52 C 75/2021-34 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 5. 1. 2021 domáhal zaplacení částky 28.800 Kč s příslušenstvím a úhradu nákladů řízení. Svoji žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba] (dále jen„ věřitel“), uzavřel s žalovaným dne 29. 5. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl věřitel žalovanému částku 30.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit tuto částku včetně úroku ve výši 28 % ročně a poplatků v celkové výši 21.900 Kč formou měsíčních splátek. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a věřitel tak úvěr zesplatnil ke dni 29. 6. 2019. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 19.500 Kč, úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni 20. 5. 2020 ve výši 2.055,65 Kč a smluvní pokuty ve výši 9.300 Kč. Pohledávka byla postoupena z věřitele na společnost [právnická osoba] a z té na žalobce. Žalobce dále nárokuje smluvní úrok ve výši 10,45 % ročně z jistiny a další úrok z prodlení z jistiny za období od 21. 5. 2020 do zaplacení. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. Z předložených listinných důkazů, a to žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 29. 5. 2018, výpisu z účtu za období 2/2018 až 4/2018, vkladu ze dne 17. 5. 2018, finanční analýzy ze dne 29. 5. 2018, credit scoringu ze dne 29. 5. 2018 smlouvy o úvěru ze dne 29. 5. 2018 včetně příloh, transakční historie úvěru, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020 včetně příloh, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2020 včetně příloh, potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne 29. 7. 2020, oznámení o postoupení ze dne 24. 7. 2020 a předžalobní výzvy ze dne 18. 12. 2020, soud zjistil následující skutkový stav: 5. Věřitel s žalovaným po posouzení úvěruschopnosti žalovaného dle výše uvedené žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, výpisu z účtu, vkladu, finanční analýzy a credit scoringu uzavřeli dne 29. 5. 2018 smlouvu, na základě které věřitel poskytnul žalovanému při podpisu smlouvy částku 30.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši 21.900 Kč formou měsíčních splátek ve výši 3.900 Kč Součástí smlouvy bylo ujednání o smluvní pokutě 0,1 % denně z dlužné částky, se kterou se žalovaný ocitne v prodlení, a ujednání o úrocích ve výši 10,45 % ročně v případě zesplatnění pohledávky. Dle smlouvy podpisem smlouvy dlužník prohlásil, že vzhledem k výši svých příjmů a výdajů je schopen veškeré tyto splátky hradit věřiteli řádně a včas. Žalovaný na dluh naposledy zaplatil 11. 2. 2019 splátku ve výši 3.900 Kč podle transakční historie. Dle výše uvedených smluv o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postupně postoupena z věřitele až na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 24. 7. 2020. Žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení dlužných částek výzvou ze dne 18. 12. 2020. 6. Z ostatních provedených důkazních prostředků soud nezjistil žádné další rozhodné skutečnosti. 7. Dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen„ OZ“), Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 8. Dle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále jen„ ZoSU“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle ust. § 86 odst. 2 ZoSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Dle ust. § 2048 odst. 1 OZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 11. Dle ust. § 1879 OZ Věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 12. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi věřitelem a žalovaným po posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s ust. § 86 odst. 1 ZoSU vznikl závazkový vztah, a to uzavřením smlouvy o úvěru v souladu s § 2395 a násl. OZ, na základě které byly žalovanému poskytnuty dohodnuté finanční prostředky, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s příslušenstvím a poplatky. Žalovaný zůstal ve sporu neaktivní a neprokázal, že by svou povinnost byť jen z části splnil, soud tak přisvědčil tvrzení žalobce. Žalovaný tak tuto svoji smluvní povinnost nedodržel. Žalovaný se rovněž dostal tedy ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky, tedy 30. 6. 2019, do prodlení s plněním peněžitého závazku a věřiteli vzniklo právo na úrok z prodlení z celé dlužné částky dle § 1970 OZ. Prodlením věřiteli rovněž vzniklo právo na ujednanou smluvní pokutu v souladu s ust. § 2048 OZ. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s ust. § 1879 a násl. OZ postoupena přes společnost [právnická osoba] až na žalobce, který je tak oprávněn pohledávku vymáhat. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě žalované jistiny ve výši 19.500 Kč, smluvní pokutou ve výši 9.500 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2.055,65 Kč, s úrokem z jistiny za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10,45 % p.a. a dalším úrokem z prodlení z jistiny za dobu od 21. 5. 2020 do zaplacení ve výši 9,75 % p.a. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. 13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 1.152 Kč a dále v nákladech právního zastoupení. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném ke dni vykonání úkonu. Hodnota jednoho úkonu právní služby činí v daném případě 300 Kč (§ 14b advokátního tarifu). Ke každému úkonu právní služby pak náleží režijní paušál v částce 100 Kč. Zástupce žalobce vykonal v řízení 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 – příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění a písemné podání ve věci – žaloba. Vedle toho má nárok i na DPH v částce 252 Kč Celkem tak náhrada nákladů žalobce činí 2.604 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku přímo k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. v délce tří dnů. Žaloba splňuje všechny náležitosti určené § 14b odst. 1 advokátního tarifu, když ustáleným vzorem, o kterém mluví příslušné ustanovení, se nemyslí formulář návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, ale samotný styl a obsah žaloby. Z praxe je soudu známo, že žalobce podává velké množství stejných žalob, ve kterých jsou měněny pouze údaje o úvěru a žalovaných. Z mínění soudu je přesně toto druh žaloby, na který dopadá ustanovení §14b advokátního tarifu. Doplnění žaloby soud nepovažoval za účelný náklad řízení, když žaloba měla být perfektní již od počátku.