116 C 35/2022-24 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 22. 12. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.235 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 27. 4. 2020. Pro případ prodlení s vrácením poskytnutého úvěru se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Jelikož žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátil a dostal se do prodlení, požadoval žalobce zaplacení jistiny ve výši 4.500 Kč s úrokem z prodlení od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 491,92 Kč za období od 28. 4. 2020 do 1. 6. 2021, kapitalizovaný úrok ve výši 150 Kč, náklady mimosoudního vymáhání ve výši 256 Kč a smluvní pokutu za období od 28. 4. 2020 do 18. 5. 2021 v kapitalizované výši 1.735 Kč, když pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena na základě dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021. 2. Podáním ze dne 5. 5. 2022 vzal žalobce svůj návrh co do kapitalizovaného úroku ve výši 150 Kč a co do částky 1.735 Kč na smluvní pokutě zpět s odůvodněním, že nedisponuje důkazními prostředky k prokázání skutečnosti, že před uzavřením smlouvy byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, jakožto žadatele o úvěr. Soud návrhu žalobce vyhověl a dle § 96 odst. 1 a 2 věty prvé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) řízení v uvedeném rozsahu zastavil (výrok I.). Souhlas žalovaného nebyl zjišťován, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 3 a 4 o.s.ř.). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. 5. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], [IČO]) prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřel dne 26. 2. 2020 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.500 Kč Smlouva byla uzavřena tak, že se žalovaný nejdříve zaregistroval a uvedl požadované registrační údaje. Pro dokončení registrace zaslal žalovaný dne 26. 2. 2020 z účtu č. [bankovní účet] vedeného na jeho jméno verifikační platbu ve výši 1 Kč, uvedené je zřejmé z předloženého bankovního výpisu. Následně právní předchůdce žalobce zaslal na uvedený bankovní účet dne 26. 2. 2020 částku ve výši 4.500 Kč, jak vyplývá z předloženého výpisu z účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit do 27. 4. 2020. Žalovaný poskytnutý úvěr řádně a včas nevrátil. Dle předloženého výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky byl žalovanému dne 3. 8. 2021 zaslán obyčejný dopis, za který si žalobce účtuje poplatek ve výši 39 Kč, a dne 8. 7. 2021 byla uskutečněna cesta pověřeného terénního pracovníka na kontaktní adresu žalovaného, za tuto cestu žalobce požaduje náhradu nákladů ve výši 217 Kč. Výše uvedených nákladů vyplývala z dopisu ze dne 7. 7. 2021. Z dohody o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021, s účinností ke dni 14. 6. 2021, soud zjistil, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byl žalovaný informován v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021. Žalovaný neuhradil ničeho a neučinil tak ani na základě výzvy právního zástupce žalobce před podáním žaloby ze dne 9. 11. 2021, která byla dle předloženého podacího archu odeslána dne 11. 11. 2021. Žalobce tak po částečném zpětvzetí žaloby požaduje zaplacení částky ve výši 4.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4.500 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 491,92 Kč za období od 28. 4. 2020 do 1. 6. 2021 a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. 6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je pouze částečně důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel, žalovaný jako spotřebitel. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným však nevznikl žádný závazek, ze kterého by právnímu předchůdci žalobce plynula povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky, když uzavíraná úvěrová smlouva byla neplatná, jelikož právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce poskytl dne 26. 2. 2020 na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši 4.500 Kč, které žalovaný do dnešního dne nevrátil. Z tohoto důvodu soud posoudil nárok žalobce z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), když žalovaný na svůj účet obdržel od právního předchůdce žalobce peněžní prostředky bez právního důvodu, a je proto povinen tyto vydat. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn vymáhat vydání bezdůvodného obohacení. Jelikož žalovaný v řízení neuvedl, že by požadovanou částku žalobci zaplatil a ani jinak nárok žalobce nerozporoval, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 4.500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení. Soud žalobci přiznal právo na úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a také nárok na kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 491,92 Kč, neboť žalovaný obdržel peněžní prostředky na svůj bankovní účet a byl si vědom, že dle uzavírané smlouvy má úvěr vrátit do dne 27. 4. 2020. 7. Pokud jde o nárok na úhradu částky ve výši 256 Kč představující náklady žalobce spojené s mimosoudním vymáháním pohledávky, tento soud výrokem III. rozsudku zamítl, kdy nemá za prokázané, že by byly ze strany žalobce vynaloženy takové náklady, které by odpovídaly obsahu výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 21. 12. 2021 a rovněž nebylo prokázáno, že by žalovaný byl s vyčíslením nákladů v dopise ze dne 7. 7. 2021 vůbec seznámen. 8. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř. dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu ve věci z úspěchu v celém sporu včetně příslušenství. Při určování míry úspěchu vycházel soud ze stavu ke dni vyhlášení rozsudku (25. 7. 2022). Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem II., tedy částkou ve výši 5.492 Kč (včetně úroků), ohledně které soud žalobě ve výroku II. vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem I. a III., tedy částkou ve výši 2.141 Kč. Žalobce proto byl úspěšný v rozsahu 72 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v rozsahu 28 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu v rozsahu 44 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a dále náklady právního zastoupení. Ty jsou tvořeny odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále je„ AT“) Sazba za úkon právní služby do podání návrhu na zahájení řízení činí u tarifní hodnoty do 10.000 Kč částku 200 Kč. Soud přiznal náhradu nákladů za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé § 11 odst. 1 písm. a), d) AT). Dále byla žalobci přiznána paušální částka jako náhrada výdajů ve výši 100 Kč za každý z úkonů právní služby do podání návrhu (§14b odst. 5 písm. a) AT). Právní zástupce žalobce je plátcem DPH, proto byla částka 900 Kč navýšena o 21 % DPH, tj. o částku ve výši 189 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu nákladů v částce 655 Kč, která odpovídá 44 % účelně vynaložených nákladů řízení. 9. Povinnosti stanovené tímto rozsudkem soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. 10. Dle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.