116 C 310/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobou doručenou soudu dne 17. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 45.588,75 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacených zápůjček, které byly žalovanému poskytnuty na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 14. 12. 2018 a smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 4. 2019. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovaným dne 14. 12. 2018 smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka výši 24.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 24 měsíčních splátek ve výši 1.971 Kč, poslední splátka ve výši 1.962 Kč, celkovou částku ve výši 47.295 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 24.000 Kč a poplatkem ve výši 23.295 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, tj. částku ve výši 7.910 Kč; částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 9.051 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 6.334 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 14. 12. 2020. 5. Z předložené tabulky umoření vztahující se ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný sjednané splátky řádně a včas nehradil, když nepravidelnými platbami ve výši 2.000 Kč zaplatil pouze částku 8.000 Kč, kterou v částce 4.412,25 Kč právní předchůdce žalobce započetl na úhradu jistiny. Poslední splátka byla uhrazena dne 10. 4. 2019, přičemž již první splátka byla uhrazena po datu splatnosti. 6. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 14. 12. 2018 soud zjistil, že žalovaný byl ke dni uzavření smlouvy ženatý a žil ve spolubydlení, neměl žádnou vyživovací povinnost a pobíral invalidní důchod. Čistý příjem žalovaného byl uveden ve výši 9.530 Kč, další příjem domácnosti byl uveden ve výši 10.100 Kč, celkový příjem byl zjištěn ve výši 19.630 Kč. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny bez bližší specifikace v částce 3.600 Kč a částce 2.000 Kč, jež představovala splátku zápůjčky u jiné společnosti. Nebylo zatrhnuto žádné políčko označující dokumenty, kterými měly být ověřeny příjmy a výdaje žalovaného. 7. Dne 10. 4. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva [číslo]“). Na základě smlouvy [číslo] byla žalovanému poskytnuta zápůjčka výši 26.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaný stvrdil podpisem smlouvy [číslo]. Žalovaný se zavázal vrátit v hotovosti formou 18 měsíčních splátek ve výši 2.611 Kč, poslední splátka ve výši 2.601 Kč, celkovou částku ve výši 46.988 Kč. Tato částka byla tvořena zápůjčkou ve výši 26.000 Kč a poplatkem ve výši 20.988 Kč. Poplatek představoval součet úroků s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, tj. částku ve výši 6.372 Kč; částky za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 8.888 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5.728 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 10. 10. 2020. 8. Z předložené tabulky umoření vztahující se ke smlouvě [číslo] soud zjistil, že žalovaný neuhradil ničeho. 9. Ze zákaznické karty – žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 10. 4. 2019 soud zjistil, že žalovaný byl ženatý a žil v nájmu, neměl žádnou vyživovací povinnost a pobíral invalidní důchod. Čistý příjem žalovaného byl uveden ve výši 10.333 Kč, dále pak byl uveden neupřesněný ostatní příjem ve výši 6.300 Kč a další příjem domácnosti ve výši 15.900 Kč, celkový příjem byl zjištěn ve výši 32.533 Kč. Odhadované měsíční výdaje byly uvedeny bez bližší specifikace v částce 4.900 Kč a částce 1.971 Kč, jež představovala splátku zápůjčky u právního předchůdce žalobce. Dle zatrhnutého políčka byly příjmy ověřeny výměrem důchodu. 10. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 soud zjistil, že s účinností k témuž dni postoupil právní předchůdce žalobce obě pohledávky na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021, které bylo žalovanému odesláno dle předloženého podacího lístku dne 25. 1. 2021. 11. Žalovaný žalobci dlužné částky z obou smluv nezaplatil ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 28. 6. 2021, která byla žalovanému dle předloženého podacího lístku odeslána téhož dne. Žalobce tak na základě smlouvy [číslo] požaduje zaplacení jistiny ve výši 19.588,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 10. 5. 2019 do data postoupení 18. 12. 2020 z částky 19.588,75 Kč v celkové výši 3.124,81 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 % za období od 15. 12. 2020 do data postoupení 18. 12. 2020 z částky 19.588,75 Kč v celkové výši 63,12 Kč, úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 19.588,75 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 19.588,75 Kč. Na základě smlouvy [číslo] pak žalobce požaduje zaplacení jistiny ve výši 26.000 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 24. 10. 2019 do data postoupení 18. 12. 2020 z částky 26.000 Kč v celkové výši 3.047,78 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 29 % za období od 11. 10. 2020 do data postoupení 18. 12. 2020 z částky 26.000 Kč v celkové výši 1.445,17 Kč, úroku z prodlení od 19. 12. 2020 do zaplacení z 26.000 Kč, úroku z úvěru ve výši 29 % od 19. 12. 2020 do zaplacení z částky 26.000 Kč. Zaplacení zbývajících dlužných částek na poplatcích z obou smluv žalobce nepožaduje. 12. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvy jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením jednotlivých smluv s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 AS 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). 13. Z žalobcem doložených listin soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí, když dostatečně neposoudil schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet. Dle předložených zákaznických karet se právní předchůdce žalobce zabýval pouze příjmovou stránkou žalovaného, která však byla ověřena předložením příslušných dokumentů pouze v případě smlouvy [číslo] to ještě jen částečně (pouze invalidní důchod). Právní předchůdce žalobce blíže nezkoumal výdaje žalovaného. V situaci, kdy žalovaný již v době uzavírání smluv byl povinen splácet jiné zápůjčky, o vyšší zápůjčky žádal v krátkém časovém rozmezí, když mezi uzavřením 1. a 2. smlouvy uplynuly jen 4 měsíce, při uzavírání smlouvy [číslo] žalovaný dříve uzavřenou smlouvu splácel nepravidelně, měl právní předchůdce žalobce klást větší důkaz na zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Zaměřit se na jeho reálné příjmy a výdaje, skutečný disponibilní zůstatek a schopnost žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet po celou dobu trvání smlouvy. Výdaje v přibližné výši 3.600 Kč, resp. 4.900 Kč, na uspokojování základních potřeb žalovaného, který žije ve spolubydlení/nájmu a je invalidní důchodce, lze považovat za těžko uvěřitelné. S ohledem na uvedené, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nepostupoval s odbornou péčí a dostatečně neprověřil úvěruschopnost žalovaného. Z tohoto důvodu jsou obě smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na § 580 ve spojení s § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). 14. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege) a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. 15. J