119 C 120/2022-73 — Městský soud v Brně

Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 6.064 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21.5.2014 uzavřel s žalovanou dodatek ke smlouvě o účtu, na základě které poskytl žalované úvěr formou kontokorentu, čímž umožnil žalované povolené přečerpání jejího účtu do úvěrového limitu. Před uzavřením smlouvy žalobce prověřil schopnost žalované úvěr splácet. Žalovaná se zavázala splácet peněžní prostředky nejméně jedenkrát v období 6 měsíců a dále se zavázala splácet smluvené úroky z vyčerpaných peněžních prostředků ke konci každého kalendářního měsíce, dále hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaná neplnila své povinnosti řádně a včas, dostala se do prodlení s plněním splátek, byla vyzvána k úhradě dlužných částek. S ohledem na nepnění povinností žalované žalobce využil svého práva a celou pohledávku za žalovanou prohlásil za splatnou ke dni 30.1.2019. Podanou žalobou se žalobce domáhá dlužné částky, která je tvořena jistinou ve výši 5.000 Kč, poplatků ve výši 1.064 Kč, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 3.103,46 Kč, a kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.303 Kč. Poplatky představují poplatky za služby spojené s kontokorentem ve výši 114 Kč, poplatku za zaslanou upomínku ve výši 300 Kč, poplatku za výzvy celkem ve výši 1.650 Kč. Celková výše poplatků činila 2.064 Kč, tato částka byla částečně snížena o dílčí úhradu žalovanou ze dne 18.2.2019 ve výši 500 Kč a ze dne 27.3.2019 ve výši 500 Kč, celkem tedy požaduje žalobce zaplacení částky ve výši 1.064 Kč. Přes předžalobní výzvu ze dne 3.11.2021 žalovaná dosud žalobci ničeho neuhradila. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Z žádosti o kontokorent ze dne 20.5.2014 soud zjistil, že žalovaná požádala žalobce o poskytnutí kontokorentu s výší 5.000 Kč, a to z účtu č. [bankovní účet]. Uvedla zde rovněž své příjmové poměry. Z oznámení o poskytnutí kontokorentu ze dne 21.5.2014 soud zjistil, že žalobce vyhověl žádosti žalované o poskytnutí kontokorentu. Zaslal jí předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru a rovněž dokument vysvětlení předsmluvních informací a základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěrů poskytovaných žalobcem. Obě listiny žalovaná podepsala dne 20.5.2014, čímž osvědčila skutečnost, že se s nimi seznámila. Z žádosti o založení osobního účtu ze dne 17.7.2013 soud zjistil, že žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o vedení účtu. Žalobce vedl pro žalovanou běžný účet. Z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [číslo] soud zjistil, že žalobce využil svého práva z důvodu prodlení žalované se splátkami a prohlásil celý dluh žalované vůči žalobci za splatný. Z dodejky soud zjistil, že tato listina byla žalované doručena. Z výzvy ze dne 6.12.2018 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k plnění, rovněž tak předžalobní výzvou ze dne 15.11.2018 včetně dodejky. Tato byla žalované doručena dne 29.11.2018. Z předžalobní upomínky zástupce žalobce ze dne 30.11.2021 včetně poštovního podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu. Z podmínek pro kontokorent formou dodatku ke smlouvě o účtu soud zjistil, že žalovaná byla prostřednictvím obchodních podmínek informována o podmínkách poskytnutí kontokorentu. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém rozsahu důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky vznikl závazkový vztah ve smyslu ust. § 2665. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), na základě kterého žalobce, který vedl pro žalovanou účet, jí umožnil výběr v hotovosti, přestože na účtu není dostatek peněžních prostředků. Na tento právní vztah se přiměřeně použijí ustanovení občanského zákoníku upravující smlouvu o úvěru dle ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Žalovaná se zavázala ve sjednaných lhůtách vrátit žalobci poskytnuté peněžní prostředky nad rámec skutečného stavu na jejím běžném účtu včetně sjednaných úroků. Žalovaná svojí povinnost v celém rozsahu nesplnila, proto žalobci vzniklo právo po žalované požadovat vrácení dlužné částky včetně sjednaných úroků (ust. § 1802 občanského zákoníku) a rovněž sjednané poplatky vyplývající z dohody žalobce a žalované. S ohledem na prodlení žalované vznikl žalobci nárok na příslušenství představované zákonným úrokem z prodlení ve smyslu ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.. v délce tří dnů. Dle ustanovení § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V souladu s citovaným ustanovením použil soud zkrácené formy odůvodnění rozsudku. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně úspěšnému žalobci přísluší plná náhrada nákladů řízení v částce 1.489 Kč. Tato částka se sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, 3 úkonů právní služby po 200 Kč, podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., neboť se jedná o podání zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru, uplatněné opakovaně týmž žalobcem, peněžité plnění, které je předmětem řízení nepřevyšující 50.000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení, 3 režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, písemné podání soudu, výzva k plnění) ve smyslu ustanovení § 14 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., DPH ve výši 189 Kč.