55 C 190/2021-18 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 23. 4. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 863 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu dluhu na pojistném za období od 26. 7. 2020 do 2. 9. 2020 vyplývajícím z pojistné smlouvy [číslo] uzavřené dne 26. 7. 2006 mezi žalobcem jakožto pojistitelem a žalovaným jakožto pojistníkem. 2. Žalovaný se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé soud nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání i za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasili. 4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Dne 26. 7. 2006 uzavřel žalobce jakožto pojistitel a žalovaný jakožto pojistník pojistnou smlouvu [číslo] o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Předmětem této smlouvy bylo pojištění motorového vozidla [registrační značka]. Pojistná smlouva byla uzavřena s účinností od 26. 7. 2006 a žalovaný se zavázal hradit žalobci roční pojistné ve výši 5.267 Kč. Žalovaný pojistné splatné dne 26. 7. 2020 neuhradil a dnem 2. 9. 2020 došlo k zániku pojištění. O zániku pojištění, jakož i o dlužné částce, byl žalovaný vyrozuměn dopisem žalobce ze dne 16. 9. 2020. Mezi účastníky tedy od 26. 7. 2006 do 2. 9. 2020 trval pojistný vztah, ale žalovaný neuhradil za období od 26. 7. 2020 do 2. 9. 2020 řádně a včas pojistné. 5. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako „obč. zák.“) posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), a podle zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ zákon o pojistné smlouvě“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. 6. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí zvláštním právním předpisem. Podle ustanovení § 12 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě právo pojistitele na pojistné vzniká dnem uzavření pojistné smlouvy nebo dnem dohodnutým v pojistné smlouvě, nestanoví-li tento zákon jinak. Podle ustanovení § 12 odst. 2 zákona o pojistné smlouvě nebylo-li dohodnuto jinak, je běžné pojistné splatné prvního dne pojistného období a jednorázové pojistné dnem počátku soukromého pojištění. Podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona o pojistné smlouvě pojistitel má právo na pojistné za pojistnou dobu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla dle ustanovení § 3 a násl. zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako pojistitel a žalovaný jako pojistník. Žalovaný, ačkoli měl v období od 26. 7. 2006 do 2. 9. 2020 sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, nezaplatil řádně a včas sjednané pojistné za období od 26. 7. 2020 do 2. 9. 2020 a tím porušil svoji základní povinnost vyplývající z uvedeného závazkového vztahu. Pokud jde o výši a složení dlužné částky, tyto žalovaný nijak nerozporoval. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaný v rámci řízení neprokázal, že by dlužnou částku žalobci zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku v celkové výši 863 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobci i úrok z prodlení kapitalizovaný za období od 3. 9. 2020 do 23. 4. 2021 (sepis žaloby). 9. Vzhledem k tomu, že bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč bez ohledu na příslušenství, postupoval soud při odůvodnění rozsudku podle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř., tedy tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení. 10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu soud na náhradě nákladů řízení přiznal odměnu za zastoupení za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 23. 4. 2021) v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen jako„ advokátní tarif“); tři náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu; částku ve výši 189 Kč představující DPH ve výši 21 % ze shora uvedených částek; a náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.