116 C 17/2022-27 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 28. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 17.495,31 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené zápůjčky, která byla žalovanému poskytnuta na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 2. 2017. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 20. 2. 2017 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byla žalovanému poskytnuta zápůjčka výši 22.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 60 týdenních splátek ve výši 684 Kč, poslední splátka ve výši 661 Kč, celkovou částku ve výši 41.017 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 22.000 Kč a poplatkem ve výši 19.017 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, tj. částku ve výši 3.935 Kč; částky za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 9.698 Kč a částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení ve výši 5.384 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 16. 4. 2018. Poskytnutá zápůjčka byla co do částky ve výši 6.502 Kč použita na refinancování jiné smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. 5. Z předložené tabulky umoření soud zjistil, že žalovaný nepravidelnými platbami v různé výši zaplatil pouze částku ve výši 9.700 Kč Částku ve výši 4.504,69 Kč započetl právní předchůdce žalobce na úhradu jistiny. 6. Ze zákaznické karty vyplněné dne 20. 2. 2017 soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy rozvedený, neměl žádnou vyživovací povinnost, žil v nájmu a na plný úvazek pracoval jako technik u uvedeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem 20.206 Kč, což mělo být dle políček zatrhnutých v zákaznické kartě ověřeno výplatními páskami, avšak bez bližší konkretizace, za jaké měsíce a rok a pracovní smlouvou. Důvodem zápůjčky byly neočekávané výdaje. Jako měsíční příjem byla uvedena pouze mzda. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny na částku 7.500 Kč, žalovaný současně uvedl, že právnímu předchůdci žalobce splácí částku ve výši 3.447 Kč. 7. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 14. 2. 2020. 8. Žalovaný žalobci dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 11. 5. 2020, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 12. 5. 2020. Žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 17.495,31 Kč; kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 27. 9. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po úhradě poslední splátky žalovaným, do data postoupení 20. 1. 2020 z částky 17.495,31 Kč v celkové výši 3.309,68 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 29 % za období od 17. 4. 2018, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do data postoupení 20. 1. 2020 z částky 17.495,31 Kč v celkové výši 9.076,18 Kč; úroku z prodlení od 21. 1. 2020 do zaplacení z částky 17.495,31 Kč a úroku z úvěru ve výši 29 % z částky 17.495,31 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. 9. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným existovala vůle uzavřít smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), na základě které by právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl částku ve výši 22.000 Kč a žalovaný by pravidelnými měsíčními splátkami tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátil společně se sjednanými poplatky. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí ve smyslu § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru) posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). 10. Z žalobcem doložené karty zákazníka soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet. Právní předchůdce žalobce si sice od žalovaného vyžádal informace a doklady týkající se jeho příjmu ze zaměstnání, které mu žalovaný příslušnými listinami (pracovní smlouva, výplatní pásky) doložil, avšak nijak se nezbýval výdaji žalovaného. Za situace, kdy žalovaný právnímu předchůdci žalobce splácí jinou zápůjčku a poskytované peněžní prostředky jsou dokonce částečně použity na její refinancování, je v zájmu právního předchůdce žalobce o to důkladněji a důsledněji zkoumat úvěruschopnost žalovaného. Zaměřit se i na jeho výdaje a jeho skutečný disponibilní zůstatek (např. výpisem z účtu), zda bude schopen po celou dobu trvání smlouvy splácet splátky ve výši 684 Kč, tj. 2.736 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobce se však spokojil pouze s uvedením částky 7.500 Kč a další splátky. Jelikož se právní předchůdce žalobce vůbec nezajímal o výdaje žalovaného, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je úvěrová smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 11. Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 12. Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalovaného (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla na základě smlouvy vyplacena částka ve výši 22.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný uhradil částku ve výši 9.700 Kč. Žalobou uplatněný nárok je tak důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou a částkou již uhrazenou. Zbývá tedy uhradit částku 12.300 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávek na žalobce, je tento oprávněn pohledávky vymáhat. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud proto žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 12.300 Kč s úrokem s prodlením ve výši 8,05 % ročně od 19. 5. 2020, neboť žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a neučinil tak ani po té, co byl právním zástupcem žalobce vyzván k jejich uhrazení předžalobní upomínkou ze dne 11. 5. 2020 s lhůtou k plnění do 18. 5. 2020, žalovaný se tak ke dni 19. 5. 2020 dostal do prodlení a žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úrok z prodlení. Soud přiznal úrok ve výši nižší než zákonné, neboť žalobce v řízení nárokoval úroky v této sazbě. Ve zbývajícím rozsahu uvedeném ve výroku II., soud žalobu zamítl. 13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu