62 C 190/2021-48 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 1. 2021 domáhala zaplacení 6.900 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaný uzavřel dne 25. 3. 2020 s právním předchůdcem žalobkyně ([právnická osoba]) online prostřednictvím webové stránky [webová adresa] smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobkyně téhož dne poukázala na účet uvedený žalovaným 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku do 24. 4. 2020 spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1.900 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh ani přes opakované upomínky neuhradil, domáhá se žalobkyně, na kterou byla pohledávka postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020, jeho zaplacení spolu s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky, tj. od 25. 4. 2020, do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“); žalobkyně s postupem soudu souhlasila, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). 4. Smlouvou o zápůjčce [číslo] ze dne 25. 3. 2020, která měla být uzavřena mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným, se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout 3.000 Kč s tím, že žalovaný tuto částku vrátí spolu s poplatkem za zpracování žádosti a poskytnutí zápůjčky ve výši 1.140 Kč do 24. 4. 2020. 5. Dne 26. 5. 2020 byla na účet č. [bankovní účet] vedený u společnosti [právnická osoba] na jméno žalovaného připsána platba ve výši 5.000 Kč; tato platba odpovídá potvrzení o platbě provedené z účtu společnosti [právnická osoba] (viz č. l. 18). 6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 4. 2020 postoupil právní předchůdce žalobkyně svou pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o úvěru na žalobkyni; žalovaného o této skutečnosti informoval právní předchůdce žalobkyně přípisem ze dne 23. 9. 2020. Žalovaný byl téhož dne vyzván k úhradě dlužné částky do tří dnů. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy. 11. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobkyně, resp. její právní předchůdce, v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům zápůjčky. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 12. V posuzované věci právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neposuzoval schopnost žalovaného řádně splácet zápůjčku, nezkoumal pravidelné měsíční příjmy a výdaje žalovaného či jeho osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalovaného a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalovaného řádně splácet poskytnutou částku. 13. Právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při posuzování schopnosti žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“ 14. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému finanční prostředky v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18). 15. Soud proto uzavřel, že smlouva o zápůjčce (i kdyby byla skutečně uzavřena v podobě tvrzené žalobkyní) byla od počátku neplatná a žalobkyni vzniklo, resp. bylo jí postoupeno, toliko právo na vydání toho, oč se žalovaný bezdůvodně obohatil. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho, žalobkyně má proto nárok na vrácení poskytnutého plnění ve výši 5.000 Kč. 16. Žalobkyně má rovněž právo na zaplacení úroku z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě byl žalovaný prokazatelně vyzván k úhradě dlužné částky nejdříve dne 23. 9. 2020 a byla mu poskytnuta lhůta 3 dnů pro její úhradu. Soud proto žalobkyni přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení počínaje dnem 28. 9. 2020 ve výši odpovídající nař. vlády č. 351/2013 Sb. k tomuto dni, tj. ve výši 8,25 % ročně. 17. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl. 18. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. 19. Vzhledem ke skutečnosti, že se jednalo o řízení v tzv. bagatelní věci ve smyslu § 202 odst. 2 o. s. ř. (tzn., bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč bez ohledu na příslušenství), postupoval soud při odůvodnění rozsudku dle § 157 odst. 4 o. s. ř. tak, že v odůvodnění rozsudku uvedl pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s ustanovením § 146 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně, která byla v řízení převážně úspěšná, má proto podle poměru svého procesního úspěchu a neúspěchu právo na náhradu 45 % nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta za dva úkony právní služby (příprava a převzetí, podání žaloby) po 200 Kč a jeden úkon právní služby ve výši 100 Kč podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, třech režijních paušálů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a náhrady za daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Takto vyčíslené náklady činí 1.489 Kč; žalobkyně má právo na náhradu 45 % nákladů řízení. Soud jí proto přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 670 Kč. 21. Náklady řízení je žalovaný povinen uhradit k rukám zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s