116 C 283/2021-32 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 13.300 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 12. 2017. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným 7. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut hotovostní bezúčelový úvěr ve výši 15.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku v celkové výši 27.000 Kč, sestávající se z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15.000 Kč, úroku ve výši 3.000 Kč, administrativního poplatku ve výši 3.000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, a to v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. První splátka byla splatná ke dni 14. 12. 2017, poslední ke dni 31. 1. 2019. Dle předložené tabulky úhrad žalovaný nepravidelnými splátkami v různé výši zaplatil pouze částku 10.400 Kč, přičemž poslední úhrada byla provedena dne 16. 8. 2018. Uhrazenou částku právní předchůdce žalobce započetl v částce 3.000 Kč na úhradu úroku, v částce 3.000 Kč na administrativní poplatek, v částce 2.200 Kč na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek a v částce 1.700 Kč na částečnou úhradu jistiny. Z karty zákazníka žádost o zápůjčku ze dne 7. 12. 2017 soud zjistil, že žalovaný ke dni uzavření smlouvy žil společně s partnerkou v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost, pracoval jako skladník u označeného zaměstnavatele s čistým měsíčním příjmem ve výši 17.000 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za měsíce září a říjen 2017. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 7.000 Kč a byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši 4.000 Kč (tj. ½ nájmu) a osobními výdaji ve výši 3.000 Kč. Použitelný příjem žalovaného tak byl zjištěn ve výši 10.000 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 13. 12. 2019. Žalovaný žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 3. 9. 2020, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána dne 4. 9. 2020. Žalobce tak požaduje zaplacení zbývající části jistiny ve výši 13.300 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 8. 2. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019 z částky 13.300 Kč v celkové výši 1.062,61 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19,52 % za období od 1. 2. 2019 do data postoupení 29. 11. 2019 z částky 13.300 Kč v celkové výši 2.177,89 Kč, úroku z prodlení od 30. 11. 2019 do zaplacení z částky 13.300 Kč a úroku z úvěru ve výši 19,52 % od 30. 11. 2019 do zaplacení. Dle čl. 1 4. smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 32,15 % ročně, žalobce však požaduje úrok ve výši 19,52 % ročně. Zaplacení zbývající částky ve výši 3.800 Kč na poplatku za hotovostní inkaso splátek žalobce nepožaduje. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalovaný dosahoval dostatečného příjmu z pracovního poměru v porovnání s jeho měsíčními výdaji a zůstával mu tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by celá uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného neplatná. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl však soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným vznikl uzavřením úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému dohodnuté peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaný však tuto svoji povinnost porušil, když nepravidelnými platbami v různé výši uhradil pouze částku 10.400 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. 8. Soud shledal smlouvu neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku v části ujednání o administrativním poplatku ve výši 3.000 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.000 Kč, neboť tyto poplatky v celkové výši 9.000 Kč představují 60 % z částky poskytnutého úvěru. Výše těchto poplatků je tak zcela nepřiměřená k výši poskytnutého úvěru (15.000 Kč) a době trvání (60 týdnů). Smlouva navíc byla uzavřena adhézním způsobem na formuláři a předtištěném vzoru, který neumožňoval žalovanému jakoukoliv modifikaci. Žalovanému tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání o poplatcích vnuceno. Smyslem ujednání týkajícího se poplatků tak bylo pouze umělé navyšování zisku právního předchůdce žalobce, když ani nebyly uvedeny žádné zvýšené náklady právního předchůdce žalobce na poskytnutí úvěru. Zároveň takové ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalovaného jako spotřebitele. Soud má tedy za to, že ujednání ohledně poplatků je s ohledem na jejich zcela nepřiměřenou výši neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). 9. Soud dospěl k závěru, že na základě uzavřené smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku byl žalovaný povinen právnímu předchůdci žalobce vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč společně s úrokem ve výši 3.000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaný uhradil pouze částku ve výši 10.400 Kč, zbývá tak uhradit částku ve výši 7.600 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně má žalobce právo na úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, když dle čl. 1 4. smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 32,15 % ročně, žalobce však požaduje úrok ve výši 19,52 % ročně. 10. Z důvodu, že ujednání ve smlouvě týkající se poplatků jsou neplatná, provedl soud novou kapitalizaci úroků a úroků z prodlení za žalobcem požadovaná období. Úrok ve výši 19,52 % ročně z částky 7.600 Kč za období od 1. 2. 2019 (ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky) do 29. 11. 2019 (dne postoupení pohledávky) činí částku 1.227,46 Kč. Úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7.600 Kč za období od 8. 2. 2019 do 29. 11. 2019 činí částku 598,89 Kč. 11. Jelikož žalovaný v řízení neuvedl, že by dlužnou částku žalobci uhradil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 7.600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,52 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 598,89 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1.227,46 Kč. 12. Ve zbývajícím rozsahu, a to co do částky 5.700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a s úrokem ve výši 19,52 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, co do kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 463,72 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 950,43 Kč byla žaloba zamítnuta. 13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud