116 C 58/2022-58 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 13. 11. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 11.720 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených splátek úvěru, který byl žalované poskytnut na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 8. 2017. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce ([právnická osoba], [IČO]) uzavřel s žalovanou 17. 8. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“). Na základě smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr v hotovosti ve výši 8.000 Kč, přičemž převzetí peněžních prostředků žalovaná stvrdila podpisem smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit částku v celkové výši 13.920 Kč, sestávající se z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 8.000 Kč, úroku ve výši 1.120 Kč, poplatku ve výši 1.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 240 Kč Poslední splátka byla splatná ke dni 27. 9. 2018. Dle čl. 1 4. smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 23,72 % ročně. Z předložené tabulky soud zjistil, že žalovaná nepravidelnými splátkami v různé výši zaplatila pouze částku 2.200 Kč, kdy poslední úhrada byla provedena dne 19. 1. 2018. Uhrazenou částku právní předchůdce žalobce započetl v částce 1.120 Kč na úhradu úroku, v částce 543,47 Kč na poplatek a v částce 536,53 Kč na částečnou úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek. Z karty zákazníka žádost o zápůjčku ze dne 17. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy žila společně s partnerem v nájmu, neměla žádnou vyživovací povinnost a pobírala invalidní důchod ve výši 12.500 Kč, který představoval její jediný příjem, což bylo dle zatrhnutých políček v kartě zákazníka ověřeno výplatními páskami a dokladem o výměře důchodu. Měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 6.800 Kč a byly tvořeny výdaji na bydlení ve výši 3.000 Kč a osobními výdaji ve výši 3.800 Kč. Disponibilní zůstatek žalované tak byl zjištěn ve výši 5.700 Kč. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019, s účinností k témuž dni, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, které bylo žalované odesláno dle předloženého podacího lístku dne 13. 12. 2019. Žalovaná žalobci zbývající dlužnou částku nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky právního zástupce žalobce ze dne 30. 4. 2020, která byla žalované dle předloženého podacího lístku odeslána dne 1. 5. 2020. Žalobce tak požaduje zaplacení jistiny ve výši 8.000 Kč, zbývající částky na poplatku ve výši 1.056,53 Kč, zbývající částky na poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2.663,47 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za období od 5. 10. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019 z částky 8.000 Kč v celkové výši 842 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 23,72 % za období od 28. 9. 2018 do data postoupení 29. 11. 2019 z částky 8.000 Kč v celkové výši 2.256,04 Kč, úroku z prodlení od 30. 11. 2019 do zaplacení z částky 8.000 Kč a úroku z úvěru ve výši 23,72 % od 30. 11. 2019 do zaplacení. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel, žalovaná jako spotřebitel. Soud se proto nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů tak, jak mu ukládá § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (k tomu srovnej nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že s ohledem na výši týdenní splátky dosahovala žalovaná dostatečného příjmu v porovnání s jejími měsíčními výdaji a zůstával jí tak dostatek peněžních prostředků ke splnění závazků ze smlouvy. Soud tak nedospěl k závěru, že by celá uzavřená smlouva byla v důsledku nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované neplatná. 7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení však soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou vznikl uzavřením úvěrové smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku závazkový vztah. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované dohodnuté peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit v pravidelných měsíčních splátkách spolu s úroky a poplatky. Žalovaná však tuto svoji povinnost porušila, když nepravidelnými platbami v různé výši uhradila pouze částku 2.200 Kč. S ohledem na skutečnost, že v mezidobí došlo dle § 1879 a násl. občanského zákoníku k postoupení pohledávky na žalobce, je tento oprávněn pohledávku vymáhat. 8. Soud však shledal smlouvu neplatnou pro rozpor z dobrými mravy a veřejným pořádkem ve smyslu § 588 občanského zákoníku v části ujednání o administrativním poplatku ve výši 1.600 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.200 Kč, neboť tyto poplatky v celkové výši 4.800 Kč představují 60 % z částky poskytnutého úvěru. Smlouva navíc byla uzavřena adhézním způsobem na formuláři a předtištěném vzoru, který neumožňoval žalované jakoukoliv modifikaci. Žalované tak bylo v podstatě dané smluvní ujednání o poplatcích vnuceno. Smyslem ujednání týkajícího se poplatků tak bylo pouze umělé navyšování zisku právního předchůdce žalobce, když ani nebyly uvedeny žádné zvýšené náklady právního předchůdce žalobce na poskytnutí úvěru. Zároveň takové ujednání představuje značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran k újmě žalované jako spotřebitele. Soud má tedy za to, že ujednání ohledně poplatků je s ohledem na jejich zcela nepřiměřenou výši neplatné pro jednoznačný rozpor s dobrými mravy (k tomu srov. již nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 ze dne 26. 1. 2012). 9. Soud dospěl k závěru, že na základě uzavřené smlouvy dle § 2395 a násl. občanského zákoníku byla žalovaná povinna právnímu předchůdci žalobce vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 8.000 Kč společně s úrokem ve výši 1.120 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná uhradila pouze částku ve výši 2.200 Kč, zbývá tak uhradit částku ve výši 6.920 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, vzniklo žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku právo na úrok z prodlení, jehož výše vychází z § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Současně má žalobce právo na úroky z úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, když dle čl. 1 4. smlouvy byla úroková sazba sjednána ve výši 23,72 % ročně. 10. Z důvodu, že ujednání ve smlouvě týkající se poplatků jsou neplatná, provedl soud novou kapitalizaci úroků a úroků z prodlení za žalobcem požadovaná období. Úrok ve výši 23,72 % ročně z částky 6.920 Kč (8.000 Kč - 1.080 Kč, když částečná úhrada ve výši 1.120 Kč byla započtena na úhradu úroku) za období od 28. 9. 2018 (ode dne následujícího po splatnosti poslední splátky) do 29. 11. 2019 (dne postoupení pohledávky) činí částku 1.924,73 Kč. Úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 6.920 Kč za období od 5. 10. 2018 do 29. 11. 2019 činí částku 718,35 Kč. 11. Jelikož žalovaná v řízení neuvedla, že by dlužnou částku žalobci uhradila a ani jinak nárok žalobce nerozporovala, soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 6.920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 23,72 % ročně od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 718,35 Kč a kapitalizovaný úrok ve výši 1.924,73 Kč. 12. Ve zbývajícím rozsahu, a to co do částky 4.800 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1.080 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 1.080 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 123,65 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 331,31 Kč byla žaloba zamítnuta. 13. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o.s.ř., dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V souladu s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I. ÚS 2717/08 vycházel soud ohledně míry úspěchu v