115 C 125/2022-57 — Městský soud v Brně

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 1. 2022, doplněnou o podání ze dne 10. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 49 954,97 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 2. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku 100 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalované na základě obratů na běžném účtu žalované a dále dle výpisů z registrů. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 9,9 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 632 Kč nejpozději do 20. 1. 2022. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Poslední úhrada ze strany žalované byly provedena dne 20. 1. 2020; na svůj dluh uhradila celkem 65 011,55 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 48 539,99 Kč, poplatků ve výši 1 414,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 883,71 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 48 539,99 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 351,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 954,97 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila. 3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili). 4. Na základě žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2. 1. 2020 byla mezi účastníky téhož dne uzavřena smlouva o úvěru č. 012154955A. Žalovaná dne 2. 1. 2020 čerpala převodem na svůj účet č. [bankovní účet] maximální částku poskytnutého úvěru ve výši 100 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 632 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce nejpozději do 20. 1. 2022. Žalovaná se současně zavázala hradit poplatek za vedení účtu a také poplatky za zaslání výzev a upomínek dle ceníku žalobce. 5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru byl dne 2. 1. 2020 sepsán schvalovací protokol. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je svobodná, zaměstnaná a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Čistý měsíční příjem činil 16 000 Kč, výdaje bez splátek úvěru činily 1 000 Kč měsíčně. Dle předložených výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019 činil zůstatek na účtu žalované k 31. 5. 2019 částku 0 Kč, ke dni 30. 6. 2019 částku 0 Kč, ke dni 31. 7. 2019 částku - 39,18 Kč, ke dni 31. 8. 2019 částku 0 Kč, ke dni 30. 9. 2019 částku 702,65 Kč, ke dni 31. 10. 2019 částku 620,65 Kč, ke dni 30. 11. 2019 částku 373,75 Kč a ke dni 31. 12. 2019 částku 3 255,75 Kč. 6. Žalovaná hradila splátky úvěru nepravidelně a v různé výši. Na svůj dluh uhradila celkem 65 011,55 Kč (dne 20. 2. 200 částku 2 046,25 Kč, dne 11. 3. 2020 částku 3 706 Kč, dne 20. 3. 2020 částku 2 919 Kč, dne 25. 3. 2020 částku 2 021,20 Kč, dne 20. 4. 2020 částku 4 497,80 Kč, dne 22. 5. 2020 částku 5 379,30 Kč, dne 20. 6. 2020 částku 4 107 Kč, dne 22. 6. 2020 částku 831 Kč, dne 20. 7. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 9. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 10. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 12. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 1. 2021 částku 4 938 Kč a dne 20. 2. 2021 částku 4 938 Kč). Žalobce proto dopisem ze dne 22. 7. 2021 úvěr ke dni 21. 7. 2021 zesplatnil. 7. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 1. 2022 žalobce žalovanou na výši dluhu opětovně upozornil a vyzval ji k jeho úhradě. Výzva byla odeslána dne 3. 1. 2022. 8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. 9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 13. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. 14. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. 16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou. 17. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalované splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z výpisů z běžného účtu žalované a z údajů z bankovních a nebankovních registrů. Z předložených listin, zejména pak z výpisů z běžného účtu žalované č. [bankovní účet], je však zřejmé, že příjmy a výdaje žalované po dobu nejméně 6 měsíců před uzavřením smlouvy byly vyrovnané a konečný měsíční zůstatek na účtu žalované byl téměř vždy nulový, výjimečně dosahoval několika set korun. Je tedy zřejmé, že žalovaná nedisponovala částkou, která by ji umožňovala hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 4 632 Kč řádně v plné výši, což se ve svém důsledku projevilo na způsobu jejího splácení, kdy dluh hradila nepravidelně a ve výši, která neodpovídala předepsaným splátkám, a konečně pak i tím, že žalobce byl nucen přistoupit k zesplatnění úvěru. Žalobce se při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojil pouze s výpisy z bankovního účtu žalované a z výpisů z registrů, nepřistoupil k reálnému zkoumání příjmů a výdajů žalované, nezkoumal a neověřoval, zda žalovaná nemá jiné výdaje, které by nebyly patrné z výpisů z účtu žalované a spokojil se tak pouze s tvrzením žalované stran jejich příjmů a výdajů. 18. Žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018)