119 C 156/2022-67 — Městský soud v Brně

Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18.935,05 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] splatnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla, a to ze dne 31.7.2020. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 15.800 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit právnímu předchůdci žalobce částku v celkové výši 18.921 Kč s příslušenstvím do 6.8.2020 Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalovaný uhradil kontrolní přeplatek 1 Kč, jako verifikační platbu. Na tento bankovní účet, ze kterého odeslal žalovaný verifikační platbu, odeslal právní předchůdce žalobce verifikační platbu ve výši 15.800 Kč, takto žalovaný úvěr čerpal. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, žalobce se tedy domáhá zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% z dlužné jistiny za každý den prodlení dle odst. 4 strany 3 smlouvy a rovněž paušální náhrady nákladů spojených především s upomínáním a odesíláním písemných upomínek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8.12.2021 účinné ke dni 10.12.2021 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 16.12.2021. Podanou žalobou se žalobce domáhá zaplacení částky v celkový výši 19.529 Kč, která sestává z nesplacené jistiny ve výši 12.987 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 6.392 Kč, neuhrazené paušální náhrady nákladů ve výši 150 Kč. Dále příslušenství představovaného zákonným úrokem z prodlení a částku ve výši 250 Kč představující účelně vynaložené náklady mimosoudního řízení. Přes předžalobní upomínku žalovaný dosud žalobci neuhradil ničeho. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil, že tyto prostředky komunikace na dálku uzavřel právní předchůdce žalobce s žalovaným dne 31.7.2020, předmětem byl úvěr ve výši 15.800 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit částku v celkové výši 18.921 Kč do 6.8.2020, RPSN sjednáno ve výši 2. 461,8%, délka splatnosti půjčky byla sjednána v délce 30 dní. Z výpisu z OR vedeného Krajským soudem v Hradci Králové oddíl C vložka [číslo] soud zjistil, že žalobce je společnost s ručeným omezeným, mezi jehož předmět podnikání patří mimo jiné zprostředkovací činnost v oblasti pojišťovnictví a činnost účetních poradců, vedení účetnictví a daňové evidence. Z obchodních podmínek [právnická osoba], tedy právního předchůdce žalobce soud zjistil, že žalovaný byl právním předchůdcem informován o obecných podmínkách poskytování úvěru právním předchůdcem žalobce. Z upomínky ze dne 20.8.2020 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, stejně tak z opakované výzvy k úhradě ze dne 6.9.2020 a rovněž z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 17.9.2020, kterou žalovanému zaslal právní předchůdce žalobce. Z dopisu ze dne 16.12.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky. Žalobce vyzval žalovaného dne 12.1.2022 k úhradě dlužné částky a zástupce žalobce informoval dopisem ze dne 1.12.2020 o postoupení věci do právní kanceláře. Z předžalobní výzvy ze dne 7.4.2022 soud zjistil, že zástupce žalobce vyzval žalovaného k úhradě ještě před podáním žaloby. Z výpisu úkonu mimosoudního vymáhání pohledávek ze dne 25.4.2022 soud zjistil, že žalovanému byl odeslán obyčejný dopis dne 1.2.2022 a terénní pracovník věřitele navštívil žalovaného na adrese dne 28.1.2022. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že žalovanému byla dne 31.7.2020 odeslána na jeho účet částka ve výši 1.400 Kč, dne 21.7.2020 částka ve výši 1.400 Kč, dne 24.7.2020 částka 1.700 Kč, dne 28.7.2020 částka 2.000 Kč, dne 15.7.2020 částka 4.300 Kč, dne 7.7.2020 částka 5.000 Kč a z účtu, na který byly tyto částky poskytovány žalovaný dne 6.1.2016 zaplatil právnímu předchůdci žalobce 1 Kč. Z výpisu z poštovního podacího archu ze dne 17.12.2021 soud zjistil, že právní předchůdce žalobce odeslal žalovanému oznámení o postoupení pohledávky a z poštovního podacího archu ze dne 11.4.2022 soud zjistil, že zástupce žalobce odeslal žalovanému výzvu před podáním žaloby. Ze sdělení [právnická osoba] ze dne 7.11.2022 soud zjistil, že účet, na který byly poskytovány finanční prostředky a ze kterého byla zaplacena verifikační platba ve výši 1 Kč, majitelem tohoto účtu byl v rozhodném období žalovaný. Na základě takto zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne 7.7.2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] ve znění smlouvy téhož čísla ze dne 31.7.2020 ve smyslu ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník). Na základě této smlouvy poslal právní předchůdce žalobce žalovanému na jeho bankovní účet finanční prostředky v celkové výši 15.800 Kč. Právní předchůdce žalobce uzavřel smlouvu jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. Soud se tedy nejprve z úřední povinnosti (SDEU C [číslo] OPR-Finance) zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením Smluv posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Z předložených listinných důkazů však nevyplývá, že by právní předchůdce žalobce reálně nějak, natož pak s odbornou péčí, schopnost žalovaného úvěr splácet posoudil, kdy tvrzení žalobce obsažená v návrhu na zahájení řízení o vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného a o jejich ověřování nejsou žádným způsobem doložena. Za této situace tak nelze dospět k jinému závěru, než že právní předchůdce žalobce jakožto poskytovatel úvěru své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí nedostál a pokud této povinnosti nedostál, jsou Smlouvy s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatné, neboť jde o smlouvy, které svým účelem odporují zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019). Absolutní neplatnost právního jednání působí přímo ze zákona, a to od počátku, proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat následky předvídané smluvními stranami. Právním předchůdci žalobce tak právo na zaplacení požadovaného sjednaného úroku z úvěru a náhrad účelně vynaložených nákladů nevzniklo a nelze je tedy žalobci přiznat. V případě, že žalovaný na základě neplatné smlouvy převzal předmět plnění v celkové výši 15.800 Kč, převodem na svůj bankovní účet, je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ust. § 2991 a násl. občanského zákoníku). Žalobce v tomto směru tvrdil, že po částečném plnění ze strany žalovaného na jistinu zbývá uhradit částku 12.987 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do této výše, tj. jako rozdíl mezi částkou čerpanou a částkou již vrácenou. S ohledem na shora uvedené soud tedy žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit částku ve výši 12.987 Kč s příslušenstvím, jelikož žalovaný nesplnil svou povinnost týkají se uplatněného práva včas, dostal se do prodlení a je tak dle s ust. § 1970 občanského zákoníku povinen zaplatit žalobci z této částky úrok z prodlení. Vzhledem k tomu, že doba plnění pro nárok na vydání bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem a v posuzovaném případě nebyla ani účastníky dohodnuta, stává se závazek z bezdůvodného obohacení splatným bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele dle ust. § 1958 odst. 2 občanského zákoníku (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 5464/2016 ze dne 24.10.2018). Za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení lze v tomto směru považovat předžalobní výzvu z