13 C 6/2022-53 — Městský soud v Brně

1. Žalobou ze dne 29. 4. 2022 se žalobkyně domáhala zaplacení částky 11 931,21 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o úvěru ze dne 5. 4. 2019 a 2. 7. 2019 a uzavřené mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Žalovaná obdržela dne 5. 4. 2019 částku 10 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v 60 týdenních splátkách po 300 Kč. Příslušenství představoval úrok vyčíslený na částku 2 000 Kč, poplatek za administrativní činnost v částce 2 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 4 000 Kč. Na svůj dluh však žalovaná zaplatila toliko 9 530 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni a ta je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny úvěru v částce 6 587,88 Kč domáhala též obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení od 30. 5. 2020 (den následující po ukončení smlouvy) do jejího zaplacení (přičemž tyto úroky částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky). Žalovaná obdržela dne 2. 7. 2019 částku 6 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s příslušenstvím v 60 týdenních splátkách po 180 Kč. Příslušenství představoval úrok vyčíslený na částku 1 200 Kč, poplatek za administrativní činnost v částce 1 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 2 400 Kč. Na svůj dluh však žalovaná zaplatila toliko 3 930 Kč. Právní předchůdce žalobkyně předmětnou pohledávku postoupil žalobkyni a ta je předmětem tohoto řízení. Žalobkyně se kromě nesplacené jistiny úvěru v 5 343,33 Kč domáhala též obchodního úroku a zákonného úroku z prodlení od 26. 8. 2020 (den následující po ukončení smlouvy) do jejího zaplacení (přičemž tyto úroky částečně kapitalizovala ke dni postoupení pohledávky). 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, přestože byla řádně obeslána na adresu trvalého pobytu. 3. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tato skutková zjištění (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.): 4. Dne 5. 4. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 10 000 Kč, když tuto částku měla splácet v týdenních splátkách po 300 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 8 000 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalované lze dle předložené zákaznické karty považovat za dostatečné. Částka byla žalované předána v hotovosti v den uzavření smlouvy (text smlouvy v prvním rámečku). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne 7. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalované ze dne 3. 2. 2022, podací lístek ze 4. 2. 2022). Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2022 (výzva, podací lístek z 16. 3. 2022). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila celkem částku 9 530 Kč, přičemž poslední platbu uhradila dne 5. 5. 2020. 5. Dne 2. 7. 2019 uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru ve výši 6 000 Kč, když tuto částku měla splácet v týdenních splátkách po 180 Kč společně s úroky a poplatky v souhrnné výši 4 800 Kč. Prověření úvěruschopnosti žalované lze dle předložené zákaznické karty považovat za dostatečné. Částka byla žalované předána v hotovosti v den uzavření smlouvy (text smlouvy v prvním rámečku). Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni dne 7. 1. 2022 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam pohledávek, oznámení žalované ze dne 3. 2. 2022, podací lístek ze 4. 2. 2022). Žalovaná byla k zaplacení svého dluhu vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 16. 3. 2022 (výzva, podací lístek z 16. 3. 2022). Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila celkem částku 3 930 Kč, přičemž poslední platbu uhradila dne 5. 5. 2020. 6. Právním posouzením dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko částečně. 7. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 5. 4. 2019 platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 10 000 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 8 000 Kč, tj. 80 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 80 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (60 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 8. Jelikož žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 10 000 Kč, je povinna ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplatky“ ve výši 30 % jistiny, tj. 3 000 Kč. Zaplatila-li žalovaná celkem 9 530 Kč, po započtení na celou výši platných poplatků zbývá na jistině uhradit částku 3 470 Kč, proto soud žalobě co do částky 3 470 Kč s příslušenstvím vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 3 470 Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná se dostala do prodlení s placením svého dluhu. Lhůtu k plnění soud určil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Pokud jde o příslušenství, žalovaná se zavázala po splatnosti dále platit úrok 24,69 % ročně a úrok z prodlení v zákonné výši (§ 2395 a § 1970 občanského zákoníku). Soud jí proto uložil i povinnost zaplatit žalobkyni příslušenství z přiznané částky od těch dní, od nichž žalobkyně příslušenství (byť částečně kapitalizované) žádala. 9. Žaloba však musela být zamítnuta v části 3 117,88 Kč s odpovídajícím příslušenstvím, neboť v této míře byl nárok žalobkyně pro rozpor sjednaných poplatků s dobrými mravy neopodstatněný. 10. Mezi předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla dne 2. 7. 2019 platně uzavřena smlouva o úvěru (§ 2395 a násl. občanského zákoníku) ve výši 6 000 Kč. Ujednání o„ poplatcích“ v souhrnné výši 4 800 Kč, tj. 80 % jistiny, je zcela nepřiměřené, věřiteli nevznikly žádné neobvyklé náklady, soud proto rozhodl tuto výši odměny úvěrujícího nepřipustit pro rozpor s dobrými mravy. Soud se ztotožňuje s ustálenou judikaturou v názoru, že sjednání odměny úvěrujícího ve výši 80 % jistiny za rok je zcela nemravné. Soud však musel podle ustanovení § 577 občanského zákoníku modifikovat neplatně sjednanou odměnu na výši, v níž by obstála požadavku dobrých mravů a současně odpovídala rovnosti stran tak, že úvěrující zcela jistě neměl v úmyslu uzavírat tyto smlouvy bezplatně. Ujednání o odměně ve výši zcela zjevně nepřiměřené částce poskytnuté původním věřitelem podle názoru soudu v rozporu s dobrými mravy a v rozporu s požadavkem dobré víry znamená k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, a to v části, v níž tato částka přesahuje 30 % jistiny za dobu trvání úvěrového vztahu (60 týdnů). Není přitom podstatné, jak poskytovatel úvěru svou odměnu ve smlouvě označí (typicky jako„ poplatek za poskytnutí úvěru“,„ obchodní úrok“, poplatek za jiné služby – stanovený ovšem fixní částkou bez ohledu na fakticitu plateb, případně jakékoli jiné označení), ani to, zda tuto odměnu označuje a uvádí jako celkovou částku, či zda uvádí jakékoli její složky (zde úrok a poplatky), dokonce ani to, které své náklady se tímto snaží pokrýt, jedná-li se o zcela standardní náklady úvěrujících (administrativa, zaměstnanci, vedení účtů, vymáhání). Za podstatné je třeba považovat to, že všechny tyto částky jsou svou povahou odměnou poskytovatele úvěru, a musí být přiměřené výši poskytované částky a délce doby, po niž je úvěr splácen (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 3. 2012, sp. zn. 101 VSPH 14/2012 vydaný ve skutkově i právně obdobné věci). 11. Jelikož žalovaná obdržela na základě jinak platné úvěrové smlouvy částku 6 000 Kč, je povinna ji vrátit po postoupení pohledávky žalobkyni spolu s „ poplat