94 C 87/2021-39 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím (zákonné úroky z prodlení) z titulu dlužného pojistného. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ předchůdce“) uzavřeli k návrhu žalovaného pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo životní pojištění žalovaného, s pojistným ve výši 1 904 Kč splatným vždy do prvého dne příslušného kalendářního měsíce (návrh pojistné smlouvy [číslo] ze dne 19. 11. 2019). Počátek pojištění byl stanoven na 1. 12. 2019. Přílohou smlouvy byly dotazníky týkající se zdravotního stavu žalovaného. Žalovaný v rámci smlouvy vyslovil souhlas s obchodními podmínkami předchůdce. Předchůdce zaslal žalovanému potvrzení o uzavření pojistné smlouvy s přehlednou specifikaci podmínek pojistné smlouvy se sdělením, že smlouva byla uzavřena dne 6. 12. 2019 (pojistka k pojistné smlouvě rizikové pojištění Domino). Žalovaný od počátku pojistné nehradil. Nezaplatil předchůdci za období od 1. 12. 2019 do 1. 5. 2020 pět splátek pojistného ve výši 1 904 Kč, celkem na pojistném dlužil 9 520 Kč, poté předchůdci údajně zaplatil 9 170 Kč (přehled předpisů a plateb). Z doplnění žalobních tvrzení ze dne 15. 3. 2021 a zániku pojistné smlouvy ze dne 3. 4. 2020 naopak vyplynulo, že nárok žalobkyně není nárokem na dlužné pojistné podle předloženého přehledu, ale dle tvrzení žalobkyně se jedná o poplatek podle č.l. 5 6. všeobecných pojistných podmínek žalobkyně UCZ/15 a sazebníku žalobkyně za odstoupení pojistitele od pojistné smlouvy (oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne 3. 4. 2020). Podle zániku pojistné smlouvy smluvní vztah zanikl ke dni 1. 12. 2019 pro marné uplynutí lhůty podle všeobecných obchodních podmínek – obecné části – UCZ/15, článku 6, odstavec 6.1.1, o čemž byl žalovaný vyrozuměn (oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne 3. 4. 2020 a doručenka). Z předloženého ceníku soud v části poplatky s ukončením pojistné smlouvy zjistil následující ujednání:„ Odstoupení pojistitele od pojistné smlouvy – 350 Kč Tyto poplatky jsou stanoveny v souladu s všeobecnými podmínkami – obecná část UCZ/15, č.l. 5 a slouží mj. k pokrytí nákladů souvisejících se zpracováním návrhu na pojištění (Sazebník poplatků a rizikového pojistného pro Investiční životní pojištění DOMINO invest). Z bodu 5.6. všeobecných pojistných podmínek předchůdce soud zjistil ujednání:„ Mimo pojistné může pojistitel účtovat pojistníkovi rovněž jednorázové poplatky dle sazebníku poplatků“ (Všeobecné pojistné podmínky – obecná část – UCZ/15). Žalobkyně vyzvala předžalobní upomínkou žalovaného k zaplacení a současně oznámila žalovanému postoupení pohledávky (předžalobní upomínka ze dne 17. 2. 2021 včetně dokladu o odeslání.). 4. Mezi žalovaným a předchůdcem byla uzavřena dne 19. 1. 2019 pojistná smlouva (§ 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Žalovanému tak vznikla povinnost hradit pojistné ve výši 1 904 Kč měsíčně. Za období od 1. 12. 2019 do 1. 5. 2020 nezaplatil v termínu splatnosti pět splátek pojistného ve výši 1 904 Kč, (přehled předpisů a plateb). Z žalobních tvrzení, přehledu předpisů a plateb, oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne 3. 4. 2020, vyplývá, že žalovaný předchůdci dlužné pojistné zcela uhradil, přičemž předchůdce dle přehledu tuto úhradu v částce 350 Kč započítal na vyúčtovaný poplatek za odstoupení od smlouvy pro prodlení žalovaného. V doplnění žaloby žalobkyně naopak tvrdí, že v řízení nenárokuje zbývající dlužné pojistné ve výši 350 Kč, ale vyúčtovaný poplatek 350 Kč. V dané věci však není rozhodné, na jakou část pohledávky byla platba žalovaného započítána. Pro posouzení věci je podstatné, zda předchůdce vyúčtoval žalovanému poplatek 350 Kč důvodně. Soud dospěl k závěru, že poplatek důvodně vyúčtován nebyl. Žalovaný jako spotřebitel vyslovil podpisem návrhu smlouvy souhlas s tím, že se seznámil s podmínkami, konkrétně označenými jako UCZ/15, UCZ/Ž/16, Ž/PPR/9, Ž/ VZO/19 a dalšími 22 dokumenty vyjmenovanými ve smlouvě, a to převážně obchodními podmínkami specifikovanými zkratkami. Jen stěží si lze představit, že žalovaný měl reálnou šanci se seznámit se všemi těmito dokumenty před podpisem smlouvy, a to s ohledem na jejich předpokládaný rozsah. Soudu je z jeho činnosti známo, že obchodní podmínky mívají desítky stran. Uvedený závěr soudu potvrzuje smlouva samotná, která odkazuje bezprostředně za seznamem dokumentů na webové stránky žalobkyně, kde měl žalovaný dokumenty k dispozici, tj. mohl se s nimi seznámit až dodatečně po podpisu smlouvy. Poplatek 350 Kč pak byl údajně ujednán v bodě 5.6. všeobecných pojistných podmínek. Uvedené ustanovení pouze odkazuje na sazebník žalobkyně v otázce jednorázových poplatků, nijak nezmiňuje sankce v souvislosti s ukončením smlouvy. Sazebník pak obsahuje v příslušné části poznámku, že poplatky slouží mj. k pokrytí nákladů souvisejících se zpracováním návrhu na pojištění. Z obsahu spisu nevyplývá, že by v souvislosti se zpracováním smlouvy mimořádný výdaj předchůdci vznikl. Žalobkyní tvrzený poplatek tak ve skutečnosti plní funkci smluvní pokuty ujednané nepřípustným způsobem. Ujednání o smluvní pokutě v sazebníku je rovněž z pohledu žalovaného jako spotřebitele ustanovením překvapivým. 5. Předchůdce smlouvu uzavřel jako podnikatel ve smyslu ust. § 421 občanského zákoníku a žalovaný jako spotřebitel ve smyslu ust. § 419 občanského zákoníku, a proto se na tento právní vztah aplikují rovněž ust. § 1810-1876 občanského zákoníku týkající se ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem. Daná smlouva byla uzavřena adhezním způsobem ve smyslu ust. § 1798 a násl. občanského zákoníku. Ujednání o smluvní pokutě bylo součástí sazebníku, na který odkazovaly obchodní podmínky předchůdce, na které odkazoval formulářově předtištěný vzor návrhu smlouvy, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání vnuceno, bez toho aniž by měl šanci se s ním seznámit nebo mohl očekávat, že sazebník žalobkyně takovou sankci obsahuje. Soud má tedy za to, že dané ujednání je nutno považovat za nepřijatelné a neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012), a tedy je ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Soud má rovněž za to, že za poctivý nelze považovat způsob, jakým žalobkyně vymáhá svoje nároky. Předchůdce nejprve přípisem ze dne 3. 4. 2020 oznámil žalovanému zánik pojistné smlouvy s upozorněním na poplatek 350 Kč, bez toho aniž by výslovně vyčíslil celkovou dlužnou částku nebo uvedl výši dlužného pojistného. Následně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 1 845 Kč předžalobní výzvou s nesrozumitelným vyčíslením dluhu a zmatečným popisem náhrady služeb advokáta vzbuzujícím dojem, že v případě zahájení soudního sporu může být požadavek žalobkyně na náhradu nákladů nižší než v případě dobrovolné úhrady oproti výzvě. Takovému postupu žalobkyně právní ochranu přiznat nelze. Soud s ohledem na vše výše uvedené žalobu zamítl. 6. Ve věci tak byl plně úspěšný žalovaný, kdy podle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný však ve věci zůstal zcela nečinný a žádné náklady mu nevznikly. 7. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.