112 C 69/2022-41 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou podanou dne 25. 11. 2021 domáhal uložení povinnosti žalovanému, aby mu zaplatil částku 15 000 Kč a pokutu ve výši 7 500 Kč. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru [číslo] na částku 15 000 Kč, když na úroku mělo být uhrazeno 4 200 Kč, na poplatku za uzavření smlouvy 600 Kč, za správu úvěru 3 300 Kč a za hotovostní výběr splátek 4 800 Kč. Žalovaný uhradil částku 11 900 Kč. Dluh tak činí celou jistinu, 700 Kč za výběr splátek, 150 Kč na úroku, 150 Kč za správu úvěru, úrok z prodlení ve výši 2 564,38 Kč za dobu od 26. 9. 2019 do 11. 6. 2021 a náklady vymáhání ve výši 256 Kč. Pokuta je pak vypočtena za prodlení s platbami jistiny od 26. 9. 2019 do 7. 2. 2021 ve smluvní výši 0,1 % denně. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud příslušný podle čl. 7 odst. 1 nařízení Rady č. 1215/2012 podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OSŘ“), rozhodl ve věci bez jednání s ohledem na souhlas žalobce a absenci vyjádření žalovaného, pouze na podkladě listin, z nichž zjistil, že žaloba je důvodná. 3. Mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla 25. 7. 2018 sjednána smlouva o úvěru ve výši 15 000 Kč, který měl být hrazen ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč, zahrnujících již celkovou částku úroku 28 % s administrativním poplatkem ve výši 600 Kč, poplatkem za hotovostní výběr 4 800 Kč, správu úvěru ve výši 3 300 Kč a celkovou platbou 27 900 Kč. Nejdříve mělo být hrazeno příslušenství a jistina nakonec. Pro případ prodlení byla stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, nejvýše však polovina sjednané výše úvěru, s čímž žalovaný souhlasil (č. l. 8 a 9). Součástí byl i splátkový kalendář obsahující rozdělení plateb ze splátky na její jednotlivé komponenty. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou z 19. 7. 2021, což bylo žalovanému oznámeno dopisem z 5. a 17. 8. 2021. Dopisem z 6. 9. a 18. 10. 2021 byl žalovaný opět vyzván k úhradě, k té nedošlo. 4. Na shora zjištěný skutkový stav soud aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, konkrétně ustanovení § 2395 občanského zákoníku. Podle uvedeného ustanovení z úvěrové smlouvy vzniká závazek úvěrujícího na požádání úvěrovaného poskytnout mu peněžní prostředky a povinnost úvěrovaného tyto později vrátit spolu s úroky. Tomuto ustanovení odpovídá i vzájemné vymezení vztahů mezi žalobcem a žalovaným. Z provedeného dokazování plyne, že žalovaný svoji povinnost vrátit žalobci jím poskytnutý úvěr nesplnil, když bylo zřejmé, že byl sjednán úvěr ve výši 15 000 Kč s doprovodnými platbami, na které žalovaný poukázal pouze částku 11 900 Kč započtenou v souladu s obchodními podmínkami na příslušenství. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval, že úhrada byla provedena vyšší, nebo závazek zanikl zcela. 5. Soud se v této souvislosti zabýval i tím, zda smlouva je platná s ohledem na případné nevyhovující posouzení úvěryschopnosti a dospěl k závěru, že žalobce svým povinnostem v projednávané věci dostál. K dispozici měl potvrzení o výši příjmu, jež bylo doloženo rovněž soudu, a to ve výši cca 20 500 Kč, když současně z čestného prohlášení plynulo, že platební povinnosti žalovaného činí měsíčně 6 000 Kč na domácnost. K tomu byly přičteny další položky ve výši 3 500 Kč v podobě rezervy na neočekávané výdaje a další měsíční výdaje žalovaného s tím, že rezerva zbývající činí cca 11 100 Kč. I za situace, kdy by soud navýšil předpokládané výdaje související s běžným životem na více než dvojnásobek, zbývala by dostatečná rezerva k tomu, aby žalovaný neměl problém s platbou měsíční splátky, s čímž koneckonců neměl problém po určitou dobu splácení s přihlédnutím k výši platby v částce 11 900 Kč Smlouva a především postup žalobce, resp. jeho předchůdce, tak odpovídaly ustanovením § 75 a § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný porušil smluvní podmínky, žalobce byl oprávněn postupovat dle úvěrových podmínek a pro případ prodlení požadovat smluvní pokutu v souladu s § 2048 občanského zákoníku, což se stalo. Celkem tak žalovaný dluží žalobou požadovanou částku, již mu soud přiznal. K ní se pak upnul i úrok z prodlení, do něhož se žalovaný dostal podle § 1968 občanského zákoníku ve výši dle § 1970 občanského zákoníku Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 OSŘ. 6. Výrok pod bodem II. je odůvodněn tím, že žalobce byl ve věci úspěšný, a bylo tak na místě přiznat mu nárok na náhradu nákladů proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl (§ 142 odst. 1 OSŘ) Náklady řízení tvořila odměna zástupce ve výši 300 Kč/úkon podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), za úkony spočívající v přípravě a převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvě, a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby shora uvedený podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 300 Kč a soudní poplatek ve výši 1 125 Kč. Součástí je rovněž daň z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalobce plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 252 Kč Celkem tak náhrada činí 2 577 Kč a žalovaný je povinen ji uhradit podle § 149 odst. 1 OSŘ k rukám zástupce žalobce ve lhůtě podle § 160 odst. 1 OSŘ. Soud má za to, že žaloba je formulářového typu, pročež není důvodu postupovat podle obecných ustanovení advokátního tarifu, zejména § 7. K tomu je třeba poukázat na žaloby ve věcech např. sp. zn. 17 C 148/2022 nebo 17 C 149/2022, které se sice týkají jiného původního věřitele, jedná se však o spotřebitelské úvěry, v nichž se smluvní podmínky liší pouze nepatrně, pokud vůbec. Žalobce tak podává žaloby v obdobných věcech po právní i skutkové stránce. 7. Výrok pod bodem III. je odůvodněn položkou 2 odst. 3 přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, když s ohledem na pobyt žalovaného v cizině nebylo možné vydat elektronický platební rozkaz, pročež bylo na místě již zaplacený soudní poplatek doměřit podle položky 1 odst. 1 písm. a) přílohy k citovanému zákonu. Lhůta k plnění byla stanovena s ohledem na § 160 odst. 1 OSŘ. Současně byl takto zvýšený soudní poplatek zohledněn v nákladovém výroku stanovujícím povinnost platit tento náklad žalovanému.