72 C 181/2021-53 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 8.389 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě mezi žalobce a žalovaným dne 28. 2. 2018 uzavřené smlouvy o úvěru [číslo]. Žalobce uvedl, že dle žádosti žalovaného mu poskytl na základě smlouvy o úvěru peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 28. 3. 2018 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.639 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr na základě registrace žalovaného na internetových stránkách žalobce, přičemž při registraci na základě zadaných osobních údajů za účelem zřízení uživatelského účtu prostřednictvím uvedených webových stránek žalovaný uvedl požadované identifikační údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. K prokázání totožnosti žalovaný žalobci předložil kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Přestože ze strany žalobce byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč, ani poté, co byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky, žalovaný za účelem úhrady svého dluhu ničeho nezaplatil. Žalobce tak v důsledku prodlení žalovaného uplatnil rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z poskytnuté částky ve výši 4.500 Kč za období od 29. 3. 2018 do 10. 8. 2019 podle článku IX. smlouvy v celkové výši 2.250 Kč. 2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud tudíž uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 4. Na základě provedeného dokazování prostřednictvím předložených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 5. Na základě smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 28. 2. 2018 prostřednictvím prostředků elektronické komunikace na dálku a na základě smluvních podmínek žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč. Uvedené vyplývá z výpisu z běžného účtu žalobce vedeného u [právnická osoba], z něhož je zřejmé, že dne 28. 2. 2018 byla na bankovní účet č. [bankovní účet] vedený ve prospěch žalovaného pod variabilním symbolem [číslo] poukázána z bankovního účtu žalobce částka ve výši 4.500 Kč, přičemž předmětná platba je označena příslušným číslem mezi žalobcem a žalovaným uzavřené smlouvy s označením [číslo]. Žalovaný se zavázal žalobcem poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 28. 3. 2018. Žalobce dále předložil kopii průkazu totožnosti žalovaného spolu s výpisem z osobního účtu vedeného ve prospěch žalovaného jako majitele účtu za období od 1. 11. 2017 do 30. 11. 2017, a to spolu s výpisem z interního systému žalobce ve vztahu k předmětnému smluvnímu vztahu mezi žalobcem a žalovaným. 6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené mezi žalobce a žalovaným dne 28. 2. 2018 bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 4.500 Kč. Dále bylo mezi smluvními stranami ujednáno, že žalovaný je povinen vrátit žalobci poskytnutou částku takovým způsobem, že z jeho strany bude zaplacena částka v celkové výši 6.139 Kč odpovídající částce poskytnutého úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru, a to do 28. 3. 2018. V článku IX. 1 uzavřené smlouvy byla mezi smluvními stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž se žalovaný ocitne v prodlení, přičemž smluvní pokuta byla splatná následující den pod dni takového prodlení, pokud nebude úvěr uhrazen ve sjednané lhůtě. Soud má dále za prokázané, že úvěr ve výši 4.500 Kč byl žalovanému ze strany žalobce dne 28. 2. 2018 poskytnut, a to na bankovní účet pod příslušným variabilním symbolem představovaným rodným číslem žalovaného, jak je zřejmé z výpisu z účtu žalobce. Žalovaný však poskytnutý úvěr žalobci nevrátil, a to ani poté, co byl ze strany žalobce opakovaně k úhradě vyzýván, a to naposledy prostřednictvím výzvy ze dne 5. 10. 2020, která byla žalovanému zaslána také jako předžalobní upomínka z téhož dne. 7. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový právní vztah na základě mezi žalobcem a žalovaným uzavřené smlouvy o úvěru dle § 2395 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Žalobce tak uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, na jejímž podkladě žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit do 28. 3. 2018. Žalobce svou povinnost splnil, když finanční prostředky žalovanému poskytl, žalovaný však dlužnou částku v celkové výši 6.139 Kč žalobci dosud nezaplatil. Dluh tak přes opakované výzvy k úhradě zaplacen nebyl. Žalovaný nijak nezpochybnil správnost vyúčtování dluhu vzniklého z titulu smlouvy o úvěru, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobci nebyla uhrazena. Žalovaný v řízení ani netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, které by prokazovaly, že nárok žalobou vůči ní uplatněný je z hmotněprávního hlediska nedůvodný. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 28. 2. 2018, žalovaný měl v souladu se smlouvou poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 28. 3. 2018. Současně se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit částku odpovídající poskytnutému úvěru spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.639 Kč. Žalovaný dlužnou částku žalobci neuhradil a dostal se tak do prodlení s úhradou dlužné částky ode dne 29. 3. 2018. Žalovaný byl tak zavázán k úhradě částky ve výši 4.500 Kč představující jistinu úvěru spolu s částkou ve výši 1.639 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru dle smlouvy. Současně byl žalovaný zavázán rovněž k úhradě příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši, kdy s ohledem na skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou poskytnutého úvěru, byl žalobci přiznán rovněž kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 984,19 Kč představující úrok z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 4.500 Kč za období od 29. 3. 2018 do 23. 10. 2020. S ohledem na prodlení žalovaného vznikl žalobci rovněž nárok na úhradu smluvní pokuty, tak jak vychází ze smluvních ujednání účastníků. Žalobce tak požadoval po žalovaném smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky ve výši 4.500 Kč za období od 29. 3. 2018 do 10. 8. 2019 v celkové výši 2.250 Kč. 10. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Soud proto žalobě zcela vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 8.389 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 984,19 Kč představovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z částky ve výši 4.500 Kč za období od 29. 3. 2018 do 23. 10. 2020, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.500 Kč od 24. 10. 2020 do zaplacení, neboť jelikož ze strany žalovaného nebyla včas zaplacena dlužná částka, žalovaný se tak dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 občanského zákoníku a žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Žalovaný je proto povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť výše úroků z prodlení mezi účastníky sjednána nebyla. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto