116 C 104/2020-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 4. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.808 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o úvěru ze dne 26. 9. 2018. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřel dne 26. 9. 2018 smlouvu o úvěru (dále jen„ smlouva“). Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval, uvedl své osobní údaje, telefonní číslo a emailovou adresu. Tím mu byl zřízen uživatelský účet. Po dokončení registrace zaslal žalovaný právnímu předchůdci žalobce žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného úvěr splácet a následně mu zaslal návrh konkrétní úvěrové smlouvy, kterou žalovaný podepsal zadáním kódu, jenž byl žalovanému zaslán na zadané telefonní číslo. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením občanského průkazu. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 26. 9. 2018 na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] pod variabilním symbolem [číslo] úvěr ve výši 4.600 Kč, jak je patrné z předloženého potvrzení o provedené platbě. [právnická osoba] na žádost soudu přípisem ze dne 13. 6. 2022 sdělila, že majitelem uvedeného účtu byl v rozhodném období žalovaný a dne 26. 9. 2018 byla na tento účet připsána platba ve výši 4.600 Kč pod výše uvedeným variabilním symbolem. Žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce poskytnuté peněžní prostředky ve výši 4.600 Kč společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.208 Kč do 12. 11. 2018. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 12. 2019 má soud za prokázané, že původní věřitel pohledávku včetně příslušenství postoupil na žalobce. Žalovaný byl o změně v osobě věřitele informován dopisem ze dne 22. 1. 2020, jak je patrné z předloženého Oznámení o postoupení pohledávky, který byl žalovanému dle předložené doručenky odeslán téhož dne. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 22. 1. 2020 odeslané dle předloženého podacího lístku téhož dne. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 6.808 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 13. 11. 2018 do zaplacení. 5. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“). Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, jinak je smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná. 6. Žalobce v žalobě uvedl pouze obecná a nekonkrétní tvrzení, že žalovanému poskytl jistinu úvěru po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet. Soud proto v průběhu řízení usnesením ze dne 15. 2. 2022, č.j. 116 C 104/2020-10, vyzval žalobce k upřesní a doložení důkazů, ze kterých bude zřejmé, že právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Na uvedené usnesení žalobce reagoval podáním ze dne 14. 3. 2022, kterým soudu sdělil, že„ úvěruschopnost žalovaného ověřoval původní věřitel výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které v současné době činí 3 410 Kč. Půjčky jsou poskytovány tak, aby vrácená částka v době splatnosti byla maximálně ve výši 90 % rozdílu výdajů a příjmů. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti a bylo tak vyhověno žádosti o úvěr.“ Z výše doplněných skutkových tvrzení je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zcela rezignoval na svou povinnost řádně prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet před uzavřením smlouvy o úvěru, protože si nevyžádal od žalovaného vůbec žádné údaje ani podklady, např. podrobné výpisy z účtu za období několika měsíců, které předcházely žádosti žalovaného o úvěr, pracovní smlouvu či smlouvu o nájmu bytu, ze kterých by bylo možné získat reálnou představu o příjmech a výdajích žalovaného a utvořit kvalifikovaný závěr o tom, zda bude žalovaný schopen úvěr včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve sjednané době vrátit. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a řádně neposoudil schopnosti žalovaného úvěr splácet. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 7. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 4.600 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný neuhradil ničeho. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.600 Kč s úrokem s prodlením ve výši 9 % ročně od 31. 1. 2020 do zaplacení. Žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení, neboť se žalovaný dostal marným uplynutím lhůty splatnosti do prodlení. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat předžalobní upomínku právního zástupce žalobce ze dne 22. 1. 2020, ve které byl žalovaný vyzván k zaplacení do tří dnů. Upomínka byla odeslána dle podacího lístku téhož dne. Nebylo prokázáno doručení předžalobní upomínky žalovanému, proto se upomínka považuje dle § 573 za použití § 607 občanského zákoníku za doručenou třetí pracovní den po odeslání (dne 27. 1. 2020). Stanovená lhůta tří dnů žalovanému uplynula dne 30. 1. 2020 a žalovaný je tak od 31. 1. 2020 v prodlení. Výše úroku byla přiznána v žalobcem požadované výši 9 %. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl. 8. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou ve výši 5.687 Kč (včetně úroků), ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 3.475 Kč (včetně úroků), ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v rozsahu 61 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 39 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 22 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 600 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, (dále je„ AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč (§14b odst. 1 bod 1 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 2,5 úkonu právní služby (převzetí a příprava zastoupení, návrh ve věci samé, jednoduchá výzva k plnění § 11 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 písm. h) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je