19 C 272/2021-29 — Městský soud v Brně

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 17. 8. 2021 domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 5.878,72 Kč s příslušenstvím, neboť právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v částce 6.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku v celkové výši 10.640 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 237 Kč. Žalovaný však svému závazku nedostál, když na dluh učinil pouze částečnou úhradu ve výši 240 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Jelikož žalovaný ani přes výzvy žalobce dlužnou částky neuhradil, obrátil se žalobce prostřednictvím tohoto návrhu na soud s tím, že se žalobou domáhá zaplacení zbývající dlužné částky zápůjčky spolu s příslušenstvím v podobě zákonného a smluvního úroku z prodlení. 2. Žalovaný se k věci přes výzvu soudu nevyjádřil. 3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil svůj souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů. 4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr v požadované výši 6.000 Kč, jak vyplývá z doložené smlouvy. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit zpět předchůdci žalobce v celkové výši 10.640 Kč, přičemž jej měl uhradit v 45 týdenních splátkách po 237 Kč s tím, že poslední splátka ve výši 212 Kč byla splatná dne [datum]. Zápůjční úroková sazba vztahující se k zápůjčce činila 29,00 % p.a. Z tabulky umoření se podává, že žalovaný celkem na úvěr uhradil prostřednictvím 1 splátky částku ve výši 240 Kč, kdy na dlužné jistině předchůdce žalobce evidoval zbývající dlužnou částku 5.878,72 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem, a žalobcem v postavení postupníka, soud zjistil, že byla na žalobce postoupena mimo jiné i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s uvedenými splátkami, zaslal žalobce žalovanému dopisem ze dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky 17.843,71 Kč. [příjmení] uplatněná touto žalobou činí 5.878,72 Kč představující toliko dlužnou jistinu z titulu nesplacené zápůjčky, když žalobce část navýšené jistiny o poplatky nepožaduje. Součástí nároku žalobce je rovněž příslušenství pohledávky v podobě smluvních a zákonných úroků z prodlení. 5. Věc byla s ohledem na § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014. 6. Podle ust. § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Mezi účastníky vznikl v daném případě závazkový vztah založený smlouvou o zápůjčce ve smyslu ustanovení § 2390 o. z., v němž předchůdce žalobce vystupuje jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný. Právní předchůdce žalobce se ve smlouvě zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, zaplatit úrok a případné náklady na úvěr ve splátkách. Dle výše specifikované smlouvy žalovaný čerpal peněžní prostředky v celkové výši 6.000 Kč, čímž předchůdce žalobce svému závazku dostál, žalovaný však nikoli, když se dostal do prodlení s úhradou sjednaných splátek poté, co na dluh učinil pouze částečnou úhradu ve výši 240 Kč. Pohledávka za žalovaným byla následně ve smyslu § 1879 o. z. postoupena na žalobce. Žalobci tak na základě prodlení žalovaného vzniklo právo požadovat zaplacení zbývající dlužné jistiny po započtení úhrad žalovaného. Není rovněž pochyb o tom, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním svého peněžitého závazku a je tak povinen zaplatit žalobci též zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který za období od [datum] (po marném uplynutí lhůty od úhrady poslední splátky žalovaným) do [datum] (postoupení pohledávky) žalobce kapitalizoval v částce 1.836,42 Kč, současně požaduje tento úrok z dlužné částky za období od [datum] do zaplacení. Dále má žalobce nárok na sjednaný smluvní úrok z prodlení ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny, a to za období od [datum] (den následující po splatnosti dluhu) do [datum] (postoupení pohledávky) v kapitalizované částce 5.194,99 Kč, rovněž za období od [datum] do zaplacení. S ohledem na uvedené skutečnosti soud shledal žalobu důvodnou a žalobnímu návrhu zcela vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. 8. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 tak, že procesně plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1.489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5.878,72 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a návrh ve věci samé), včetně tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty v sazbě 21 % ve výši 189 Kč. Soud aplikoval shora uvedená ustanovení advokátního tarifu, neboť žaloba je podána na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných případech, kdy hodnota peněžitého plnění, které je předmětem řízení, nepřesahuje částku 50.000 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobce. Žalovaný je povinen uložené povinnosti splnit do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. l o. s. ř.). 9. V souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o. s. ř obsahuje odůvodnění tohoto rozsudku, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.