18 C 224/2021-40 — Městský soud v Brně

1. Předmět řízení tvoří pohledávka žalobce za žalovanou vzniklá na základě smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalovaná se společnosti [právnická osoba] (dále jen„ původní věřitel“), na základě které byl žalované poskytnut dne 4.9.2017 úvěr ve výši 4.000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 4.12.2017. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1.1.2021 od původního věřitele. Pohledávka sestává z dosud nesplacené jistiny ve výši 4.000 Kč a případného poplatku za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.000 Kč. Úvěruschopnost žalované ověřoval původní věřitel lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, [příjmení], [příjmení], NRKI, BRKI. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaná prohlásila, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdila, že je schopna zápůjčku splatit. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodoval dle ust. § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání za souhlasu stran na základě listinných důkazů. 4. Na základě listinných důkazů vzal soud ohledně skutkového stavu věci za prokázáno, že původní věřitel ([právnická osoba]) a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru formou webových stránek původního věřitele [webová adresa]), na které žalovaná zaregistrovala své osobní údaje, odsouhlasila znění úvěrové smlouvy a zaslala žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 4.10.2017 se podává, že původní věřitel žádosti žalované vyhověl, kdy šlo o krátkodobý bezúčelový spotřebitelské úvěr ve výši 4.000 Kč, který bude poskytnut formou bezhotovostního převodu na bankovní účet žalované s dobou trvání úvěru 91 dní, kdy zde bylo uvedeno, že kromě jistiny 4.000 Kč bude žalovaná povinna uhradit jednorázový poplatek za prodloužení termínu splatnosti ve výši 1.000 Kč, splátky po 2.000 Kč byly splatné dne 4.11.2017 a 4.12.2017. Dále vyplývala výše RPSN 244,06% tohoto úvěru. Z této smlouvy tedy vyplývá, že žalovaná měla vrátit celkem částku 4.000 Kč do 4.12.2017, ohledně poplatku 1.000 Kč splatnost dohodnuta nebyla. Tato byla dohodnuta v rámci dodatku ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, když měl být uhrazen do 5 dnů od uzavření tohoto dodatku; z doložených listin termín uzavření dodatku nevyplynul. Ze žalobcem dalšího doloženého formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají informace obdobné s tím rozdílem, že tento je uzavřen dne 4.9.2017 rovněž na částku 4.000 Kč, doba trvání spotřebitelského úvěru 61 dní, jednorázový poplatek tam uveden není, návratnost ve splátkách ke dni 4.10.2017 2.000 Kč a ke dni 4.11.2017 zbylé 2.000 Kč. Výše uvedené skutečnosti vzal soud za prokázáno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, který žalobce doložil, tento je na částku 4.000 Kč a dobu 61 dní bez jakéhokoliv poplatku. Ke zjišťování úvěruschopnosti žalobce nedoložil ničeho. 5. Podle ust. § 1810 o. z. (z.č. 89/2012 Sb.), občanský zákoník se ustanovení tohoto dílu použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a závazky z nich vzniklé. 6. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 7. Z nálezu Ústavního soudu sp.zn. III.ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 vyplývá, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaný u spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 věty první poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Při právním posouzení věci soud dovodil, že právní předchůdce žalobce (původní věřitel) a žalovaná uzavřeli smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o.z., na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 4.000Kč převodem na účet, žalovaná se zavázala sjednanou částku spolu s poplatkem (následně upraveno v dodatku) vrátit do 91 dnů, tedy ve lhůtě splatnosti do 4.12.2017. Vzhledem k účastníkům této smlouvy je zapotřebí ji hodnotit jako smlouvu spotřebitelskou podléhající ust. § 1810 a násl. o.z. a především zákonu o spotřebitelském úvěru (č. 257/2016 Sb.). Z těchto důvodů se tedy soud zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost žalované a dospěl k závěru, že tomu tak nebylo. Žalobce soudu nedoložil ke zjišťování úvěruschopnosti původním věřitelem ničeho. Soud proto uzavřel, že úvěruschopnost nebyla řádně zjišťována. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle zákona o spotřebitelském úvěru a žalobce, kterému byla pohledávka postoupena, má nárok na vrácení jistiny úvěru, což představuje částku 4.000 Kč, a to jako bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o.z.). Dále má nárok také na příslušenství ve formě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o.z. a dle vl. nař. č. 351/2013 Sb. Ve zbytku byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Počátek dne prodlení se odvíjí ode dne, ke kterému měla žalovaná částku uhradit. 11. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy žalobce byl úspěšný v 80%, neúspěšný ve 20%, tedy jeho celkový úspěch byl v 60. Náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a z nákladů za právní zastoupení, které sestávají ze 3 úkonů právní služby po 200 Kč (převzetí zastoupení, výzva, žaloba) dle vyhl. č. 177/1996 Sb. § 14b, 3x paušál režijních výloh po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH dle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem 1.489 Kč, z toho 60% představuje 893 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované zaplatit náklady řízení žalobce k rukám jeho advokáta.