13 C 36/2022-30 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 28. 6. 2021 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 900 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru ze dne 16. 9. 2018, [číslo] uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Žalovaná obdržela dne 16. 9. 2018 částku 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Příslušenství představoval úrok vyčíslený na částku 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost v částce 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 4 000 Kč. Na svůj dluh však žalovaná zaplatila toliko 5 100 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni a ta je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 10 000 Kč domáhala též obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení od 12. 11. 2019 (den následující po ukončení smlouvy) do jejího zaplacení (přičemž tyto úroky částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky) a dále částky 2 900 Kč spočívající v dlužném poplatku za hotovostní inkaso splátek v částce 2 866,61 Kč a dlužném poplatku za administrativní činnost v částce 33,39 Kč. 2. Žalovaná se k podané žalobě, ani přes výzvu soudu, která jí byla doručena dne 2. 8. 2022, nevyjádřila. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 4. Dne 16. 9. 2018 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, když tuto částku měla splácet v týdenních splátkách po 300 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 8 000 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalované lze dle předložené zákaznické karty považovat za dostatečné. Částka byla žalované předána v hotovosti v den uzavření smlouvy (text smlouvy v prvním rámečku). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne 15. 1. 2021 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalované ze dne 19. 2. 2021, podací lístek ze dne 22. 2. 2021). Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 13. 5. 2021 (výzva, podací lístek z 14. 5. 2021). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila celkem částku 5 100 Kč, přičemž poslední platbu uhradila dne 14. 1. 2019. 5. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. 6. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 16. 9. 2018 platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 10 000 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 8 000 Kč, tj. 80 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 80 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (60 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 7. Jelikož žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 10 000 Kč, je povinna ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tj. 3 000 Kč. Zaplatila-li žalovaná celkem 5 100 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 8 900 Kč, proto soud žalobě co do částky 8 900 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 900 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná se dostala do prodlení s placením svého dluhu. Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o příslušenství, žalovaná se zavázala po splatnosti dále platit úrok 19,40 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud jí proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. 8. Žaloba však musela být zamítnuta v části 4 000 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 9. Výrokem č. III. soud rozhodl o nákladech řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 69 % a náleží jí tak náhrada 38 % účelně vynaložených nákladů (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří odměna za zastupování za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, žaloba) ve výši 900 Kč (sazba odměny za jeden úkon činí 300 Kč, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu), náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 300 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.), náhradu DPH ve výši 252 Kč a soudní poplatek ve výši 800 Kč Celkem tedy částka 2 252 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 856 Kč (38 % z částky 2 252 Kč) uložil soud zaplatit žalované, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).