72 C 220/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 3.348 Kč s příslušenstvím představující neuhrazené pojistné z titulu pojistné smlouvy, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, přičemž žalobce požadoval zaplacení poměrné části pojistného za pojistné období od 22. 11. 2019 do 22. 3. 2020 ve výši 3.148 Kč a dále zaplacení poplatku za upomínku ve výši 200 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. V odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud tudíž uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 5. Na základě předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. 6. Mezi účastníky byla dne 22. 8. 2019 uzavřena pojistná smlouva označená pod [číslo] to na základě návrhu na uzavření pojistné smlouvy – sdružené pojištění vozidla ze dne 22. 8. 2019, kde žalobce vystupoval v postavení pojistitele a žalovaný jako pojistník, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla Hyundai, [registrační značka], VIN: [anonymizováno]. Pojistná smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou s počátkem pojištění od 22. 8. 2019. Žalovaný se v rámci pojistné smlouvy zavázal platit žalobci běžné roční pojistné ve výši 9.444 Kč splatné měsíčně vždy k 22. dni každého měsíce roku, přičemž měsíční výše splátky pojistného činila částku ve výši 787 Kč. Součástí uzavřené pojistné smlouvy je dále prohlášení pojistníka, že před uzavřením smlouvy převzal mimo jiné pojistné podmínky a sazebník poplatků, s nimiž se seznámil. Žalovaný však pojistné splatné dne 22. 11. 2019 řádně a včas nezaplatil, jak vyplývá mimo jiné z upomínky dlužného pojistného ze dne 30. 1. 2020, v rámci které byl současně žalovaný s ohledem na dluh, který vznikl nezaplacením pojistného splatného dne 22. 11. 2019, upozorněn, že pokud dlužné pojistné nebude připsáno v termínu do 20. 3. 2020, pojištění dnem 21. 3. 2020 zanikne. Žalovaný byl dále současně vyzván k úhradě nedoplatku pojistného prostřednictvím informace o zániku pojistné smlouvy ze dne 1. 4. 2020, kdy v rámci vyrozumění o zániku pojistné smlouvy ke dni 21. 3. 2020 byl žalovaný současně vyzván k úhradě částky v celkové výši 3.148 Kč. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě nedoplatku v celkové výši 3.348 Kč prostřednictvím informace o nedoplatku pojistného po zániku pojistné smlouvy ze dne 2. 5. 2020. Následně byl žalovaný opětovně vyzván k úhradě dosud neuhrazené částky prostřednictvím předžalobní upomínky ze dne 11. 12. 2020 předložené žalobcem včetně potvrzení o odeslání písemnosti. Žalovaný nijak nezpochybnil správnost vyúčtování dluhu vzniklého z titulu pojistné smlouvy na neuhrazeném běžném pojistném, ani nerozporoval skutečnost, že dlužná částka žalobci nebyla uhrazena. 7. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazek uzavřením smlouvy o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla na základě § 3 a násl. zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla). Dle § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb., nestanoví-li tento zákon jinak, pojištění odpovědnosti se řídí občanským zákoníkem. Dle § 2783 odst. 1 občanského zákoníku není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Dle § 2783 odst. 2 občanského zákoníku jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Dle § 12 odst. 1 písm. e) zákona č. 168/1999 Sb., pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona zaniká dnem následujícím po marném uplynutí lhůty stanovené pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části, doručené pojistníkovi; tato lhůta nesmí být kratší než 1 měsíc a upomínka pojistitele musí obsahovat upozornění na zánik pojištění odpovědnosti v případě nezaplacení dlužného pojistného a o této upomínce pojistitel současně informuje osobu uvedenou v pojistné smlouvě jako vlastník tuzemského vozidla, jde-li o osobu odlišnou od pojistníka; lhůtu stanovenou pojistitelem v upomínce k zaplacení pojistného nebo jeho části lze před jejím uplynutím dohodou prodloužit. 8. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalovaný porušil svou povinnost vyplývající ze sjednaného závazku, když nezaplatil roční pojistné, jehož měsíční splátka byla splatná 22. 11. 2019. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k úhradě dlužné částky neuhrazeného pojistného ve výši 3.148 Kč za období od 22. 11. 2019 do 22. 3. 2020, neboť žalobce má právo na pojistné za dobu trvání pojištění do jeho zániku, přičemž dlužná částka byla vyčíslena jako poměrná část pojistného odpovídající datu zániku pojištění ke dni 22. 3. 2020. Žalobci byly rovněž přiznány náklady na upomínání, kdy žalobce požadoval za zaslání upomínky částku ve výši 200 Kč, přičemž poplatek v uvedené výši lze považovat za odpovídající vynaloženým minimálním nákladům na upomínku, a jako takový byl soudem posouzen dle § 513 občanského zákoníku jako příslušenství pohledávky ve smyslu nákladů spojených s jejím uplatněním. 9. Jelikož ze strany žalovaného nebyla včas zaplacena splátka pojistného, žalovaný se dostal do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu ve smyslu § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení, přičemž výše úroku z prodlení vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., neboť výše úroků z prodlení mezi účastníky sjednána nebyla. 10. Vzhledem ke shora uvedenému soud žalobě vyhověl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto rozsudku. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 1.489 Kč. Náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, z odměny právního zástupce žalobce v souladu s ustanovením § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za 3 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., (příprava a převzetí, písemné podání soudu týkající se věci samé v podobě žaloby, výzva k plnění) ve výši 200 Kč za úkon spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalobci přiznána v celkové výši 300 Kč za 3 úkony právní služby, a z náhrady daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 900 Kč ve výši ve výši 189 Kč.