51 C 104/2021-22 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 15.7.2021 domáhala se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 3 510 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, svou povinnost hradit televizní poplatek ve stanovené výši však nesplnil, nezaplatil televizní poplatky za období specifikované v detailu dluhu, celkem dluží 3 510 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně žalovaného písemně vyzvala k úhradě dlužné částky, avšak ten svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě. 2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který byl zrušen, neboť se ho nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu v platném znění (dále jen o.s.ř.) a v souladu s ustanovením § 156 odst. 1 o.s.ř. soud ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, na základě účastníky předložených listinných důkazů. 4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný se od září 2006 přihlásil jako poplatník televizních poplatků v evidenci České pošty. Poplatek nehradil pravidelně, nezaplatil za měsíce červenec 2018 až srpen 2020, kdy tak celkem za tyto měsíce dluží žalobkyni 3 510 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu dopisem ze dne 27.11.2020. 5. Žalovaný se jako držitel televizního přijímače přihlásil u České pošty do evidence poplatníků televizních poplatků. Svou povinnost hradit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně, řádně neplnil a vznikl mu dluh za 26 měsíců v celkové výši 3 510 Kč. Žalobkyně pak splnila svou zákonnou povinnost, když dopisem ze dne 27.11.2020 žalovaného vyzvala k uhrazení dluhu a teprve po poskytnutí dodatečné lhůty se svého práva domáhala u soudu (§ 3 odst. 2, § 6, § 8 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb. o rozhlasových a televizních poplatcích v platných zněních). S ohledem na uvedené proto soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. 6. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Výše úroků z prodlení je v souladu s § 1970 obč.zák. stanovena prováděcím předpisem tj. nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění, kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku. Žalobkyni byl v souladu s žalobou přiznán kapitalizovaný úrok z prodlení do dne vyhotovení žaloby, tj. k 15.7.2021 Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud přizná náhradu účelně vynaložených nákladů řízení tomu z účastníků, který měl ve věci plný úspěch. Procesně úspěšná žalobkyně prokázala, že ve lhůtě 7 dnů před podáním žaloby zasílala žalovanému výzvu k plnění. 8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 dovodil, že pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby (návrh ve věci samé, výzva k plnění) podle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. po 100 Kč, neboť žalobkyně podala návrh na zahájení řízení na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně i v jiných skutkově a právně obdobných sporech. Ve věci jde o peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. 9. Rozsudek obsahuje stručné odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.