52 C 153/2021-26 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou u Městského soudu v Brně dne 19. 4. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 5.115,90 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), na základě smlouvy o úvěru ze dne 23. 8. 2019 poskytl žalovanému úvěr ve výši 3.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději do 10. 9. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.115,90 Kč, avšak do dnešního dne na úvěr ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobce, který marně vyzýval žalovaného k uhrazení dlužné částky. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Žalobce předložil soudu žalovaným nepodepsanou smlouvu, na základě které měl věřitel poskytnout žalovanému částku ve výši 3.000 Kč se splatností 18 dnů. Žalovaný se měl rovněž zavázat uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 2.115,90 Kč. Věřitel zaslal dne 23. 8. 2019 na účet žalovaného předmětnou částku. Pohledávka byla postoupena na žalobce smlouvou ze dne 18. 3. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dne 2. 2. 2021. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek naposledy výzvou ze dne 2. 2. 2021. 6. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žalobce tvrdil, že prostřednictvím internetových stránek věřitele byla uzavřena smlouva na dálku. Z žádného z předložených důkazů však nevyplynulo, že by žalovaný se smlouvou souhlasil. Smlouva není žalovaným podepsána ani zde není možnost jednoznačného určení jednající osoby, když případné kopie občanského průkazu, sms ani emaily jednoznačně nemohou určit, kdo byl jednající osobou, která sms, email či občanský průkaz poskytla, na rozdíl od osobního kontaktu, kde má jednající možnost ověřit alespoň shodu vzhledu s osobou na občanském průkazu. Na dálku fyzicky podepsána smlouva zase umožňuje odborně posoudit pravost podpisu osoby. Způsob uzavírání smluv zvolený věřitelem neumožňuje žádnou aspoň relativní možnost identifikace osoby. K jednoznačné identifikaci jednající osoby při elektronické komunikaci slouží především kvalifikovaný elektronický podpis. Dále je tu možnost sjednat mezi účastníky jiný způsob identifikace osoby prostřednictvím elektronických prostředků, ale dohoda o tomto způsobu musí být smluvně uzavřena způsobem, který dovoluje jednoznačně identifikovat jednající osobu dle zákonných prostředků a nikoliv dohodnutým způsobem, jelikož ten je možné použít až po účinnosti smlouvy. 7. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části požadované jistiny ve výši 3.000 Kč, neboť nebylo prokázáno uzavření předestřené smlouvy o úvěru. Věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky bez právního důvodu, které však žalovaný věřiteli přes výzvu dosud nevrátil. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a netvrdil ani neprokázal, že by dlužnou částku byť jen z části uhradil. Věřiteli tak vznikl dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“) nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve formě poskytnuté částky ve výši 3.000 Kč. Pohledávka byla v mezidobí dle ust. § 1879 OZ postoupena na žalobce, který je tak oprávněn ji vymáhat. Soud tedy žalobě vyhověl pouze v části poskytnuté jistiny a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 3.000 Kč včetně příslušenství, tj. úroku z prodlení v zákonné výši stanovené dle § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 2. 2. 2021. Dle ust. § 573 OZ výzva došla žalovanému tři dny po jejím odeslání, tedy 5. 2. 2021. Žalovaný se tak dostal do prodlení dne 6. 2. 2021 Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. V rozdílu mezi nárokovaným úrokem z prodlení a přiznaným úrokem z prodlení a částkou tvořící nárok na zaplacení poplatku za sjednání ve výši 2.115,90 Kč a příslušenství z těchto částek tak soud žalobu ve výroku II. zamítnul. 9. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. Úspěch protistran byl obdobný (rozdíl do 5 %), a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku, a nepřiznal žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení.