8. Ze mzdových lístků je dále zřejmé, že žalovanému byly prováděny srážky s označením„ exekuce“ ve výši 779 Kč (září a říjen 2017) a 827 Kč (srpen 2017). Rovněž z toho si mohl poskytovatel úvěru učinit závěr o platební morálce, možnostech a schopnostech žalovaného ve vztahu k řádnému splácení. 9. Z přehledu plateb provedených žalovaným (podle tvrzení žalobce) soud zjistil, že žalovaný podle tvrzení žalobce zaplatil tyto platby: Dne 1. 12. 2017 částku ve výši 1.400 Kč, dne 1. 12. 2017 částku ve výši 4.550 Kč, dne 24. 1. 2018 částku ve výši 3.000 Kč, dne 19. 2. 2018 částku ve výši 4.550 Kč, dne 10. 4. 2018 částku ve výši 2.000 Kč, dne 25. 7. 2018 částku ve výši 4.000 Kč a dne 26. 8. 2018 částku ve výši 1.600 Kč. Z toho plyne, že ihned při uzavření smlouvy žalovaný poskytovateli úvěru zaplatil částku 5.950 Kč, tzn. reálně se mu dostalo částky 29.050 Kč, nikoli částky 35.000 Kč (pokud částku 35.000 Kč dne 1. 12. 2017 převzal, obratem z ní částku 5.950 Kč vrátil). Dále z toho plyne, že žádnou z následujících splátek nezaplatil řádně a včas – jediná splátka ve sjednané výši 4.550 Kč byla provedena dne 19. 2. 2018, tj. 18 dní po sjednané splatnosti, všechny ostatní až do 26. 8. 2018 jsou v nižších než sjednaných částkách, jsou po datu splatnosti, v březnu, květnu a červnu nebylo zaplaceno vůbec, a počínaje zářím 2018 pak již nebylo zaplaceno zcela ničeho. 10. Z notářského zápisu ze dne 27. 9. 2018, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 24. 7. 2020 soud vzal za prokázané, že pohledávka, o niž v projednávané věci jde, byla postoupena žalobci. 11. Z„ předpisu splátek ke smlouvě o úvěru [číslo]“, z listiny označené jako„ finanční analýza“, z listiny označené jako„ Credit scoring“ a z potvzení o zaplacení kupní ceny soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci podstatné skutkové zjištění. 12. Z výzvy k plnění ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že jí žalobce vyzval žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 67.747,67 Kč. Z připojeného listu z podací knihy soud zjistil, že tato písemnost byla žalovanému zaslána dne 18. 12. 2020. 13. Po takto provedeném dokazování soud učinil tento závěr o skutkovém stavu věci: Dne 1. 12. 2017 [právnická osoba] a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru o shora uvedeném obsahu a žalovaný převzal v hotovosti částku 35.000 Kč (či spíše 29.050 Kč, neboť obratem částku ve výši 5.950 Kč vrátil, srov. skutková zjištění shora). Soud nemá za prokázané, že by žalobce jakkoli před uzavřením smlouvy ověřoval schopnost žalovaného úvěr splatit. Ze smlouvy ani z jakékoli jiné listiny nelze vzít prokázané, že by informace uvedené v žádosti o úvěr sám aktivně ověřoval, přitom údaje v žádosti byly na první pohled nereálné. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci (srov. skutková zjištění shora). Dne 18. 12. 2020 žalobce odeslal žalovanému výzvu k zaplacení částky ve výši 67.747,67 Kč. Žalobce netvrdil (a neprokázal), kdy byla žalovanému tato výzva doručena, soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetím pracovním dnem po odeslání (srov. ustanovení § 573 o. z.), tj. dne 23. 12. 2020. 14. Po právní stránce pak soud věc posoudil takto: Smlouvu o úvěru ze dne 1. 12. 2017 soud hodnotí jako neplatnou, a to z více důvodů. 15. V první řadě proto, že žalobce zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru nijak, natož s odbornou péčí, neposoudil schopnost žalovaného úvěr splácet, když naprosto neověřoval majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp., a již údaje, které byly v žádosti a přílohách (pracovní smlouvě a mzdových lístcích) obsaženy, měly vést k jeho vysoké obezřetnosti (srov. informace o konci doby, na niž byl sjednán pracovní poměr, informace o exekučních srážkách ze mzdy, naprosto nereálné výdaje, další tvrzený příjem, který nebyl nijak doložen, přitom bez tohoto příjmu bylo zřejmé, že žalovaný nebude schopen splatit zcela ničeho). Tím žalobce porušil svou povinnost uloženou mu ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb.,