72 C 55/2021-51 — Městský soud v Brně

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 675 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku v částce 60,29 Kč, a to s tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, jako poplatník televizního poplatku se dne 1. 8. 2019 přihlásil do příslušné evidence, a vznikla mu tak povinnost platit v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč měsíčně. Žalovaný dluží z titulu televizních poplatků za období od září roku 2019 do ledna roku 2020, celkem tedy za 5 měsíců, částku v celkové výši 675 Kč. 2. Žalovaný se v rámci včas podaného odporu vyjádřil v tom smyslu, že nárok uplatněný v žalobě v plném rozsahu neuznává, neboť nevlastní žádný televizní a rozhlasový přijímač ani jiné zařízení. Žalovaný dále uvedl, že k celé věci se už vyjádřil někdy v roce 2019, kdy uvedl totéž, tj. že nevlastní žádné zařízení toho typu, a bral celou věc za vyřízenou. Bohužel však nemá žádný doklad prokazující jeho tvrzení. Ničeho dalšího nad rámec uvedeného žalovaný v předmětném vyjádření, ani později k výzvě soudu k zaujetí stanoviska k následně žalobcem soudu adresovanému podání v reakci na vyjádření žalovaného, již neuvedl. 3. Žalobce v návaznosti na odpor žalovaného k žalobě doplnil podáním ze dne 14. 7. 2021, které bylo doručeno soudu téhož dne, že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, na základě kterého jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě, přičemž tato výzva ze dne 29. 5. 2019 byla žalovanému doručena na odběrné místo představující trvalý pobyt žalovaného, což žalobce již soudu doložil. Jelikož žalovaný v zákonné lhůtě na písemnou výzvu žalobce, jakožto provozovatele televizního vysílání za zákona nereagoval, žalobce jej dle shora citovaného zákona zařadil do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. O této skutečnosti byl žalovaný písemně žalobcem informován, což potvrzuje i přípis ze dne 28. 8. 2019, který byl soudu již předložen. S ohledem na výše uvedené tak žalobce shrnul, že žalovanému vznikla ze zákona povinnost hradit příslušné televizní poplatky, přičemž ke skončení poplatkové povinnosti by došlo pouze za situace, kdy by žalovaný podal odhlášku ve smyslu § 8 odst. 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích. Pokud by tak žalovaný učinil, samotná povinnost k úhradě poplatku by zanikla v měsíci následujícím po měsíci, ve kterém by došlo k doručení odhlášky žalobci. Jestliže žalovaný dále uvedl, že se vyjádřil k celé věci již v roce 2019, proto bral celou věc za uzavřenou, k tomu však žalobce upřesnil, že žádnou komunikaci s žalovaným neeviduje, proto by bylo na žalovaném, aby tuto skutečnost doložil. Žalobce rovněž uvedl, že ani žádnou odhlášku ve smyslu již výše uvedeného za žalované období neeviduje a rovněž neeviduje ani žádnou komunikaci s žalovaným, jejíž předmět by se týkal možnosti odhlášení žalovaného. Žalobce tak uzavřel, že vzhledem k uvedenému považuje žalobu za zcela důvodnou a oprávněnou. 4. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za použití ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlasili. 5. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ustanovením § 157 odst. 4 o. s. ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. 6. Na základě soudem provedeného dokazování prostřednictvím předložených listinných důkazů v podobě potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků v podobě výpisu z evidence České pošty ke dni vytvoření potvrzení 16. 9. 2020, upomínky ze dne 15. 3. 2020 včetně dodejky, upomínky ze dne 27. 5. 2020 včetně dodejky, upomínky ze dne 15. 7. 2020 včetně dodejky, spolu s předžalobní upomínkou předloženou včetně podacího archu, a specifikace výpočtu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. 7. Žalovaný se jako držitel televizního přijímače ke dni 1. 8. 2019 přihlásil do evidence jako poplatník televizního poplatku. Žalovaný nezaplatil televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně za období od září roku 2019 do ledna roku 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu nejdříve prostřednictvím upomínky ze dne 15. 3. 2020, na základě které mu byl žalobcem vyúčtován předmětný nedoplatek z titulu televizních poplatků, a jak vyplývá z příslušné dodejky, upomínka byla doručena do dispoziční sféry žalovaného, když mu byla doručována na adresu, která byla označena v přihlášce televizního poplatníka, následně byl žalovaný vyzván rovněž prostřednictvím upomínky ze dne 27. 5. 2020 předložené včetně dodejky a posléze prostřednictvím upomínky ze dne 15. 7. 2020 předložené rovněž včetně příslušné dodejky. Žalovaný byl rovněž vyzván před podáním žaloby, a to prostřednictvím upomínky ze 15. 7. 2020, když jak vyplývá z příslušného podacího archu, upomínka byla rovněž doručena do dispoziční sféry žalovaného. 8. Právním posouzením takto zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. Žalovaný se stal držitelem televizního přijímače a přihlásil se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence, v souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, mu tudíž vznikla povinnost platit televizní poplatek, který činil 135 Kč měsíčně, neboť dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb., měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Žalovaný však svou povinnost nesplnil, když nezaplatil televizní poplatek za období od září roku 2019 do ledna roku 2020 včetně. 9. Podle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle ustanovení § 10 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. 10. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a zavázal žalovaného k zaplacení částky v celkové výši 675 Kč, jež je představována dlužnými televizními poplatky ve výši 135 Kč měsíčně za období 5 měsíců. Jelikož ze strany žalovaného nebyly jednotlivé dlužné částky v pravidelných měsíčních intervalech zaplaceny řádně a včas, ačkoliv žalovaný byl povinen jako fyzická osoba platit televizní poplatek ve výši 135 Kč měsíčně se splatností nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce, dostal se žalovaný do prodlení se splácením svého peněžitého dluhu a žalobci tudíž vzniklo právo požadovat rovněž příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení. Výše úroku z prodlení pak vychází z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobce se domáhal úroku z prodlení za období od 16. 9. 2019 do dne podání žaloby, tedy ke dni 15. 10. 2020, jenž v kapitalizované podobě vyčíslil částkou ve výši 60,29 Kč. Žalobci proto vedle jistiny náleží i právo na úroky z prodlení, jež mu byly soudem přiznány. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. 11. Soud přitom žalobu považoval za v celém rozsahu důvodnou a nepřihlédl k žalovaným vedené procesní obraně, když žalovaný v rámci svého vyjádření uvedl toliko to, že nárok neuznává, neboť nevlastní žádný televizní a rozhlasový přijímač, ani jiné zařízení. Dále k tomu žalovaný uvedl, že k celé věci se už vyjádřil někdy v roce 2019 a bral celou věc za vyřízenou, kdy tehdy uvedl totéž, že nevlastní žádné zařízení toho typu. Žalovaný však skutečnosti jím uváděné žádným způsobem nedoložil, resp. ani příslušné důkazy neoznačil, přičemž s ohledem na ze strany žalovaného uvedené má soud za to, že by bylo nadbytečné žalovaného vyzývat u nařízené