116 C 26/2022-24 — Městský soud v Brně

Žalobou doručenou soudu dne 25. 11. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.230 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 4. 8. 2018 a částku ve výši 2.601,45 Kč představující smluvní pokutu. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Dne 4. 8. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které byly žalovanému v hotovosti poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7.000 Kč. Jejich převzetí žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 14 měsíčních splátek ve výši 910 Kč celkovou částku ve výši 13.020 Kč. Tato částka byla tvořena úvěrem ve výši 7.000 Kč a náklady spotřebitelského úvěru ve výši [částka] Náklady spotřebitelského úvěru představoval součet úroků z úvěru s úrokovou sazbou ve výši 28 % ročně, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 280 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši [částka] a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 2.240 Kč. Splátky byly splatné k 4. dni kalendářního měsíce, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 4. 10. 2019. Žalovaný se pro případ, že by poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátil, zavázal dle čl. V.4 smlouvy zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný splátky řádně a včas nehradil, když zaplatil pouze částku v celkové výši 8.790 Kč, která byla započítána na úhradu jednotlivých položek dle předpisu splátek, jenž tvořil přílohu smlouvy o úvěru. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 4. 8. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl v době uzavření smlouvy svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost, žil v obecním/státním bytě standardního vybavení, ve kterém nebydlela žádná další výdělečně činná osoba. Žalovaný byl na dobu určitou do [datum] zaměstnán u uvedeného zaměstnavatele jako [anonymizováno] s měsíčním příjmem [částka], což mělo být dle políček zatrhnutých v žádosti ověřeno výplatními páskami, pracovní smlouvou a fakturami. Žalovaný byl současně OSVČ s měsíčním příjmem ve výši [částka]. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly vyčísleny na částku [částka] a byly tvořeny náklady na bydlení (nájem, fond oprav) ve výši [částka] a náklady na stravování a výživné ve výši [částka]. Výdaje měly být dle zatrhnutých políček ověřeny smlouvami a dokladem SIPO. Disponibilní zůstatek žalovaného tak byl zjištěn ve výši [částka]. Ke dni 28. 9. 2018 byla část závodu společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], která následně na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2021, s účinností k témuž dni, postoupila pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 5. 8. 2021, které bylo dle předloženého podacího archu žalovanému odesláno dne 9. 8. 2021. Žalovaný byl k zaplacení zbývající dlužné částky vyzván dopisem ze dne 17. 8. 2021. Dne 12. 10. 2021 navštívil žalovaného terénní pracovník žalobce. Právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne 6. 9. 2021 a předžalobní upomínkou ze dne 18. 10. 2021, která byla dle předloženého podacího archu odeslána dne 20. 10. 2021. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 4.230 Kč s úrokem z prodlení od 20. 7. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 712,73 Kč za období od 5. 10. 2019 do 11. 6. 2021, účelně vynaložené náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč (dopis ze dne 17. 8. 2021 a návštěva terénního pracovníka) a smluvní pokuty ve výši 2.601,45 Kč za období od 5. 10. 2019 do 11. 6. 2021. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Dle předložené žádosti o úvěr právní předchůdce žalobce ověřil finanční situaci žalovaného pouze na základě pracovní smlouvy, výplatních pásek a blíže nespecifikovaných faktur, neboť jiné dokumenty sloužící k ověření nebyly v žádosti vyznačeny. Není však nijak doloženo, jakým způsobem právní předchůdce žalobce ověřil tvrzený příjem žalovaného ve výši [částka] z podnikání, který je hlavním příjmem žalovaného, když doložený příjem ze závislé činnosti činí [částka] a jeho trvání bylo pouze do [datum]. Právní předchůdce žalobce se tak spokojil pouze s částečným ověřením příjmů žalovaného, a to ještě časově omezeného vedlejšího příjmu. Blíže nezkoumal hlavní příjem žalovaného a neověřoval si, zda uváděná částka ve výši [částka] alespoň částečně odpovídá skutečnosti (např. daňové přiznání). Za situace, kdy právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl finanční prostředky, aniž by se nezajímal o to, jakým způsobem bude žalovaný po skončení pracovního poměru splácet a zda bude schopen splácet po celou dobu trvání smluvního vztahu, nelze říci, že by postupoval s odbornou péčí. Naopak se jeví jeho počínání jako lehkomyslné, když mu stačilo doložení příjmu ve výši [částka]. Pouhé doplnění čísel do formuláře žádosti o úvěr, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu je smlouva s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 580 ve spojení s § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Jelikož je smlouva absolutně neplatná, je třeba na plnění, které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému, hledět jako na bezdůvodné obohacení na straně žalované (§ 2991 občanského zákoníku). Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši 7.000 Kč, přičemž dle tvrzení žalobce žalovaný částku ve výši 8.790 Kč již uhradil. Žalovaný tedy zaplatil nejen poskytnutý úvěr ve výši 7.000 Kč, ale i dalších 1.790 Kč navíc. Na základě uvedeného soud žalobu zamítl, neboť poskytnuté peněžní prostředky žalovaný vrátil a nárok na zaplacení nákladů úvěru a smluvní pokuty žalobci nevznikl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, avšak žádné účelně vynaložené náklady řízení mu nevznikly. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.