116 C 274/2021-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.000 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 12. 8. 2019. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 12. 8. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut v hotovosti bezúčelový úvěr ve výši 14.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 25.200 Kč sestávající se z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 14.000 Kč, úroku ve výši 2.800 Kč, administrativního poplatku ve výši 2.800 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.600 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 420 Kč. První splátka byla splatná ke dni 19. 8. 2019, poslední ke dni 5. 10. 2020. Žalovaný jednorázovou platbou dne 15. 8. 2019 zaplatil pouze částku ve výši 2.500 Kč. Uhrazenou částku právní předchůdce žalobce započetl v částce 1.940,02 Kč na částečnou úhradu úroku a v částce 559,98 Kč na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek. Z karty zákazníka žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy žil v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost a pracoval jako kuchař u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 13.608 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za měsíce duben až červen 2019 a pracovní smlouvou. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 9.100 Kč a byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši 4.600 Kč a osobními výdaji ve výši 4.500 Kč. Disponibilní zůstatek žalovaného tak byl zjištěn ve výši 4.508 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 22. 2. 2021. Žalovaný žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 13. 5. 2021, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 14. 5. 2021. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 14.000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 6. 10. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021 z částky 14.000 Kč v celkové výši 327,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 18,87 % za období od 6. 10. 2020 do data postoupení 15. 1. 2021 z částky 14.000 Kč v celkové výši 748,51 Kč, úroku z prodlení od 16. 1. 2021 do zaplacení z částky 14.000 Kč a úroku z úvěru ve výši 18,87 % od 16. 1. 2021 do zaplacení. Dle čl. 1 4. smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 32,15 % ročně, žalobce však požaduje úrok ve výši 18,87 % ročně. Zaplacení zbývající částky ve výši 8.700 Kč na poplatcích a úroku žalobce nepožaduje. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dosahoval dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jeho měsíčními výdaji a zůstával mu tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by celá uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatná. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl uzavřením úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dohodnuté peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil, když uhradil pouze částku 2.500 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. 8. Soud však shledal smlouvu neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku v části ujednání o administrativním poplatku ve výši 2.800 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 5.600 Kč, neboť tyto poplatky v celkové výši 8.400 Kč představují 60 % z částky poskytnutého úvěru. Výše těchto poplatků je tak zcela nepřiměřená, a proto soud ujednání o těchto poplatcích považuje za neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). 9. Z výše uvedeného důvodu dospěl soud k závěru, že na základě uzavřené smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobce vrátit pouze poskytnuté peněžní prostředky ve výši 14.000 Kč a úrok ve výši 2.800 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil částku ve výši 2.500 Kč, zbývá tak uhradit částku ve výši 14.300 Kč, přičemž žalobce zaplacení zbývající částky ve výši 300 Kč na úroku nepožaduje. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně má žalobce právo na úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, když dle čl. 1 4. smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 32,15 % ročně, žalobce však požaduje úrok ve výši 18,87 % ročně. 10. Žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 14.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení a s úrokem ve výši 18,87 % ročně od 16. 1. 2021 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 327,25 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 748,51 Kč. 11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř., ve spojení s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“). Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty přes 10.000 Kč do 30.000 Kč částku 300 Kč (§14b odst. 1 bod 2 AT). Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 1.200 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 252 Kč. Žalobci byla také přiznána náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. 12. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.