19 C 166/2021-112 — Městský soud v Brně

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 16. 7. 2021 domáhala po žalovaném úhrady bezdůvodného obohacení ve výši 374.700 Kč a náhrady škody ve výši 76.994 Kč s příslušenstvím. V odůvodnění žaloby uvedla, že účastníci řízení, tj. žalobkyně a žalovaný byli manželé a společně užívali rodinný dům [adresa] v [ulice] ulici v [obec], který je součástí pozemku par. č. [rok] a dále pozemek par. [rok] Tyto nemovitosti, zapsané na [list vlastnictví] pro k.ú. [územní celek], [stát. instituce], byly ve výlučném vlastnictví žalovaného. Po rozvodu manželství od [datum] tyto nemovitosti dále užívala žalobkyně se svými dvěma zletilými dětmi, a to do [datum], kdy je vyklidila. Za dobu od [datum] do [datum] po ní žalobce požadoval vydání bezdůvodného obohacení za užívání jeho nemovitostí ve výši 786.000 Kč. Byly o tom vedeny dva spory u příslušného [název soudu], a to o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 648.000 Kč za období od [datum] do 14. 11. 2017 pod sp. zn. [spisová značka] a o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 138.700 Kč za období od [datum] do 24. 6. 2018 pod sp. zn. [spisová značka]. Ve věci sporu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 648.000 Kč za období od [datum] do 14. 11. 2017 pod sp. zn. [spisová značka] bylo řízení usnesením [název soudu] ze dne 21. 9. 2020 č.j. [číslo jednací], pro zpětvzetí žaloby zastaveno. Ve věci sporu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 138.700 Kč za období od [datum] do 24. 6. 2018 pod sp. zn. [spisová značka], bylo řízení také zastaveno pro zpětvzetí žaloby, a to usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací]. V průběhu obou řízení žalobkyně uznala naznačené právní závěry soudu v rámci tzv. předvídatelnosti rozhodnutí o tom, že se skutečně bezdůvodně obohatila užíváním shora uvedených nemovitostí ve výlučném vlastnictví žalovaného a proto, aby se nenavyšovaly úroky z prodlení, uhradila dne [datum] celkovou částku bezdůvodného obohacení, stanovenou znaleckým posudkem znalce [jméno] [příjmení] ve výši 562.050 Kč. Oba spory pak byly fakticky vedeny jen o výši tvrzeného bezdůvodného obohacení. Poté, co žalobkyně uhradila žalovanému částku ve výši 562.050 Kč podle výše stanovené znalcem [příjmení], rozhodoval [název soudu] jako soud odvolací o odvolání žalobkyně proti prvnímu rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] a usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil prvému soudu k novému projednání a rozhodnutí. Ve zrušujícím rozhodnutí vyslovil závazný právní názor, že odvolací soud neshledal žádnou oporu pro závěr, že matka se zletilými dětmi by za užívání nemovitosti bez právního důvodu měly odpovídat společně a nerozdílně. Tento závazný právní názor odvolacího soudu znamenal, že se bezdůvodně neobohatila pouze žalobkyně jako bývalá manželka žalovaného, ale současně také jeho zletilé děti, přičemž o rozsah obohacení dětí měla být ponížena odpovědnost žalobkyně (jejich matky). Je třeba mít na paměti, že pokud užíváním domů byly saturovány bytové potřeby společných dětí účastníků v rámci plnění vyživovací povinnosti, pak vyživovací povinnost k nim neměla jen žalobkyně jako jejich matka, ale také žalovaný jako jejich otec (citace odůvodnění uvedeného rozhodnutí odvolacího soudu). Žalobkyně tak ve své snaze zabránit event. úrokům z prodlení, časově před shora citovaným rozhodnutím [název soudu] s vysloveným citovaným právním názorem, že de facto odpovídá za 1/3 požadovaného bezdůvodného obohacení, uhradila vyšší částku, než by činil její skutečný závazek. S tímto vědomím, poté co [název soudu] usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] odvoláním napadený rozsudek zrušil a věc vrátil k prvému soudu k novému projednání a rozhodnutí, vzal žalovaný žalobu o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 648.000 Kč zpět a následně tak učinil i ve sporu o zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 138.700 Kč vedené u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka]. [název soudu] pak prvé řízení zastavil, a protože druhé řízení se posunulo do odvolacího stádia, zastavil je [název soudu]. Vzhledem k tomu že žalobkyně uhradila žalovanému částku ve výši 562.050 Kč, přičemž byla zjevně povinná uhradit mu jednu třetinu, tj. částku ve výši 187.350 Kč, se tak žalovaný přijetím částky od žalobkyně ve výši 562.050 Kč bezdůvodně obohatil o částku ve výši 374.700 Kč. 2. Dále žalobkyně uvedla, že v době užívání rodinného domu [adresa] v [obec] po rozvodu investovala finanční prostředky do zařízení této nemovitosti, tak aby ji mohla užívat. Takto do nemovitosti koupila a nechala instalovat plynový kotel a bojler za částku ve výši 76.994 Kč. Takováto investice přesahuje náklady na běžnou údržbu domu. Plynový kotel se stal součástí nemovitostí a byl s ní prodán žalovaným kupujícímu. Žalobkyně žalobou požaduje úhradu této částky a to, jak sama uvádí, z titulu náhrady škody. 3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil písemně dne [datum], a to tak, že uplatněné nároky neuznává, a to ani zčásti. Nejprve žalobce uvedl, že činí nesporným, že s žalobkyním vedl dva soudní spory o vydání bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum], neboť žalobkyně bez právního důvodu užívala nemovitou věc, rodinný dům [adresa] v [obec], kdy tento rodinný dům je součástí pozemku parc. č. 1928 a 1928, to vše zapsané na [list vlastnictví] u [stát. instituce], [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] (dále jen jako„ nemovitosti“), přesto, že nemovitosti byly ve výlučném vlastnictví žalovaného. Žalovaný uvedl, že žalobkyně ve sporu před [název soudu] nerozporovala, že se bezdůvodně obohatila na úkor žalovaného. [jméno] uvedla, že spory se vedly pouze o výši bezdůvodného obohacení. Žalobkyně dne [datum] zaslala přípis žalovanému, ve kterém mimo jiné uznává svůj dluh ve výši 562.050 Kč a tuto částku poukázala na bankovní účet žalovaného. Až v reakci na toto sdělení a zaplacení částky ve výši 562.050 Kč se žalovaný rozhodl dále spory neprotahovat a s touto částkou se spokojil, a to i přesto, že jiný soudní znalec [titul]. [jméno] [příjmení] určil ve znaleckém posudku [číslo] [rok] výši bezdůvodného obohacení částkou 786.000 Kč. Vzal proto obě žaloby směřující proti žalobkyni zpět s přesvědčením, že spor mezi nimi je definitivně vyřešen. Tvrzení žalobkyně, že nemovitosti užívala se společnými dětmi považuje žalovaný za nesporné. Je však zřejmé, že s ohledem na dosavadní skutková tvrzení, byla předmětná nemovitost užívána žalobkyní a dětmi společně a nerozdílně. Žalovaný si proto mohl vybrat, na kterém ze solidárních dlužníků svou pohledávku uspokojí, a to zcela v souladu s ustanovením § 1872 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Skutečnost, že si žalovaný vybral, aby mu celou výši bezdůvodného obohacení poskytla žalobkyně je zcela v souladu s právními předpisy a ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky, kde žalobce odkazuje na rozhodnutí ze dne 1. 11. 2012 sp. zn. 28 Cdo 3141/2012, která řeší bezdůvodné obohacení spočívající v neoprávněném užívání cizí věci více osobami bez jejího reálného rozdělení a dohody, kde Nejvyšší soud dospěl k závěru, že uživatelé jsou vůči vlastníkovi věci k poskytnutí peněžité náhrady zavázáni solidárně. Obě podmínky, jak reálné rozdělení, tak dohoda o takovém rozdělení musí být splněny kumulativně. Žalovaný uvedl, že žádná dohoda o rozdělení či užívání nemovité věci neexistuje a předmětnou nemovitou věc není dokonce možné ve smyslu užívání reálně dělit. K tomu žalovaný odkázal na znalecký posudek soudního znalce [jméno] [příjmení]. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že všechny osoby, které nemovitost užívaly jsou zavázáni solidárně. Vedle toho žalovaný vznesl námitku nedostatku pasivní legitimace žalovaného ve sporu, když odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 28 Cdo 208/2019 ze dne 3. 5. 2019. Pokud jde o druhý uplatněný nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši 76.994 Kč, žalovaný se jednak domnívá, že tento nárok má být formulován spíše jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení pro zhodnocení cizího majetku, jednak žalovaný uvedl, že žalobkyně nejen neměla souhlas žalovaného s provedením změny, navíc ani nedošlo ke zhodnocení nemovitostí, neboť svévolné nahrazení funkčního plynového kotle jiným lze jen těžko považovat za zhodnocení nemovitostí. Při stanovení výše domnělého zhodnocení nelze odhlédnout od pořizovací ceny původního plynového kotle, který byl používán, dokud jej žalobkyně bez souhlasu žalovaného nevyměnila za jiný. Žalovaný dále považuje nárok na vydání částky ve výši 76.994 Kč za promlčený, když vychází z předloženého daňového dokladu, ve kterém žalobkyně dokládá cenu za nákup a instalaci plynového kotle, který byl vystaven dne [datum]. Žalobkyně tak nejpozději od [datum], kdy byl kotel dodáván, věděla nebo alespoň vědět měla a mohla, že zhodnotila nemovitost patřící žalovanému, tedy znala i osobu povinnou obohacení vydat. Žalovaný tak vznáší námitku promlčení, neboť subjektivní promlčecí lhůta uběhla dne [datum]. Pokud byla žaloba podána dne [