72 C 147/2020-75 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky v celkové výši 5.500 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], byla dne 19. 7. 2017 uzavřena smlouva o úvěru označená pod č. [anonymizováno], jejíž nedílnou součástí byly rovněž příslušné obchodní podmínky. Žalované byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 3.700 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit do 18. 8. 2017. Žalovaná však prostředky řádně a včas nevrátila a dostala se do prodlení. Následně byla pohledávka na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 s účinností k témuž dni postoupena na žalobce. Žalovaná tak celkem dlužila žalobci částku sestávající z jistiny ve výši 3.700 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky ve výši 3.700 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení, spolu se zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným částkou ve výši 507,57 Kč, a dále spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 6.984,55 Kč spolu s částkou ve výši 1.850 Kč požadovanou žalobcem z titulu smluvní pokuty. Žalovaná však dlužnou částku nezaplatila ani na základě žalobcem zaslané předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2020. 2. Na podkladě částečného zpětvzetí žaloby učiněného ze strany žalobce dne 6. 10. 2020 bylo usnesením Městského soudu v Brně ze dne 15. 12. 2020 č. j. 72 C 147/2020-58, které nabylo právní moci dne 27. 2. 2021, řízení dle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. částečně zastaveno co do kapitalizovaného úroku ve výši 6.984,55 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.850 Kč, a to s tím, že žalobce na podané žalobě v této části již netrvá, přičemž předmětem řízení nadále zůstává částka jistiny ve výši 3.700 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z částky 3.700 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok ve výši 507,57 Kč. 3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru označené pod č. [anonymizováno] ze dne 19. 7. 2017 má soud za zjištěné, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], se žalované zavázal poskytnout částku ve výši 3.700 Kč na dobu 30 dnů. Pro případ prodlení byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které se žalovaná jako klient ocitne v prodlení. Mezi účastníky bylo dále ujednáno, že žalovaná je povinna vrátit předchůdci žalobce poskytnutou částku spolu s poplatkem za poskytnutí, včetně sjednaného úroku a případně poplatků za hotovostní čerpání úvěru jednorázově nejpozději do 30 kalendářních dnů, přičemž jak se z uzavřené smlouvy podává, mezi účastníky byla ujednána úroková sazba ve výši 40 % ročně, kdy celkový poplatek za poskytnutí úvěru včetně poplatků za hotovostní čerpání úvěru činil částku v celkové výši 4.040,77 Kč. Jak je zřejmé z příslušné části transakční historie z účtu předchůdce žalobce, žalované byly dne 19. 7. 2017 poskytnuty prostředky ve výši 3.700 Kč s označením Zápůjčka pod č. [anonymizováno]. Ze smlouvy uzavřené mezi žalovanou a předchůdcem žalobce se dále podává, že zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo věřitele na náhradu škody v plné výši, sjednané úroky a úroky z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy. Z listiny označené pod KICREP [číslo] je zřejmé, že právní předchůdce žalobce měl k dispozici podrobné kontaktní a osobní údaje žalované. Z příslušné listiny představující záznam z interního systému předchůdce žalobce se dále podává úplná skladba žalované zapůjčených prostředků. Z výzvy před podáním žaloby ze dne 10. 3. 2020 předložené žalobcem spolu s příslušnou částí podacího archu, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalovanou vyzýval k zaplacení dlužné částky. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 soud zjistil, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 předložené spolu s příslušným podacím archem je zřejmé, že žalovaná byla vyrozuměna o tom, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 7. Po provedeném dokazování a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je v celém rozsahu důvodná, kdy žalobce se po částečném zpětvzetí žaloby nadále domáhal zaplacení částky ve výši 3.700 Kč představované jistinou žalobou uplatněné částky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena dne 19. 7. 2017 smlouva, na základě které byla žalované zapůjčena částka ve výši 3.700 Kč Částku ve výši 3.700 Kč se žalovaná zavázala vrátit do 18. 8. 2017, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru spolu s příslušenstvím, který ale nebyl na základě podané žaloby ve znění částečného zpětvzetí žaloby ze strany žalobce dále požadován. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná v postavení spotřebitele (s odkazem na ust. § 1810 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Uzavřený závazkový vztah soud posoudil jako zápůjčku ve smyslu ust. § 2390 a násl. občanského zákoníku, podle kterého přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Žalovaná však peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce nevrátila a porušila tak svou základní povinnost z uvedeného závazkového vztahu vyplývající. 8. Vzhledem k tomu, že žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by žalobci dlužnou částku zaplatila a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotněprávního nedůvodný, soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 3.700 Kč spolu s částkou ve výši 507,57 Kč odpovídající kapitalizovanému úroku. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit i úrok z prodlení. 9. S ohledem na skutečnost, že ve zbylém rozsahu byla ze strany žalobce žaloba vzata částečně zpět, soud se již nezabýval důvodností žalobou uplatněného nároku, pokud jde o žalobcem uplatněné příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 6.984,55 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 1.850 Kč. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě zčásti vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (a to mj. s odkazem na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 1. 1996 sp. zn. 9 Cmo 522/95, podle kterého„ je-li návrh na zahájení řízení vzat zčásti zpět a řízení je v této části zastaveno dle § 96 (§ 208) o. s. ř., nelze o náhradě nákladů řízení rozhodovat dle § 142 o. s. ř., nýbrž podle § 146 o. s. ř.“). Rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§146 odst. 2 o. s. ř.). Smyslem využití této zásady je sankční náhrada nákladů řízení, které by při jeho řádném průběhu nevznikly, uložena rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. Pokud soud zastavuje řízení, zabývá se tedy v souladu s § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Dle § 146 odst. 2 o. s. ř., jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Je-li důvodem zastavení řízení zpětvzetí návrhu, žalobce nezavinil zastavení řízení, jestliže vzal zpět návrh, který byl podán důvodně, pro chování žalovaného. K tomu, aby se při zpětvzetí žaloby nejednalo o zavinění žalobce, musí být splněny zároveň obě podmínky, a to že žaloba byla podána důvodně a že ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Protože nárok na náhradu nákladů řízení je nárokem vyplývajícím nikoliv z hmotného práva, ale z práv