72 C 148/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 3.282 Kč s příslušenstvím představující jednak neuhrazené pojistné ve výši 2.982 Kč z titulu pojistné smlouvy označené pod [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, za období od 7. 2. 2020 do 15. 5. 2020, jednak žalobce požadoval poplatek za upomínání ve výši 300 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Podle ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1 o. s. ř.), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 7. 8. 2019 smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla označenou pod [číslo]. Datum počátku pojištění bylo sjednáno na den 7. 8. 2019. Předmětem této smlouvy bylo pojištění motorového vozidla tovární zn. SEAT, typ ALTEA, [registrační značka]. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobci roční pojistné ve výši 6.028 Kč. Pojistné bylo splatné čtvrtletně, kdy pojistné za pojistné období bylo stanoveno částkou ve výši 1.507 Kč, přičemž žalovaný nezaplatil pojistné za období od 7. 2. 2020 do 15. 5. 2020, jak je zřejmé mimo jiné z přehledu inkasní bilance pojistné smlouvy, k jehož úhradě byl žalobcem upomenut výzvou ze dne 23. 3. 2020 předloženou spolu s dodejkou. Žalobce následně přípisem ze dne 29. 5. 2020 oznámil žalovanému zánik pojistné smlouvy uplynutím dne 14. 5. 2020 z důvodu nezaplacení pojistného. Žalovaný dlužné pojistné však ani na výzvu neuhradil, uplynutím dne 15. 5. 2020 proto došlo k zániku pojištění z důvodu nezaplacení pojistného, o čemž byl žalovaný uvědoměn s tím, že dlužná částka nezaplaceného pojistného činí ke dni zániku pojistné smlouvy částku v celkové výši 2.982 Kč, jak je zřejmé rovněž z výzvy ze dne 29. 5. 2020, tak z pokusu o smír ze dne 24. 6. 2020. Následně byl žalovaný opětovně vyzván k zaplacení dosud neuhrazené částky prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 25. 9. 2020 předložené žalobcem včetně poštovního podacího archu. Dluh však přes opakované výzvy k úhradě zaplacen nebyl. Žalovaný ani nijak nezpochybnil správnost vyúčtování dluhu vzniklého z titulu pojistné smlouvy na neuhrazeném běžném pojistném, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobci nebyla uhrazena. Žalobce se tak domáhá zaplacení částky 2.982 Kč jako poměrné částky odpovídající příslušné části pojistného období od 7. 2. 2020 do 15. 5. 2020 a dále částky ve výši 300 Kč za vyhotovení a zaslání upomínky žalovanému, jejíž výše vyplývá ze Sazebníku poplatků žalobce. 6. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazek uzavřením smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na základě § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Dle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. Dle § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, na kterou bylo pojištění sjednáno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. 7. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaný porušil svou povinnost vyplývající z uzavřeného závazku, když nezaplatil sjednané běžné pojistné, jež bylo splatné dne 7. 2. 2020. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 2.982 Kč představované poměrnou částí neuhrazeného pojistného za období od 7. 2. 2020 do 15. 5. 2020, kdy žalobce požadoval poměrnou část pojistného za období trvání pojištění do jeho zániku. 8. Žalobci byly rovněž přiznány náklady na upomínání, kdy žalobce požadoval za zaslání upomínky, kterou byl žalovaný upozorněn na nedoplatek z titulu pojistného, částku ve výši 300 Kč odpovídající předloženému Sazebníku nákladů na vymáhání pojistného u produktů neživotního pojištění s účinností od 1. 6. 2019, z něhož vyplývá výše částky za upomínku k zaplacení dlužného pojistného. Jelikož ze strany žalovaného nebyla včas zaplacena částka odpovídající částce běžného pojistného, žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť výše úroků z prodlení mezi účastníky sjednána nebyla. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány v podobě kapitalizovaného zákonem stanoveného úroku z prodlení ve výši 238 Kč, a to z žalované částky za období od 16. 5. 2020 do 4. 2. 2021 včetně. 9. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud žalovanému v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 10. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč. Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., za splnění podmínek, jež aplikaci tohoto ustanovení umožňují s tím, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, když soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce podává velké množství typově stejných žalob, přičemž skutková tvrzení mají ustálenou podobu a v rámci formulářovým způsobem podaných návrhů dochází pouze ke změně dílčích údajů (v podobě data uzavření a zániku smlouvy, výše pojistného, pojistného období, celkové dlužné částky, úroku z prodlení).