18 C 15/2022-43 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se svoji žalobou soudu podanou dne 28.7.2021 domáhá po žalovaném zaplacení částky 70.005,52 Kč s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] jako právním předchůdcem žalobce smlouvu o zápůjčce [číslo] dne 15.9.2017, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč v hotovosti, kdy žalovaný se zavázal tyto vrátit spolu s částkou 20.200 Kč, která představovala součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu ve výši 6.127 Kč, s úrokovou sazbou 29% ročně, odměnu za zpracování a doručení ve výši 6.550 Kč a částku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 7.523 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 2.512 Kč s poslední splátkou 15.3.2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla uhrazena 31.5.2018, celkem žalovaný uhradil částku 18.680,27 Kč. Žalobce požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 16.508,71 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.135,89 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.840,72 Kč, 29% úroky ročně z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení od stejného data. Dále žalovaný uzavřel dne 24.5.2017 se společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80.000 Kč, jež se zavázal vrátit právnímu předchůdci spolu s částkou 45.899 Kč, která představovala souhrn kapitalizovaných úroků ve výši 26.367 Kč, odměnu za zpracování ve výši 7.700 Kč a za administrativní činnost ve výši 11.832 Kč, to vše ve 24 měsíčních splátkách po 5.246 Kč. Žalovaný opět nehradil řádně a včas, celkem uhradil částku 49.222,73 Kč. Žalobce se domáhá úhrady dlužné jistiny ve výši 53.496,81 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 10.170,34 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 5.964,89 Kč, 29% úroků z dlužné jistiny od 21.1.2020 do zaplacení a zákonných úroků z prodlení od stejného data do zaplacení. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Po provedeném jednání vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) dvě smlouvy o zápůjčce, a to dne 24.5.2017 [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce [číslo]“) a dne 15.9.2017 [číslo] (dále jen„ smlouva o zápůjčce [číslo]“), kdy na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 80.000 Kč a žalovaný se současně zavázal tyto vrátit spolu s tzv. poplatkem v celkové výši 45.899 Kč, který sestával z úroku ve výši 26.367 Kč, částky za zpracování a flexibilní splácení 7.700 Kč a částky za administrativní činnost 11.832 Kč, celkem se tedy zavázal vrátit částku 125.899 Kč, to vše ve 24 měsíčních splátkách po 5.246 Kč. Na základě smlouvy o zápůjčce [číslo] pak byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 25.000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s tzv. poplatkem v celkové výši 20.200 Kč, který sestával z částky 6.127 Kč jako úrok, částky za zpracování, doručení a flexibilní splácení 6.550 Kč a částky za administrativní činnost a komfortní splácení 7.523 Kč, celková částka k vrácení byla 45.200 Kč, to vše v 18 měsíčních splátkách po 2.512 Kč. U smlouvy o zápůjčce [číslo] došlo ze strany žalovaného k úhradě celkové částky 18.680,27 Kč, u smlouvy o zápůjčce [číslo] k úhradě částky 49.222,73 Kč. Žalovaný ani jednu ze smluv nesplácel řádně a včas. Následně došlo k postoupení pohledávek na žalobce smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20.1.2020, když žalobce soudu doložil tuto smlouvu spolu s přílohou [číslo] oznámením o postoupení pohledávky včetně dokladů o odeslání. Na výzvu soudu pak žalobce doložil zjišťování úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobce, byla doložena zákaznická karta ze dne 24.5.2017 a ze dne 15.9.2017, ze kterých soud zjistil, že v květnu 2017 uvedl žalovaný, že bydlí ve vlastním bydlení, má středoškolské vzdělání, je svobodný, důvodem zápůjčky bylo vybavení domácnosti, nemá žádné vyživované osoby, majitelem auta není, pracuje na plný pracovní úvazek, kdy k ověření měla být doložena pracovní smlouva, potvrzení o příjmu, výplatní pásky, a to jako manažer restaurace, zaměstnavatel [anonymizována čtyři slova], [obec], [ulice a číslo], kdy čistý příjem měsíční žalovaného byl 27.859 Kč a jeho běžné měsíční výdaje sestávaly z externí splátky zápůjček 12.000 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů 5.000 Kč, dále zde byla uvedena zápůjčka u jiné společnosti. Ze zákaznické karty ze září 2017 pak vyplývá prakticky totéž s tím, že důvodem zápůjčky jsou neočekávané výdaje, stále byl bez vyživovaných osob, stále zaměstnán jako manažer ([anonymizováno] – [právnická osoba]), kdy čistý příjem měsíčních činil 29.100 Kč, externí splátky zápůjček 6.000 Kč, interní splátky 5.246 Kč, odhadované měsíční výdaje 10.000 Kč. Dále žalobce doložil také tabulku umoření. 4. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 5. Podle ust. § 1812 odst. 1 o. z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. 6. Podle ust. § 1813 věta prvá o. z. má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. 7. Podle ust. § 1815 o. z. k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se její spotřebitel dovolá. 8. Podle § 1841 obč. zák. se smlouvou o finanční službě pro účely úpravy spotřebitelských smluv v tomto zákoně rozumí každá spotřebitelská smlouva týkající se bankovní, úvěrové, platební nebo pojistné služby, smlouva týkající se penzijního připojištění, směny měn, vydávání elektronických peněz a smlouva týkající se poskytování investiční služby nebo obchodu na trhu s investičními nástroji. 9. Podle § [číslo] odst. 1 ustanovení tohoto pododdílu se použijí na smlouvu o finanční službě a na práva a povinnosti z ní vzniklé, pokud byl k uzavření smlouvy použit výhradně prostředek komunikace na dálku. 10. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 11. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. 12. Podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2). 13. Při právním posouzení věci soud na základě skutkových závěrů dovodil, že právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 a násl. o.z., a to dne 24.5.2017 a 15.9.2017, na základě kterých právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční částku 80.000 Kč a 25.000 Kč, žalovaný se zavázal tyto částky vrátit spolu s domluveným tzv. poplatkem, a to ve splátkách. Žalovaný nesplácel řádně a včas. S ohledem na skutečnost, že žalovaný je spotřebitelem, soud hodnotí smlouvu jako spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru. 14. Soud se proto zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když dovodil, že tomu tak bylo. Z karet zákazníka vyplývá, že právní předchůdce žalobce si nechal doložit pracovní smlouvy, výplatní pásky, potvrzení o příjmu, když žalovaný uzavíral tyto smlouvy jako svobodný s vlastním bydlením, vlastním relativně dostatečným příjmem (cca 28.000 až 29.000 Kč měsíčně), kdy neměl žádné vyživované osoby. Soud proto uzavřel, že právní předchůdce žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalobu žalobce tak soud shledal jako důvodnou, když žalovaný nesplácel řádně a včas, a proto jí vyhověl. Požadované zákonné příslušenství se opírá o ust. § 1970 o.z. a vl. nař. č. 351/2013 Sb. 15. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšný žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení, které