117 C 150/2021-20 — Městský soud v Brně

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o půjčce ze dne 22. 5. 2005, na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. 2. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): 3. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([anonymizována dvě slova], [IČO]) a žalovaným byla dne 22. 5. 2005 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka 15 000 Kč s tím, že bude splácena 52 týdenními splátkami po 480 Kč Celkem tak měla být uhrazena částka 24 960 Kč, když zbytek byl částkou označenou jako souhrnný poplatek. Žalovaný svým podpisem stvrdil, že půjčka mu byla dne 22. 5. 2005 v hotovosti vyplacena (smlouva o půjčce [číslo]). Žalovaný uhradil částku 16 176 Kč. Pohledávka byla nejprve ke dni 1. 7. 2015 postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 25. 6. 2015 (smlouva o postoupení pohledávek + oznámení o postoupení pohledávky + podací arch). Následně byla pohledávka postoupena na žalobkyni smlouvou ze dne 24. 8. 2018, tato skutečnost byla žalovanému oznámena dopisem ze dne 12. 9. 2018 (smlouva o postoupení pohledávek + oznámení o postoupení pohledávky + poštovní podací arch). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k úhradě žalované částky (výzva ze dne 12. 4. 2021 včetně podacího archu). 4. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce (§ 657 a násl. občanského zákoníku). Právní předchůdkyně žalobkyně se touto smlouvou zavázala poskytnout žalovanému půjčku ve výši 15 000 Kč, přičemž žalovaný svým podpisem stvrdil, že půjčka mu byla dne 22. 5. 2005 v hotovosti vyplacena. Žalovaný se touto smlouvou zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jak půjčku ve výši 15 000 Kč, tak i souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč. 5. Soud se v této souvislosti zabýval otázkou platnosti ujednání o výši souhrnného poplatku a dospěl k závěru, že tento nárok požadovaný žalobkyní je částečně neplatný pro rozpor s dobrými mravy. 6. Protože předchůdkyně žalobkyně na základě předmětné smlouvy žalovanému poskytla částku 15 000 Kč, má právo na vrácení jistiny s úrokem ve výši 30 % z jistiny, tedy 4 500 Kč. Co se zbytku úroku ve výši 5 460 Kč týče, soud dospěl k závěru, že ujednání o odměně žalobkyně v této výši je neplatné podle ustanovení § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, pro rozpor s dobrými mravy a též pro rozpor se zákonem, a to konkrétně s ustanovením § 56 odst. 1 občanského zákoníku, neboť ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté na úvěru podle názoru soudu v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % z jistiny za dobu splatnosti úvěru, tedy za dobu dvanácti měsíců. Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“ – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky. Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). Protože žalobkyně tedy má právo na vrácení jistiny ve výši 15 000 Kč a úroku ve výši 4 500 Kč, soud žalobě jako částečně důvodné vyhověl ohledně částky 3 324 Kč – částka, které zbývá žalovanému doplatit (uhradil 16 176 Kč). Protože se žalovaný s úhradou svého dluhu dostal do prodlení, zavázal ho soud rovněž k zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku ve spojení s § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Vzhledem k postoupení pohledávky za žalovaným z právní předchůdkyně žalobkyně až na žalobkyni, má pak žalovaný tuto povinnost nyní k žalobkyni. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). 7. S ohledem na uvedené závěry, soud žalobu ohledně části úplaty sjednané v rozporu se zákonem a dobrými mravy, tedy v částce 5 460 Kč spolu s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl. 8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto výrokem III. v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalovaný byl sice ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. 9. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.